Reset během 24 hodin 2 | Hudba na vinicích: vinařství Johann W, Litoměřice, Resort Svět, Jahodárna Vraňany...

 Ahoj, vítám vás u dalšího resetu během "takřka" 24 hodin, jeden jsem měla na začátku jara s přítelem - wellness pobyt. Dnes budu psát o dámské jízdě na kulturní akci Hudba na vinicích. Projekt mě zaujal vloni, kdy tam byla teta se strejdou na Škworech právě v tomto vinařství. S kamarádkama jsme se domluvily a koupily lístky, jenže dvě odpadly a pak už to bylo neskloubitelné, takže nakonec z toho byla skoro rodinná jízda. Jela jsem já s tetou Monikou, sestřenicí Sárou a tety kamarádkou Ivou. 

Já si teda ještě před celým výletem střihla svou první dentální hygienu :-D Po obědě jsme vyjížděli a cestou jsme se stavili v Třebenicích, kde teta bydleli vloni právě nad místní čokolaterií. Já jsem si dala čokoládové fondue z mléčné čokolády s čerstvým ovocem a flat white. Takhle v létě to bylo hezky svěží čokoládové zhřešení. Pak jsme se jeli ubytovat do penzionu Johann W, který taktéž spadá pod vinařství, nicméně nachází se v obci pod ním cca 5-10 minutek pěšky. Měly jsme čtyřlůžkový pokoj s 2 ložnicema. Penzion se nachází uvnitř areálů nějakého bývalého statku nebo družstva, ale část kde sídlí je opravená. Pokoj byl čistý, prostorný na jednu noc dostačující. Skrze ubytování bych vytkla snad akorát, že v podkroví by v létě bodnul nějaký větrák nebo klimatizace. Kvůli tomu horku jsem se pak skoro nevyspala.

Na šestou jsme vyrazily už směrem nahoru do vinařství, kde jsme povečeřely - já jsem nejprve měla hot dog s trhaným masem a později haloumi hranolky. Pak došlo i na nějaké to víno, ze zkoušených mě nejvíc zaujal Ryzlink rýnský ač ani Tramín nebyl špatný. Vína byla pouze suchá, přeci jen se jedná o vína zrozená v Českém Středohoří, kde je poněkud jiný krajinný ráz než na Moravě. Kapelou, která nám hrála byly Queenie, kteří oživují  nejznámější hity kapely Queen. Zhruba v polovině koncertu začalo hustě pršet, my jsme se na krajíček schovaly, ale i tak jsme trochu zmokly. No nenechaly jsme si to tím zkazit a pak i naštěstí přestalo. Lidí bylo teda hodně, takže pak po dešti jsme po menším vylidnění hnedka lépe viděli. Pobavily jsme se, zabékaly jsme si já jsem spokojená. 

Ráno po snídani jsme vyrazily směrem Most navštívit Severku známou z seriálu Most. Mě teda neskutečně překvapil Most jako takový, čekala jsem depresivní průmyslové město a přitom tam je všechno hezky opravený, upravený jak bytovky, tak školy. Samozřejmě se najdou vyjímky, ale jinak jsem z Mostu měla dobrý pocit a jaký tam mají parádní široký silnice opravený. Po limonádě na Severce jsme vyrazily do Litoměřic. Začali jsme kavárnou, ale tu vám představím až níže. Pak jsme se vydaly přes Máchovy schody do centra.  Historické jádro města je již od roku 1950 městskou památkovou rezervací, v níž je zahrnuto celkem 44 ulic a devět náměstí. My jsme si nejprve prošly Mírové náměstí a pak jsme to vzaly jednou z přilehlých ulic okolo kostela sv. Jakuba a přes ulici a skrze Kapucínské náměstí pomalu zpátky. V centru Litoměřic se nechází spousta církevních památek ve městě totiž sídlí od roku 1655 biskupství litoměřické diecéze. Celé historické centrum je nádherně opravené a je tu jedna památka za druhou a jeden malebný podnik za druhým. Nikdy bych neřekla, že tam je tolik, co vidět.

Litoměřice náleží mezi nejstarší česká města. Vznik města ale předcházela existence raně středověkého přemyslovského správního hradu a jeho aglomerace. Určitě se plánuju do Litoměřic ještě někdy podívat ať už kvůli plavbám po Labi, tak protože bych někdy určitě chtěla vyzkoušet restauraci Dobrá bašta, který sídlí v domečku co vypadá úplně jako z Elly z té pohádky :-D 

Návštěvu Litoměřic jsme však začali trochu jinde a to v kavárně Káva s párou, což je bývalá železniční zastávka vybudovaná v roce 1884 dnes využívaná jako kavárna. V nádvoří se nachází kromě posezení i malá parní lokomotiva Krauss München vyrobená v roce 1897. Vzadu se krom nádherného výhledu na některé historické dominanty hlavně děti zabaví malou železniční miniaturou Litoměřic, kde po vhození drobáku jezdí vláček. My jsme zavítali samozřejmě i dovnitř, kde je vše vyladěné také do nejmenšího detailu. Široká nabídka nápojů nejen kávových, domácí čerstvé dorty, bagely, pomazánky nebo třeba jenom sušenky a obsluha oblečená v nádherných modrých retro šatech. Já si dala malinovou limonádu a cheesecake a bylo to moc moc dobré. Ani u jídla se člověk nemohl přestat kochat nákresovými plány, obrázky vlaků nebo prostě jen kouzlem interiéru a atmosférou celého místa. Jinde vlaková nádraží nechávají chátrat a tenhle koncept jenom potvrzuje jak velká škoda to je. 

Z Litoměřic už poněkud utahané jsme se vydali do úplně nově budovaného resortu Svět. Trošku tu malebnost kazí to, že je uprostřed průmyslové zóny v Úžicích a je to ještě částečně staveniště, nicméně z té lepší stránky je člověk neustále u zrodu něčeho nového. Dominantou všech atrakcí je určitě největší socha Ježíše Krista v České republice vzdáleně připomínající sochu v Riu v Brazílii. Krom toho tu najdete i sfingu, klokany, lamy, kozy, vodopád na který lze vyšplhat a ubytování a restauraci. V létě je v provozu Bistro Ranč, kde jsme my i pozdně poobědvali. Já měla výbornou panenku s hranolkama a pepřovou omáčkou a tropickou limonádu. Poslední zastávkou celého výletu byla jahodárna Vraňany farma Hanč. Poněkud znaveny náročným dnem jsme už navštívili pouze jejich prodejnu, kde krom jahod mají i bezpočet dalších farmářských a českých výrobků. Je to největší farmářský obchod, co jsem kdy viděla. Já si pořídila dva kravské sýry jeden s názvem Drákulova smrt, druhý Argentina, gourmet popcorn s bílým čedarem a vaničku jahod. Jahody jsou opravdu výtečné maličké, šťavnaté a tak moc voňavé. 

No a to by bylo všechno. Já si to neskutečně užila ať jsem pak padla do postele a chrápala jako dřevorubec jak jsem byla unavená. A kam jste naposledy zavítali vy? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča