Shrnutí měsíce Duben 2026 - Velikonoce, Olomouc, jaro a kytičky, Praha

 Ahoj, vítám vás u dubnového shrnutí. Duben byl pro mě měsícem plným kontrastů, kdy jsem se od počátečních zdravotních nepříjemností propracovala až k nádherným jarním zážitkům a rodinným oslavám. Vedle tradičních Velikonoc a výletů na zámek Žleby či do Olomouce jsem se naplno ponořila do intenzivních svatebních příprav, které zahrnovaly zkoušku líčení i důležité papírování na matrice. Celý měsíc jsme pak zakončili stylovým gastronomickým zážitkem v srdci Prahy, kde jsme v rámci brazilského rodízia objevovali nové chutě.

Duben jsem zahájila antibiotiky na močák a pak jako všichni ostatní Velikonocemi. Na Velký pátek jsme s mamkou a babičkou vyrazily na zámek do Žlebů, kde probíhaly tematické prohlídky – více v článku zde. Poté jsme zajely k nám do Kavárny Staré časy, kde já nebyla už celou věčnost. Bohužel vzhledem k probíhajícímu odemykání Doubravy a zmíněným prohlídkám bylo narváno a čekání na objednání bylo tak dlouhé, že se mezitím vyprodaly dezerty, které jsme si chtěli dát, tedy tato návštěva měla takovou hořkosladkou pachuť. Od babičky jsme dostali velikonoční perníčky a ubrus, mamka mi pak pro radost nadělila kytičku v takovém roztomilém květináči se zajíčkem, co vypadá jako vajíčko. Večer jsme šli k Honzovi s Klaudií na pokec a deskovky, tentokrát jsme hráli Splendor a také Jedním slovem. V sobotu dopoledne jsem zajela vyzvednout kytičku pro tchyni k 50. narozeninám a rozhodla jsem se odpočívat a po letech jsem si pustila Angeliku a píšu právě tento a další články na blog. 

Večer patřil právě oslavě tchyniných 50. narozenin, ale gratulovalo se i Kubovi mladšímu i staršímu, švagrovi Ríšovi a švagrové Verče, neb každý teď má svátek či narozeniny. Díky antibiotikům jsem byla druhý den ráno fresh a sjela jsem k Adélce – Sladké za plotem pro objednaný mazanec a ještě do večerky pro barvy na vajíčka a nějaké sladkosti pro koledníky, kdyby nějací přišli. K obědu byla kapsa plněná šunkou a sýrem a odpoledne jsem si po umytí oken vychutnala první zahradní káves s mazancem a teda lepší mazanec jsem v životě nejedla. Večer jsme pak koukali na seriál The 100, už se pomalu blížíme do finále a budeme ho mít dokoukaný. Tentokrát jsem slavila Velikonoce a dopoledne dorazilo i pár koledníků, odpoledne jsem si četla a přemýšlela, co by se ještě dalo jak doladit v rámci bydlení, neb máme zatím jen přízemí a tak trochu bojujeme s úložným prostorem. 

Lakovací okénko otevíráme červenou She´s Reddy od Max Factoru, tyhle jejich 60 sekundové laky jsou úplně super. Měla jsem do šesti a dva dny jsem před směnou ještě jela na magnetoterapie tak jsem toho úplně moc mimo práci nestíhala. Jeden den jsem si objednala pizzu, protože jsem nestíhala uvařit a byla moc dobrá. V pátek jsem hned po práci jela popřát ségře k 17. narozeninám a bylo to moc milé - došlo na výborný dort, jednohubky a mamka mi nandala i omáčku na paprice s knedlíkem. Terce jsem přivezla kytičku a jako dárek jsem tentokrát vybrala pár kousků od Beauty of Joseon a od mamky jsem pak když jsem se šla už pakovat domů dostala narcisky. 

Sobota pak patřila výletu do Olomouce, kam mě vyvezla Sára. Vzhledem k tomu, že tu finišuje bakaláře, tak byla i výbornou průvodkyní. O výletu si můžete přečíst samostatný článek zde. V závěru týdne jsem na oběd navštívila babičku, zajela na nákup a do košíku se mi zatoulaly i tři zvonky dalmatské, tuším v nádherné sytě fialové, a jedna světle fialová frézie. Kubova babička mi je zasadila do truhlíku na terase; ona je naše bohyně zahrady a přesně ví, co která kytka potřebuje, pomohla mi i s přesazením máty a toulitky. Kuba z pánské jízdy na Moravě přivezl vína – půlka vstupenky na akci byly vouchery na víno. Protože odpadnul na gauči, tak jsem akorát převlékla povlečení a uklidila koupelnu, abych ho až tak nerušila, naštěstí vyluxovat jsem stihla už předtím. 

Udělala jsem si další prodloužený víkend mimo Velikonoce, neb jsem měla v pondělí klasickou návštěvu kadeřnice spojenou ještě se zkouškou svatebního účesu, odkud jsem následně vyrazila na zkoušku svatebního líčení. Oboje dopadlo skvěle a já už mám konečně alespoň zhruba představu, jak budu v den D vypadat. K jídlu tak byly akorát rychlé gnocchi, co jsem, když jsem odpoledne přijela, vyčarovala. V úterý jsem měla poslední magnetoterapii a ještě před ní jsem vezla kontrolní vzorek po antibiotikách a vyřizovala dárek pro kamarádku. Abych na tom nebyla ze všeho toho zařizování škodná, v Lidlu jsem popadla tři platíčka Million Bells do truhlíků na okna. Uprostřed týdne před prací jsme vyrazili na matriku, neb jsme sice měli rezervovaný termín a čas obřadu, ale bylo třeba zařídit nezbytné papírování a byrokracii. Přiznám se, že mě paní matrikářka trochu rozhodila, a odpoledne tím, že se nám jaksi změnil obřad ze zahrady na louku, tak jsem se jala řešit DJ, který to případně ozvučí i v o tolik větším prostoru. Ve čtvrtek před prací jsem pak stihla pedikúru a ještě lekci angličtiny, v pátek jsem původně měla jet na OPG snímky, ale už jsem padala na hubu, takříkajíc, takže to jsem přesunula a raději jsem si hodinku přispala. Jsem letos v C1 skupince na angličtinu a zrovna bereme distancování - velice zapeklitá věc, zejména pokud já sice rozumíte a speakujete jako o život, ale časy nejsou váš kámoš. 

Abyste neřekli, že jsem si všechno vystřílela na samostatné články, tak nikoliv. Sobotní dopoledne jsem se snažila co nejvíc poklidit, neb krátce po obědě jsme vyráželi směr Praha; dostali jsme poukaz od Ježíška na nějaký gáblík a já ráda takové příležitosti využiju a s něčím to spojím. Tentokrát jsme metrem dojeli na Hradčanskou, odkud jsme přes Královské zahrady prošli až k Pražskému hradu a prošli jsme si zvenčí celý areál. Až zpětně z internetu jsem zjistila, že byl jakýsi Den otevřených dveří. No, říkala jsem si, zda tam není nějak moc lidí, ale pak jsem se v duchu chlácholila, že je to turistická destinace... Z Hradu jsme se vydali okolo Strahovského kláštera směrem na Petřín. Po cestě je nejedno pěkné panorama s výhledem na Prahu, teda – co jsem byla menší, tak si Hrad pamatuju menší a ten kopec na Petřín taky. :D  

Z Petřína přes Malou Stranu jsme sešli směrem k Vltavě, kde já snad nikdy z této strany takhle nebyla. Tentokrát jsem chtěla vidět poměrně slavnou Lennonovu zeď, ač už se za ty roky několikrát změnila k nepoznání. Zaujal mě i vstup do The Wall Pub s motivy známé písničky Yellow Submarine od The Beatles. Přes Karlův most jsme šli pomalu ale jistě směrem na Staroměstské náměstí. Před ním jsme se ještě krátce zastavili v mé oblíbené zmrzlinárně, hned ve vedlejší ulici jsem nějakou dobu byla na praxích. Z fotky můžete identifikovat Crème de la Crème v Husově ulici – já jsem ochutnala borůvku s levandulí a byla famózní, Kuba si dal klasiku, slaný karamel. Přes Staroměstské náměstí jsme došli do Dlouhé ulice, kde sídlí La Casa Latina, což byl náš cíl již od začátku. Právě sem jsme od mamky přítele dostali poukaz na Churrasco Rodizio.

Churrasco Rodízio je tradiční brazilský způsob stolování a grilování, který nabízí neomezenou konzumaci masa (styl all-you-can-eat). Číšníci, často nazývaní passadores, obcházejí stoly s velkými jehlami, na kterých jsou napíchané různé druhy grilovaných mas, a porcují je přímo na talíř zákazníka, dokud nedá najevo, že je sytý. 

Překvapilo nás, jak je celý podnik prostorný. My jsme seděli v takovém prostředním průchozím salónku. Po usazení jsme si došli pro předkrmy, ty byly tvořeny bohatým salátovým barem, kde si hosté mohli nabrat i polévku, omáčky, různé vzácné koření a taková, dejme tomu, „mezijídla“. Před servírováním masa ještě každý stůl dostal 4 druhy příloh – hranolky, mexickou rýži, smažený banán a bochánky s parmazánem. Poté už začali chodit číšníci s různými druhy masa – vepřové, hovězí, jehněčí, kuřecí křidýlka, srdíčka, krevety, losos, grilovaný ananas. Všechno bylo skvěle namarinované já jsem oželela akorát lososa, neb ryby moc nemusím, a krevetu jsem poprvé v životě ochutnala a jedna mi asi stačila. Zato zbytek masa byl vážně moc dobrý a upřímně za ty 2 hodiny musí být zcela syt úplně každý. My jsme ani nebyli schopni plné 2 hodiny projíst, už jsme to pak neměli kam dávat. Vloni jsme takhle též díky Petrovi od mamky vyzkoušeli korejské grilování a i to bylo super. Je fakt, že nebýt něj, já jsem na jídlo hrozná konzerva a nic nového moc nezkouším. :D 

Než jsem se nadála byl už zase pátek a měli jsme domluvené deskovky s Klaudi a Honzou, tentokrát jsme se předem domluvili na hře Kutná Hora, která mě v jejich sbírce zaujala. Vzhledem k větší časové náročnosti hry jsme akorát jednou odehráli a musím říct, že složitější hru jsem asi v životě nehrála. Chvíli trvalo než jsem se zorientovala, možná příště bych to zahrála líp :D Domluvili jsme se taky, že zkusíme místní Hospodský kvíz a zaregistrovali si tým. V sobotu jsem dělala lasagne pro celý dům a poté jsme s Kubou jeli trasovat spanilou jízdu na svatbu. Ono si člověk řekne hodím to do mapy a je to, no jenže není. Potřebujete vyřadit jednoproudovky kterých je v chatařských oblastech docela dost, taky aby to propojovalo nějaké body a vytvořit tak akorát dlouhý okruh. Zabralo nám to několik hodin upřímně a cestou zpátky jsme se stavili na zmrzku a vyzvednout pozornosti pro naše svatební hosty, které nám zařídila babička u známé. Večer jsem si četla a stejně tak i u nedělní snídaně, poté jsem trochu poklidila a zase se dala do vaření. Odpoledne jsme vozili hlínu ze stodoly, resp. spíše jíl s kameny a cihlami které jsme z toho třídili, bolel mě po víkendu celej člověk, ale odvozila se všechna hlína a odměnou byl každému špekáček na ohni. Protože jsem si po náročné neděli do noci četla tak jsem byla v pondělí úplně přejetá. 

Uprostřed pracovního týdne jsme večer poprvé vyzkoušeli Hospodský kvíz a na to, že jsme zašli poprvé jsme skončili 4. ze 6 -prostor pro zlepšení tam rozhodně je, ale na rozjezd to beru jako dobrý výsledek :D Na Čarodějnice jsme vloni nešli protože jsem měla angínu a letos jsem byla do večera v práci v kanceláři kvůli školení a pak se už ani mně ani Kubovi nikam nechtělo. Pustili jsme si film na Netflixu a okoštovali gin, co ode mě dostal k narozeninám z české Little Urban Destilery. 

Duben byl ve znamení na plnej plyn a se stoupajícím počtem slunečných dnů a tím, že jsem si mnoho víkendových dní vyhradila na opravdový odpočinek šlo zatím za mě o nejlepší měsíc tohoto roku. A jak jste si první doteky jara a Velikonoce užili vy? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča