čtvrtek 29. října 2026

Porušený slib | Sophie Lark | Knihodojmy

Ahoj, vítám vás u poslední knížky, co jsem stihla během líbánek v Řecku. Zase je to tedy pokračování série konkrétně už pátý díl Podsvětí Chicaga. 


Anotace: Ochrání ji, ať se jí to líbí, nebo ne. Riona Griffinová je nádherná, inteligentní a tvrdohlavá žena, odhodlaná zapsat se do rodinné historie i bez muže po svém boku. Když ale přežije nečekaný útok na svou osobu, její rodina si jako jejího bodyguarda najme Raylana Boonea – rančera, vojáka a jižanského chlapce s šarmem, kterého má na rozdávání. Ale Riona ho nesnáší. Myslí si, že nikoho nepotřebuje, ale Raylan ví jistě, že ano, a to právě jeho. Koneckonců ji pronásleduje zabiják, který nikdy nemine cíl. Aby ji udržel v bezpečí, bude Raylan muset v dohledné době zůstat po jejím boku ve dne v noci. Riona si možná myslí, že je to osud horší než smrt, ale jakmile se ocitnou sami na Raylanově rodinném ranči, chemie mezi nimi začne působit – a všechno se změní.

Raylan ví, že by se ho Riona mohla naučit milovat, ale nejdřív ji musí udržet naživu.

Nájemný vrah ji nedostane bez boje.

Dojmy: Riona během předchozích dílů nebyla natolik výrazná postava, abych vyloženě vyčkávala její příběh. Nakonec jsem ale byla mile překvapena – je to velice komplexní hlavní hrdinka, která má hloubku. Na povrchu cílevědomá právnička s velkými ambicemi a kontrolou nad vším, uvnitř ale pořád chce někoho, koho by mohla obdivovat (aby ho dokázala milovat) a vedle koho by dokázala na chvíli vypnout, ačkoliv si tuto skutečnost sama zpočátku neuvědomuje. Svou sebehodnotu hodně staví na milnících, které musí překonat, aby něco znamenala, ale ve finále zjistí, že existují i jiné cesty.

Raylan vám taky přiroste k srdci – sice je to bývalý mariňák, co vás dokáže vysekat z kdejaké prekérní situace, ale má velmi zajímavou minulost a je to dobrák od kosti. Zejména prostředí ranče odkud pochází se mi tuze líbilo. Ostatně mimo mafia romance, dark romance a romantasy čtu i kovbojské, takže tam se to všechno ještě hezčeji propojilo v jeden celek.

Některé explicitní scény mohou být pro někoho už trochu příliš, ale mně se líbily, stejně jako chemie mezi hlavními hrdiny a budování jejich vztahu. Kromě romantické linky se samozřejmě nejen Raylan, ale i Griffinovi snaží přijít na to, kdo si nájemného vraha objednal, což vede k překvapivým závěrům. Velice silný díl a já jsem jen zvědavá, jak na něj autorka naváže – ostatně Těžkou korunu, vyprávějící příběh Sebastiana, už mám doma! Tentokrtá musím hodnotit 5/5 tohle mělo všechno, co má správná romance mít. 

Četli jste tuhle sérii? A jak to máte s navazujícími díly – pouštíte se do dalšího hned, když ho máte doma na poličce, nebo si dáte mezi díly pauzu?

Sabča







středa 28. října 2026

Manufaktura Vinná kosmetika

Ahoj, vítám vás u dnešního článku! Od Haničky jsem k narozeninám dostala prakticky celou řadu vinné kosmetiky od Manufaktury. Jediné, co tu nemám, je nějaké sérum proti striím, ale to bych stejně nevyužila. Mám tu šampon, kondicionér, sprcháč, tělové mléko, krém na ruce a balzám na rty.

Celá řada mě zaujala na jaře v Olomouci, kde jsem zkoušela z testeru právě tělové mléko. Zajímalo mě totiž, jak to bude vonět, když kosmetika skutečně obsahuje víno v podobě hroznového oleje, hroznových jadérek či bílého vína.

Sprchový gel má z celé řady nejtmavší červenou barvu a lahvičku s vycvakávacím uzávěrem. Ve složení najdete Veltlínské zelené z vinařství Vajbar, extrakt z vinné révy, mandlový olej a ovesné beta-glukany. Dle účinků jednotlivých látek by měl pomáhat chránit pokožku před předčasným stárnutím, revitalizovat, zklidňovat a hydratovat. Konzistence je tekutější a žádné hydratace jsem si tady nevšimla. Díky té tekuté konzistenci jsem ho měla trochu větší spotřebu, ale jinak nebyl špatný. Umyje a nepoškrábe...

Tělové mléko mě nadchlo o něco víc – ostatně kdyby ne, neměla bych ho nějakou dobu na wishlistu. Jde o skladné 250ml balení s pumpičkou, takže se skvěle hodí na cesty. Ve složení zase najdete hromadu blahodárných látek – mimo extrakt z révy i panthenol, ovesný olej a LactoComplex (kyselina mléčná, glycerin a urea). Mimo péči o pokožku po sprše se tak skvěle hodí i po opalování na zklidnění, já ho měla s sebou i v Řecku. Konzistence je lehčí a rychle se vstřebává, přesto hydratuje docela slušně.

Krém na ruce je opět v krásném, ilustracemi doprovázeném balení, tentokrát s plastovým odklápěcím víčkem. I tady, stejně jako u zbytku řady, jde o tekutější konzistenci, proto mě ve složení dost překvapilo bambucké máslo. Doporučila bych ho spíše na denní přemazání – rychle se vstřebává, ale třeba na noc, kdy vyloženě potřebuju něco, aby mi nepraskala kůže na kloubech, mi už hydratačně nestačí.

Tónovací balzám mi hodně připomíná zabarvená Labella, co si pamatuju z dětských let s vůní melounu a třešní :D No, tak tady to máme s vůní vína a samými přírodními extrakty. Fajn kabelková záležitost na oživení během dne.

Šampon a kondicionér – a jsme ve finále... Kondicionér má takovou krémovou, bohatou texturu, ten se mi líbí moc. Krásně rehydratuje a vlasy se potom dobře rozčesávají. Opět jsem tuhle dvojku měla v Řecku, takže zvládá i mořem vysušené konečky. Jediná škoda je o půlku menší objem než u šamponu – už tak mi vždy dojde balzám dřív než šampon a tady to bude o to dřív. Šampon mi bohužel moc nesedl, potřebovala bych něco o trochu víc čisticího z hlediska vlasové pokožky. Hodně se mi mastí vlasy u hlavy a po tomhle jsem je často měla mastné ještě ten den, co jsem si hlavu umyla.

Nejvíc bych pochválila tělové mléko a kondicionér na vlasy. Vůbec špatný není ani balzám na rty nebo sprcháč a na druhé straně pořadí je krém na ruce. Úplně nejméně mi sedl šampon. Doporučuju u Manufaktury vyčkat na nákupní dny Ona Dnes nebo Dny Marianne – například během říjnových Ona Dnes byla sleva 20 %, a to už se u dražší kosmetiky projeví.

Zkoušeli jste někdy vinnou či pivní kosmetiku? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

neděle 25. října 2026

Líbánky na Krétě - hotel, tipy na výlety

 Ahoj, no a je to tady poslední článek z řeckého spamu. Tentokrát si to zhodnotíme tak nějak jako celek včetně hotelu. Abych to uvedla pro mě a Kubu to kromě líbánek byla vůbec první týdenní dovolená jenom ve dvou a taktéž první dovolená u moře. Předtím Kuba budoval podnikání, pak barák - ten furt není hotovej a najednou už se šetřilo na svatbu...

Na doporučení Haničky, která zde byla už tuším 2x, jsme zvolili hotel Solimar White Pearl v Kolymbari na Krétě. Původně jsem se chtěla zajímat o Španělsko, abych byla upřímná, ale současně jsem se chtěla vejít do nějakého rozumného budgetu a dalšími požadavky bylo – all inclusive, adults only s již zahrnutými lehátky na pláži v ceně, ideálně menší hotel než mega resort. Tohle všechno hotel splňuje, jsou to 4* s poměrně slušným hodnocením. My jsme konkrétně využili nabídky cestovní kanceláře Čedok – já jsem uplatnila část benefitů z práce a zbytek už jsme vzali ze svatebních darů. 

Resort sestává z 8 patrových domečků umístěných v zahradě, čímž se dost eliminuje rušení se mezi jednotlivými pokoji. Pokud vyloženě někdo neprocházel kolem dveří, tak jsme o ostatních návštěvnících téměř nevěděli. V bezprostředním sousedství se až přes soukromý pozemek a tenisové kurty nachází Euphoria resort, jinak hotel sousedí s opuštěným Arionem. Díky konceptu adults only je to ideální kombinace, pokud chcete klid a neposlouchat věčně nějaké pokřikování a křepčení dětí nebo hlasitou muziku. U bazénu je pak restaurace a nahoře večerní bar, venku je pak ještě plážový bar, otevřený přes den v případě přívětivého počasí. My jsme si vybrali už takhle pozdně zářijový termín (20.-27.9.) a některé dny už to, nebudu lhát, bylo na hraně. Moře už na mě bylo studenější, stejně tak bazén – ovšem já celkově nejsem moc koupací člověk, takže mi to nijak výrazně nevadilo. 

Pokoj byl tak akorát velký – já úplně nejsem fanouškem prosklených koupelen, ale přijde mi to teď poměrně rozšířené. Nevím, kdo s tím začal, ale tutově má speciální místo v pekle, páč to prostě není ani hezký, ani praktický, a však sakra ani levný, a nechcete být v balkonovém vyhnanství :D Matrace byly velmi pohodlné a k dispozici byly i různé polštáře a různé úrovně osvětlení pokoje. Oproti posteli byla TV s možností přístupu k Netflixu po přihlášení a v uličce pak ještě otevřená skříň. Ocenila jsem prostor, kam jsem si mohla věci přehledně vybalit. A vůbec nejvíc jsem byla ráda, že jsme měli balkon. 


Co se hodnocení samotného all inclusive týče, tak asi takový standard, bych řekla. Byla to moje teprve druhá zkušenost s all inclusive – ovšem já to neberu jako stigma typu budu zavřená na hotelu, abych neutratila jinde, protože tady to mám přece už zaplacené. Míchané nápoje chutnaly všechny dost podobně – nejvíc jsem si oblíbila Bora Bora a Apple Spice. V rámci jídla já mám hrozně ráda, jak tady člověk má ready tu zeleninu a ovoce a jí to daleko víc než doma. V rámci teplé nabídky byl vždy kotlík každý den s jinou polévkou, bohatý výběr jednotlivých druhů ovoce a zeleniny, ale i salátů na salátovém baru, denně různé druhy masa i příloh, a kdyby náhodou jste si přeci jen nevybrali, těstoviny s různými omáčkami jsou vždy bezpečná volba pro každého picky eatera. K pití bylo v restauraci v nabídce pivo, červené a bílé (stolní, velmi stolní) víno (takové to, jak zkusíte první den, přejede vás husina a that's it, a přesto to někteří hosté pijou) a výběr z postmix limonád a džusů a samozřejmě perlivá a neperlivá voda. Výběrově pestré byly i snídaně a obsluha byla svižná a usměvavá. Každé ráno jsme prohodili pár slov s naší paní pokojskou, ta byla báječná. 

Hotel se nachází na okraji Kolimbari, kam po pláži během 10–15 minutek dojdete. Jde o klidnou rybářskou vesničku, na promenádě tam najdete několik taveren, kaváren, rybí restauraci nebo možnost si pronajmout loď či zarezervovat nějaký výlet lodí či potápění. My jsme na doporučení pana delegáta vyrazili na pivo Charma do Peinakothiki, rodinné restaurace, kam jsme pak v jednom z následujících dní zavítali i na pizzu. Velmi pohostinní lidé a příjemná atmosféra s tradiční řeckou hudbou a kuchyní včetně čerstvých ryb – my ani jeden ryby nejíme, takže jsme nedokázali docenit. Pivo bylo ovšem z těch řeckých fakt dobré v porovnání s ostatními a pizza, ač to není typicky řecká kuchyně, byla taky moc dobrá. 
Když popojdete ještě kousek dál od přístavu, v kopci narazíte na klášter Panny Marie Gonijské – zvenčí můžete obdivovat daňky, koníky, prasátko a na nádvoří pak i želvičky nebo andulky. Klášter je stále aktivní, je tedy s tím při vypravování počítat, nebo si lze na místě zapůjčit šátek zdarma. Vstupné je 4 € za osobu a otevřeno mají do 19 hodin, tedy je možné si zakoupit vstup naposledy zhruba v 18 hodin. Dnešní budova kláštera byla postavena mezi lety 1618–1634 na místě předchozího svatostánku ze 13. století. Klášter hrál klíčovou roli v odboji proti osmanské nadvládě i proti německé okupaci během 2. světové války. Kromě krásných exteriérů jsme zavítali i do prostor výstavy pobyzantských ikon s uměním Konstantinose Kontarinise a různých dalších historických předmětů.
Závěr dovolené nám pak zpestřil sobotní gala večer, kdy je servírovaná 6 chodová večeře s místním vínem a živou hudbou. 

Tartaletka s tatarskou omáčkou (ostatní rybí lidi měli i lososem)
Krémová dýňová polévka se zázvorem
Na tenko krájený round beef s majonézou, kapary a konfitovanými rajčaty
Zelený salát se sušeným ovocem a ovocnou vinaigretou
Vepřová panenka s výpekovou omáčkou a restovanou zeleninou
Pavlova 

Poloha hotelu je ideální i pro spoustu výletů mimo klášter, který jsme si popsali dnes jsme navštívili Elafonisi beach – článek zde, nebo Preveli beach či jezero Kournas – článek zde, a pokud nechcete něco celodenního, stojí za to zajít do Terra Creta – článek zde.

Přes cestovku se dalo jet případně i na Balos beach (stejně jako na Elafonisi tam najdete růžový písek), do soutěsky Samaria (16km celodenní pěší túra), případně na vzdálenější, ale populární Santorini, což byl i nejdražší nabízený výlet. Na GetYourGuide pak seženete mimo jeep safari i čtyřkolky nebo buggyny, pokud jste spíše na ten adrenalin. Zamluvit lze i nejrůznější výlety lodí od rybaření přes potápění k delším trajektovým trasám. Na vlastní pěst se lze vydat třeba autobusem do Chanie; jezdí ze zastávky před hotelem každých 30 minut a samotná Chania není daleko, 30–40 minut cesty. Najdete tam dle slov Patrika, našeho delegáta, krásné, takřka italské uličky a přístav se spoustou taveren, gyrosáren a obchůdků. V obchůdcích jsou zde ceny přívětivější, protože si obchody navzájem konkurují. 

Ve finále zejména pro výlety bylo počasí naprosto ideální a dešti jsme se s trochou toho štěstí úspěšně vyhýbali. Ano, mohlo být krapet tepleji, ale až na pár vyjímek nebyla vyloženě zima teplejší dny nabídly 27°C studenější pak okolo 24°C. Jsem ráda, že se mi podařilo naředit odpočinek a poznávání ostrova i když toho poznávání bylo spíše 60%. Krétu vám na budget friendly dovolenou jak pro pár tak pro rodinu můžu vřele doporučit. 

Tak co kam jste letos na letní případně trochu pozdnější dovolenou zavítali vy? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča


čtvrtek 22. října 2026

Temné světlo lásky | Lena Kiefer | Knihodojmy

 Ahoj, máme tu další týden a kromě dalšího výletního článku i další knižní recenzi. Pokračování Westwell série plynule navazuje na první díl, takže pokud jste první nečetli je možné, že bych vám tu něco vyspoilerovala už anotací.



Anotace: Heleně se po Jessovi stýská každým kouskem jejího těla. Před dvěma měsíci musela učinit nejtěžší rozhodnutí svého života a rozejít se s ním, a přesto jí pouhá myšlenka na něj trhá srdce. Nad vodou ji drží jen pátrání po příčinách sestřiny smrti a snaha o očištění její pověsti. Když však narazí na informace, které by mohly obrátit celý Jessův svět vzhůru nohama, nezbývá jí nic jiného než ho znovu kontaktovat. Jess se rozzlobí, když se dozví, že Helena vyšetřuje smrt jejich sourozenců, a je přesvědčen, že se tím vystavuje velkému nebezpečí. Do hry totiž neodbytně vstupuje otázka, jestli smrt Adama a Valerie nebyla vražda.

Rozhodne se jí tedy pomoct – a přestože oba vědí, že by spolu neměli být, brzy je nemožné ignorovat své city… Ďábelská dohoda, kterou uzavřela Jessova matka s Helenou, však nese své otrávené plody. Ve hře tak rázem není jen osudová láska, ale i Jessův život…

Dojmy: Druhý díl skýtá vzhledem k dohodě mezi Trish a Helenou o dost méně společných chvil Heleny a Jessiaha. Více se zde díváme na okolnosti a život obou hrdinů zvlášť a na to, o čem přemýšlejí ve svém nitru.

Helenu se její matka snaží dotlačit do nějakého společensky výhodného vztahu – jako kdyby nestačilo, že dělá všechno ostatní pro to, aby byla mezi newyorskou smetánkou za reprezentativní dceru, ačkoliv to znamená upozadit to, co sama chce. Jess se zase snaží nedát za žádnou cenu najevo, že o dohodě ví. Nejenže by tím poškodil Helenu, kterou stále miluje, ale taky by mohl přijít o přístup ke svému mladšímu bratrovi.

Zdroj: https://pin.it/2XMEQ4K9g 

Mimo osobní dilemata je mezi ústřední dvojicí pořád velice silná přitažlivost a rozhodně neplatí „sejde z očí, sejde z mysli“. Nedáme se říct, že byste jim byť na chvíli chtěli přestat fandit. Druhé díly bývají často takové rozcourané, aby vytvořily onen most mezi prvním a třetím dílem, ale tady se mi druhý díl líbil ještě o chlup víc než ten první. Rozhodně jsem zvědavá, jak se to rozvine ve třetím díle, protože tenhle končí totálním cliffhangerem – 4/5. A to jsem si na konci už říkala: „Uf, dobrý,“ a pak tohle?! No málem mě trefilo.

Taky tak nesnášíte (a zároveň milujete) otevřené konce a cliffhangery? Jaká knížka vás naposledy takhle dostala a nechala v absolutním napětí?

Sabča 

Zdroj titulní obálky: https://www.databazeknih.cz/obalka-knihy/westwell-temne-svetlo-lasky-540814



středa 21. října 2026

Vánoční wishlist 2026

Ahoj, vítám vás u dnešního článku. Říjen už se nám pomalu chýlí ke konci a za dva měsíce tu máme Vánoce. Tak jsem si řekla, že je načase udělat zase nějaký ten aktuální wishlist.

Šaty Buga Audrey v tmavě modré barvě mám na wishlistu už poněkolikáté, ale stále jsem si je nepořídila, ačkoliv jsem si pořád jistá tím, že je chci. Zkoušela jsem si je kdysi v kamenné prodejně a jsou mega pohodlné, do kanclu úplně ideální a kromě vázání v pase mají i praktické kapsy.

Hnědá kabelka, to je ta samá písnička – už si ji slibuju hrozně dlouho, ale pořád na ni nedochází. Konkrétně tahle Vuch Thalie Big v hnědé barvě mi vzdáleně připomíná kabelky od Polène. Jenže Polène, to jsou tisíce, a to bych za kabelku nedala. Tahle čokoládová kráska o velikosti Hermioniny kabelky vyjde na 1 500 Kč, běžně v akcích i o 200 Kč méně.

Z kosmetiky by se taky něco našlo – konkrétně už v zásobách nemám žádnou vůni a Guerlain Aqua Allegoria Rosa Rossa už jsem jednou měla a je nádherná. Krásná, květinová, velice svěží a jemná vůně – byla v oblíbencích v lednu 2023.

Rituals některé řady nabízí jen online. Kromě milovaného Mehru je to třeba Amsterdam, který jsem díky loňskému adventnímu kalendáři zkoušela a ráda bych nějaké produkty v plné verzi, nebo třeba rovnou dárkovou sadu.

Série od Sarah J. Maas mám rozečtenou už nějakou dobu. Dvory mám v tuhle chvíli kompletní a Skleněný trůn si kupuju sama jako e-knihy postupně. Půlměsíční město ale ještě nemám a určitě si ho přečíst chci – první díl je ten červený, jedná se ale jinak o uzavřenou trilogii. Dá se sehnat výhodněji třeba na Knihobotu z „druhé ruky“.

Z letošních novinek laděných do vánočního tématu bych si ráda pořídila / dostala novou Caplinovou a její Vánoce v srdci Londýna – snažím se mít od ní knihovnu kompletní. Případně mi ale chybí i loňské Vánoce na Manhattanu. Z českého rybníčku mě pak zaujala novinka Tess M. Puffrové – Merry Fucking Christmas.

Z virálů na knižní scéně bych si pak ráda přečetla i Alchemised, ale jsem moc lakomá na to, abych si sama sobě kupovala tak drahou knížku. :D

Mimo to za mě není špatný dárek ani dárkový poukaz. Na nějaké to randíčko, co člověk nebude muset platit – poukaz do CineStaru nebo restaurací Together (kde je moje nově objevená oblíbená restaurace Struhadlo v Pardubicích) anebo třeba poukázky do divadla. Já miluju muzikály a nejvíc na úrovni je dle mého skromného názoru Hudební divadlo Karlín. Z hlediska wellness jsme už jednou dostali poukaz do hotelu Jezerka na Seči a rozhodně by nám nevadilo, kdyby se to opakovalo.

Jistotou, když člověk neví, jakou knížku vybrat, je jak jinak než poukaz do knihkupectví (většinu knížek kupuju na e-shopu Dobrovského), nebo něco ke knize, třeba káva – tam mohu doporučit Pražírnu kávy Kroměříž, beru od nich od sezónních limitek až po stálou nabídku úplně všechno. A v neposlední řadě moje oblíbená Buga – je mi jasné, že ne každý bude chtít za nějaký jejich kousek dávat dvojku, což je u nich běžná cena, ale poukazy mají už od 500 Kč.

To by pro dnešek z mého seznamu přání bylo všechno. A co vy – máte už na letošní Vánoce vysněný nějaký konkrétní kousek, nebo raději dáváte přednost zážitkům a poukázkám? Napište mi do komentářů, co krásného máte na wishlistu vy!

Sabča



neděle 18. října 2026

Elafonisi beach - výlet na jednu z TOP 10 pláží světa

Ahoj, pomalu, ale jistě se dostáváme k závěru řeckých toulek a už nás bude čekat jen pár drobných tipů společně s recenzí našeho hotelu. Všední dny nám sečetl pátek, v pátek jsme se opět přes GetYourGuide (odkaz zde) vydali na výlet tentokrát autobusem na slavnou pláž Elafonisi s růžovým pískem. Vyšlo to na 1370 Kč za oba, což u cestovky byla cena za osobu osobu, zřejmě tam měli nějaké jiné ochutnávky než my.



Autobus nás vyzvedl kousek před hotelem u hlavní silnice a měli jsme výbornou paní průvodkyni Soňu - uměla plyně přepínat z angličtiny do němčiny, francouzštiny a řečtiny. Poslouchala jsem i ty výklady, kterým jsem nic nerozuměla neb mi přišlo neskutečně hustý, že se jí ty jazyky vůbec nepletly. První zastávka byla na 30 minut u Stathakis Family Bee Experience - rodinný podnik specializující se na med. Můžete zde ochutnat, pokud dobře počítám 8 druhů medu podle toho na kterých rostlinách se včely, pohybují je pak i chuťový profil medu. Kromě toho zde má k zakoupení a ochutnání vína vinařství Tripodakis k ochutnání je bílé, červené a růžové víno.

Další zastávkou už byla samotná pláž Elafonisi poté, co jsme projeli soutěskou Topolia - z hromadného parkoviště sejdete dolů z kopce po pozvolné cestě a už zbývá jen najít si své místo - buď můžete využít placená lehátka se slunečníky, nebo pokud stejně jako my máme slunečník z autobusu zapůjčený zdarma vedlejšího plácku pro to určeného. Lze jít i na ostrov tam ovšem zapichovat slunečníky vzhledem k přítomnosti chráněných rostlin a želvích miminek není vhodné. Bohužel ne všichni návštěvníci toto respektují…Laguna je velmi mělká, takže všude budete tak maximálně do půlky stehen, pokud patříte mezi průměrně vysoké jedince. Efekt růžového písku tvoří úlomky rozdrcených korálů a mušlí a je vidět spíše místy, kde se vlny setkávají s břehem. Na ostrůvku, jak už jsem popisovala, roste vzácná písečná lilie a kladou vajíčka karety obrovské a celá oblast je opět pod ochranou Natura 2000. Škoda jen, že se víc nehlídají ty slunečníky bylo jich tam v zátoce z druhé strany docela dost. 



Záchody jsou tu 4 placené - 1€ v hotovosti, sprchy jsou tu také 4 - šla pouze 1 a s převlékacími kabinkami to není o moc lepší. My jsme díky pozdně záříjovému termínu však neměli až takové potíže s množstvím lidí. Taky na pláži najdete dva bary - na tak exponované, místo by to mohlo být i horší - 5€ za láhev Corony, 4€ za slané pečivo různé pizza snack apod., ale mají tu i nanuky, vodu, čerstvě lisované pomerančový džus atd. Na pláži jsme strávili vcelku 4 hodiny, než jsme se museli vypravit zpátky.



Cestou zpět byla zastávka na pozdní oběd v horské vesničce Elos - na doporučení paní průvodkyně jsme navštívili restauraci Filoxenia vedle místní pekárny. Terasa je zasklená a můžete z ní koukat na zurčící potůček, pochválit musím zejména rychlost obsluhy - na oběd jsme měli hodinku a přijelo nás několik autobusů po sobě, přesto to zvládali všechno odbavovat. Já si dala kuřecí souvlaki a Kuba vepřové s hranolkami, ještě že jsem si přílohu nedávala absolutně jsem to nemohla sníst. Byly tedy výborné s hotelovými se to nedá samozřejmě srovnávat - poctivé, skvěle kořeněné a propečené. Byl to příjemný závěr po dni stráveném na pláži. Trochu jsem se zpočátku bála, když byl v ceně tak velký rozdíl, ale nakonec mohu celý výlet vřele doporučit zejména mimosezónním návštěvníkům, o prázdninách to tam bude asi vytíženější.


Tak, co jaký ze tří řeckých výletů se vám zatím líbil nejvíc? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

čtvrtek 15. října 2026

Nepříliš šťastná rodina | Shari Lapena | Knihodojmy

 Ahoj, už to chtělo všechny ty dark romance a romantasy zase něčím naředit. V nabídce na Luxoru kdy bylo 5 knížek za 199 Kč jsem mimo jiné kápla na Shari Lapenu - v minulosti jsem od ní četla Jeden z nás.



Anotace: Nejnovější příběh mistryně psychothrilleru – opět dokonale drásavý a neodložitelný. Brecken Hill je drahá adresa. Musíte mít hodně peněz, abyste tu mohli bydlet. Tak jako Fred a Sheila Mertonovi. Žádné bohatství vás však neochrání, když vám u dveří zazvoní vrah. Manželé Mertonovi byli brutálně zabiti pár hodin poté, co přivítali na velikonoční nedělní večeři své tři dospělé děti. Ty jejich smrt pochopitelně těžce nesou. Nebo ne? Na každého z nich čeká pohádkové dědictví. Svého náladového otce nesnášeli a netečná matka se jich nikdy nezastala. Na jednoho z nich to bylo možná už příliš. Ale na koho? Je-li váš sourozenec vrah, chtěli byste to nejspíš vědět...

Dojmy: Příběh začíná až po smrti Mertonových a až zpětně se dozvídáme, jací to byli lidé a co předcházelo jejich odchodu. Jsou nalezeni po velikonoční rodinné večeři, během které proběhla rozepře mezi nimi a dětmi. Ostatně otec je rád psychicky týrá a matka je slaboška, takže mu to nechá projít. Vzhledem k okolnostem a obrovskému jmění, které po nich zbude, je v podezření každé z dětí – a každé má své tajemství a nějaký ten škraloup.

Četlo se to velmi svižně, kolem děje totiž není žádná omáčka a autorka jde rovnou k věci. Postupně odkrývá rodinné pozadí i to, jaké by mohly být jednotlivé motivy, až se nakonec dostáváme k závěru. Ten mohl být řekněme lépe zpracován, ale rozhodně jsem tohoto viníka netipovala – možná mi to přišlo až jako příliš snadná volba na to, aby to tak nakonec opravdu bylo. Každý člen rodiny dává do příběhu vlastní pohled svým vyprávěním, čímž je to ještě autentičtější. Skvělá napínavá oddechovka na dva večery! 5/5

Četli jste tuto knížku, nebo máte tip na jinou skvělou ‚uzavřenou‘ rodinnou detektivku na podzimní večery? Sem s nimi v komentářích!

Sabča

středa 14. října 2026

Aktuálně používaná skincare - Beauty of Joseon, RoundLab

Ahoj, vítám vás zase u nějaké té kosmetické recenze. Minule jsme si zrecenzovali tonikum, čistič i SPF – článek najdete [zde]. Dnes to bude o produktech, které tam nebyly: pleťovém krému a séru.

ROUND LAB Birch Juice Moisturizing Cream

Poměrně štědré 80ml balení seženete od 400 do 600 Kč dle e-shopu a probíhajících akcí. Měl by vyhovovat de facto všem typům pleti. Obsahuje bezmála 19 aktivních složek, z nichž může vaše pleť nějakým způsobem benefitovat. Mezi pěti nejvýše zastoupenými složkami najdete březovou šťávu, jojobové estery, panthenol, extrakt z ibišku a kyselinu hyaluronovou.

Pokud vám vyloženě nesedí gelové konzistence, ale hledáte něco lehčího spíše na každodenní denní použití i pod make-up, co se snadno kombinuje s další skincare, pak bych řekla, že máte vítěze. Konzistence je opravdu tenoučká a hned se vstřebává – nedělá žádný film ani povlak a skvěle se přizpůsobí i make-upu, nehrudkuje. Stačí ho troška, takže vám balení úplně s přehledem několik měsíců vydrží.

V teplejších měsících dokáže díky obsahu panthenolu zklidňovat i podráždění od sluníčka, na ty chladnější už bych si ale na noc dokázala představit něco malinko výživnějšího a hutnějšího. Věřím, že bude sedět většině lidí (vyjma úplných „sušenek“) a pro dost z vás to bude celoroční parťák. Já ho asi s půlkou října přeřadím na čistě ranní směny a na noc už načnu silnější kalibr. Suma sumárum: na to, jak je lehký, pěkně hydratuje, nedráždí a dobře se kámoší s ostatní skincare i make-upem, takže za mě spokojenost.

Beauty of Joseon Glow Deep Serum Rice + Arbutin

Sérum je, jak už z názvu vyplývá, určené pro rozjasnění pleti, sjednocení tónu i redukci hyperpigmentace. Konkrétně já jsem hodně citlivá na sluníčko, takže jsem ho na teplejší měsíce brala jako malou obranu před pigmentovými skvrnami a samozřejmě i na jizvičky po akné.

Rýžová voda je zde absolutním základním stavebním kamenem – tvoří 68,6 % obsahu a přirozeně rozjasňuje díky minerálům, vitamínům B a E či aminokyselinám. Druhou nejvíce zastoupenou složkou je Alpha-Arbutin (2 %), který má na starosti právě pigmentaci. V menší koncentraci mu pak pomáhají třeba niacinamid a panthenol.

Podobně jako většina sér má tekutější až vodnatou konzistenci bez parfemace, takže sedne všem typům pleti a bude se dobře kombinovat s dalšími kroky i produkty vaší skincare. Pleť na obličeji mi během celé dovolené ani jednou negativně nereagovala na sluníčko – díky Bioderma SPF, krému výše a tomuto séru (na rozdíl od zbytku těla), takže na tom něco bude. Na hloubkovou hydrataci sice shánějte jiného parťáka, ale na sluníčkem a akné namáhanou pleť ho mohu vřele doporučit.


Tentokrát musím v obou případech chválit. Korejská skincare je v posledních letech populární zcela oprávněně a je to tak trochu zlatý důl. Co jste z ní naposledy zkoušeli vy? Dejte mi vědět do komentářů! :)

Sabča

neděle 11. října 2026

Jeep Safari vol. II a zase na Krétě

 Ahoj, možná si někteří z vás pamatují kterak jsem hodnotila jeep safari z dovolené, kde jsme byla s mamkou a jejím přítelem - článek zde. I během líbánek s Kubou jsme obdobné nabídky výletu využili. 

Tento výlet jsme si vybrali z nabídky přes cestovku a externě ho zajišťují Creta Safari Pathfinders – mimo jiné můžete opět bookovat i přes GetYourGuide – cenovka byla 95 € za dospělou osobu za celodenní výlet včetně oběda. Já jsem výlet vybrala s Kubou právě proto, že on jezdí s klukama Gumbalkan, a tedy by mu styl tohoto výletu mohl být blízký. Náš pan řidič nás vyzvedl přímo u hotelu a společně s Čechy z dalšího hotelu a holkami z Polska jsme vyrazili k jezeru Kournas, kde jsme se sešli s dalšími auty. Kournas je jediné sladkovodní jezero na ostrově s velmi pestrou škálou fauny, a proto je i chráněnou oblastí v rámci Natura 2000 a celoročně zadržuje množství čerstvé vody využívané například pro zavlažování zemědělské půdy. Odtud jsme již prvním off-roadovějším úsekem dojeli k pramenům Argyroupoli vyvěrajícím z jeskynního kostelíku v prostředí letitých platanových stromů. Je tu taky několik taveren proslavených tradiční přípravou skopového a kozího masa na rožni. Po cestě jsme si též mohli zakoupit místní výrobky jako olivový olej nebo různé hojivé mastičky z místních bylin a propolisu. 
Divokou krétskou přírodou jsme potkávali kozy, ovečky, olivové háje i různě oděné hřebeny místních hor. Zastávku na oběd jsme měli ve Spili, kde sídlí biskup, a tak vás nepřekvapí, že je tu i poměrně dost církevních památek. Konkrétně jsme měli zajištěný oběd v Diporto Cafe & Grill v podobě grilovaného masa, řeckého salátu, hranolek, bílého vína, vody a panáku pálenky. Na mě bylo maso dost kostnaté a se spoustou křupek – spíš bych ocenila, kdyby byl v ceně přímo gyros, ale chápu, že v tomhle počtu lidí byla tohle snadnější varianta. Odtud jsme se vydali k Preveli beach – na tu se nedá přímo dojet autem, my jsme hned u parkoviště na chvíli zapadli do kavárny - já jsem ráno kafe nestihla a zjevně bez něj fakt nenastartuju, a to ani během dne, zkusila jsem tedy frappé. 
Abyste se dostali na Preveli beach, je třeba vylézt takové nepravidelné kamenné schody a z druhé strany je do zátoky zase slézt, a cesta je to poměrně strmá. Výhled, který se vám naskytne, je opravdu jedinečný – na této pláži totiž najdete druhý největší palmový háj Theophrastových palem – jeden ze dvou původních druhů palem v Evropě. Tento konkrétní je úzce spjat právě s Krétou, a přestože nedávno pláž zachvátil velký požár, stromky i okolní příroda už se pomalu a jistě vzpamatovávají. Palmová alej zde lemuje řeku Kourtaliotis, jež se zde vlévá do Libyjského moře. Pokud byste se zde chtěli i vykoupat, je třeba si vše přinést, přeci jen je to hůře přístupná chráněná oblast, takže žádná lehátka tu nečekejte. 

Po cestě z pláže jsme ještě stavěli na vyhlídce u jedné ze soutěsek, kde jsme od Constantina dostali každý, kdo chtěl, meloun nebo případně opuncii, a sladší meloun jsem snad ještě neměla. Předtím, než jsme se rozdělili na jednotlivé posádky, jsme si ještě vychutnali vyhlídku na Rethymno – třetí nejlidnatější město na Krétě, kde sídlí část The University of Crete, takže díky studentům město večer často žije. Suma sumárum, uvidíte za jeden den opravdu hodně a nemusíte nic řešit, jen si to užít – já bych ocenila lepší oběd, ale z celé mozaiky zážitků je to nakonec jen střípek. Na jednu stranu si lze samozřejmě půjčit auto a některá místa projet po vlastní ose, tohle je řekněme pohodlnější varianta ozvláštněná právě tou off-roadovou částí.

Cestujete raději na vlastní pěst nebo využíváte bezpečné vody cestovek? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

čtvrtek 8. října 2026

Pohlceni | Emily McIntire | Knihodojmy

 Ahoj, vítám vás u dnešní knižní recenze v sérii NeverAfter letos vyšel již 6. díl pod názvem Pohlceni. Autorka se tentokrát inspirovala Malou mořskou vílou až na to, že to je tady pěkná mrcha. 



Anotace: Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.

Venesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.

Dojmy: Musím říct, že po předchozích dílech mi tenhle přišel z nějakého důvodu poněkud slabší a chemie mezi hlavními hrdiny mi úplně neseděla. Oba mají společné to, že se snaží zavděčit své rodině a pracují v rodinném podnikání, které není tak zcela čistě legální. Vanesa je outsider skrz na skrz – od úmrtí matky až po šikanu a zneužívání během školní docházky. No, je vám jasné, že z ní nevyrostl zcela psychicky zdravý jedinec. Za svého strýce odvádí špinavou práci a řekněme, že v mučení lidí umí být velice kreativní, i když se snaží věcem dávat morální přesah. Na druhou stranu nemá takřka žádný soukromý život, až na pár čistě sexuálních vztahů.

Enzo má oproti tomu k rodině velice blízko a jeho největším problémem se jeví tradičně založený otec, který dbá na dodržování zvyklostí a slibů. Bohužel mezi ně patří i sňatek s Ariou, zhýčkanou dcerou Krále moří, díky čemuž se Enzo setká s poněkud svéráznou Vanesou. Kromě "romantické" linky se Vanesa snaží zjistit, jak to vlastně bylo se smrtí její matky, a Enzo zase to, kdo ho na začátku nechal zabít.

Předcházející Svedeni, Oslněni i Zmámeni byly za mě prostě lepší – víc mi seděla řešená témata i sexuální deviace. Tady mi v podstatě (až na to, že je baví jejich práce řekněme trochu víc než v běžném profesním směru) přišlo, že jsme neustále klouzali jen po povrchu. Ačkoliv se kniha četla rychle, nemám z ní to správné nadšení. Hodně jsem chápala právě tu touhu se zavděčit s absolutně nulovým efektem – to dost rezonovalo s mou osobní zkušeností.

Když to vezmu kolem a kolem, hodnotila bych to na 3/5. Nebylo to vyloženě špatné, četlo se to rychle, ale v porovnání s ostatními díly jde skrze celou sérii spíše o průměr.

Měli jste někdy u nějaké postavy pocit, že jí rozumíte až moc dobře jen kvůli vlastní osobní zkušenosti? U jaké knihy se vám to stalo naposledy?

Sabča

středa 7. října 2026

Spotřebováno za Září 2026

 Ahoj, vítám vás u záříjového spotřebováno. Tentokrát to byla bída s nouzí a hodně táhli hlavně věci v rámci úklidu domácnosti. Myslela jsem, že to doženu ještě třeba v Řecku, ale tam jsem spotřebovala leda tak zůstatek svého bankovního konta a nějaké knihy z TBR :D

Domol ubrousky proti zabarvení prádla - kupuji pravidelně buď tyto a nebo Denkmit a oboje fungují perfektně, resp. se mi ještě nikdy nic mezi sebou neobarvilo. Právě když si nejsem jistá nebo peru nějaké nové oděvy, co by mohli pustit barvu tak sahám po těchto ubrouscích. 

Sanytol na koupelny Eukalyptus - nemusí dlouze představovat, na baterie na umyvadle pouižívám v podstatě jenom ten a i na dezinfekci povrchů si vede skvěle jen na tu ho střídám ještě s jinými dezifenkcemi, aby si na to lokální bakterie nezvykaly :D 

Denkmit hygienický čistič kuchyně - ráda bych řekla, že levnější varianta Sanytolu na kuchyně, ale vlastně o pouhých 10 Kč oproti akční ceně Sanytolu takže záleží co vám sedne víc. Slibuje, že likviduje až 99,9% bakterií a má i lehce takovou dezinfeknčí vůni. Fungují oba totožně akorát Sanytol hezčeji voní a taky díky průhledné láhvi víte kolik ho ještě je, což zde ne-e. 

Domol ubrousky do sušičky - opět stálice, vlhčené ubrousky do sušičky s jemnou květinovou vůní. Nevysychají příliš rychle a sic třeba Dalli má voňavější pro mě jsou tyhle nejvíc po ruce a kupuju je co dva měsíce. 

Pronto Wood Polish s levandulí - Myslela jsem si jak budu sprej využívat na prach na nábytek, ale nakonec mi nijak k srdci nepřilnul a měla jsem ho tu mega dlouho. Je možné, že jsem si ho spletla protože v minulosti už jsem měla jiné Pronto s takovým modrým produžkem a tohle bude leštěnka na dřevo. Hezky voněl a pomalu ubýval. 

Dove tekuté mýdlo na ruce - Babička má vždycky to okurkové a úplně si říkám jak to působí dobře když máte kvalitní mýdlo. Tak jsem se plácla přes kapsu a když jsem v Penny viděla tohle jejich základní vzala jsem ho. Klasická krémová vůně a hutnější konzistence - přišlo mi, že oproti levnějším tekutějším mýdlům ubývalo pomaleji. 

Dove Advanced Care Go Fresh antiperspirant s vůní okurky - že se tak bavíme o okurkovém Dove tak tu od nich mám antiperspirant. Na léto to byla ideální svěžejší vůně a nedráždíl podpaží, na ty 40°C vedra to není samospásné ale je příjemný. 

Yves Rocher Baies d´Hiver Winter Berris tělové mléko - Tohle velké tělové mléko jsem "podědila" od Haničky, které nesedla parfemace tuším. Mělo pumpičku bylo spíše tekutější než hutnější a dříve mi třeba z té Nature řady mléka od Rochera příliš nesedla a drolila se. Tohle to ale nedělal a bylo úplně v pohodě a to i vůči lupénce a z hlediska hydratace. Při každodenním použití bylo zcela dostačující a pumpičku uhlečovala dávkování. 

Moyam pleťový krém s výtažky z perel - Moc jsem od něj nečekala ale příjemně voněl a na pleti vlastně žádnou neplechu nedělal a zhydratoval. 

Nivea Floral Moon sprchový gel - recenze zde 

Avon Kids Detangling Spray - mangový pravidelný spotřebovanec, už mám načaté další balení jako obvykle. 
Neutrogena Hydro Boost čistící gel na pleť  - před lety recenzován v oblíbencích zde. 

Isana odličovač na oči a rty - ani tady vás nepřekvapím. Další balení ale ten poměr cena:výkon jen tak něco nepřekoná. 

Fenty Beauty Hella Thic řasenka cestovní balení - dostala jsem jí od Haničky, ale v minulosti jsme jí už měla ve velkém balení. Krásně zahustí a prodlouží řasy aniž by je slepovala a i poměrně dobře drží na to, že není voděodolná. Cenově dražší drogrérka, ale efekt fakt moc hezký. 

Avon BrowBoost odstín Brunette - teple hnědý gel na obočí. Sice si obočí dobarvuju, ale co si budeme i tam barva postupně odrůstá a ztrácí na intenzitě. Při každém líčení pak doplňuji aby bylo obočí celistvé právě tímhle zabarveným gelem. Kartáček je gumový takže narozdíl třeba od Esence neškrábe. Už mám načaté další balení...

Mixa AntiReaction sérum s panthenolem - Bylo bez parfemace s lehce vodičkovou konzistencí, co se velmi rychle vstřebá. Většího efektu jsem si z jednoho použití nevšimla a ani mě to neláká k pořízení plného balení. 

Loreál Paris Revitalift Glass Skin Liquid Cream - za to tohle mě zaujalo dost. Loreál já dost odsuzuju za ty výraznější parfemace a ta nechybí ani zde. Krém byl ale takové středně hutné konzistence a kromě toho, že se rychle vstřebal tak dělal krásně vyhlazenou a vyživenou pleť už při použití takhle ve vzorečku. Obsahuje směs hyaluronových kyselin (makro a mikro) a vitamínů B3, B5 a C a měl by skvěle fungovat i pod make-up. Plné balení by v DM stálo 229 Kč za 50 ml. 

Beauty of Joseon sérum - tohle sérum mi natolik neutkvělo v paměti, že teď ani neívm která přesně je to varianta. Šlo každopádně o miniaturku z toho jejich testovacího kitu, kde je velý sortiment sér co nabízejí. 
Silan Fresh Sky - když nevíš jakou aviváž modrou nikdy nic nezkazíš a to platí i o tomto Silanu. Tuhle značku cíleně nevyhledávám, ale byla v akci a na druhou stranu proti ní nic nemám.

Denkmit čistič pračky - kupuji pravidelně a používám každý měsíc. Tentokrát jsem pračku čistila než jsme odlétali na líbánky do Řecka, ať jí máme fresh až přiletíme a bude velké prádlo. 

Pepco tříknotová svíčka - měla krásnou sladkou květinovou vůni a tématický potisk na obale. Krásně vyhořela až do dna až na malý povlak po bocích sklenice. Zrovna pálím další její sestřičku v jiné vůni.

Wilkinson My Intuition Cherry Blossom jednorázové holítka - opět stálice, z jednorázových žiletek mají poměrně pěknou výdrž a více břitů takže zvládají rychle oholit bez podráždění. Jedna mi obvykle vydrží na 3-4 použití teda okolo týdne a půl. 

Havlíkova Apotéka Mikrobiom 3 minutová ranní maska vzorek- příjemná s jemnou vůni, na začátek dne krásně nastartovala. Už jsem si od nich objednala z té cenově dostupnější řady jinou v plném balení, tak jsem zvědavá. 

Ebelin mi přijde, že výrazně zhoršil vatové tamponky, ale tak samozřejmě dodělám co mám v zásobě než jim dám košem. Vatové tyčinky jsou z Coopu od Inspired by you a ty byly v pohodě dostatečně pevné co do těla tyčinky s dostatkem vatového zakončení po obou stranách. 

Oproti červenci a sprnu mi to přijde slabší, tak uvidíme co přinese říjen. Vadí vám parfemace v pleťové kosmetice nebo to vůbec nevnímáte pokud vám to pokožku nedráždí? Dejte mi vědět do komentářů :) 

Sabča



neděle 4. října 2026

Terra Creta - exkurze ve výrobě olivových olejů

Ahoj, vítám vás u dnešního článku, kterým bych články z našich líbánek v Řecku ráda uvedla. Protože jsme oba dva neposedové, ale zároveň jsme už opravdu potřebovali nějaký odpočinek, pokusila jsem se o kompromis. Nebojte, nakonec si něco řekneme i o samotném ubytování, ale to se hodnotí za celý pobyt a já bych do hodnocení ráda zahrnula i výlety a svůj názor. 


V neděli jsme přilétali, pondělí jsem nechala volné čistě na odpočinek a v úterý jsme vyrazili na takový light výlet, konkrétně 2,2 km a zhruba 32 minut chůze jedna cesta. Nedaleko našeho hotelu se nachází Terra Creta, známý a často oceňovaný producent olivového oleje s exportem 1 000 000 litrů do celého světa, ostatně jejich produkty seženet například na stránkách Dr. Max. Velkou inspirací je tato firma i v odvětví zemědělství, nejen díky spolupráci s místními farmáři, ale i díky jejich akademii a neustálému vzdělávání svých obchodních partnerů. Na GetYourGuide – odkaz zde – můžete předem zakoupit vstupenky na exkurzi včetně ochutnávky jejich produktů – za 2 osoby jsem platila 486 Kč. 

Prohlídka začíná v sídle firmy a od něj se přesouváte kolem jejich vlastních olivovníků k mlýnu, kde se pak olivy zpracovávají. Hlavní královnou krétských olivových sadů je odrůda Koroneiki – tvoří až 80–85 % všech stromů na ostrově a najdete tu i opravdu staré kousky. Od října do února probíhá sklizeň s tím, že v říjnu z oliv dostanete ten nejkvalitnější olej s nejvyšším obsahem polyfenolů, ale taky ho z plodů bývá méně – je potřeba více kg plodů na litr oleje. Všechny přivezené olivy procházejí kromě vyčištění od větviček a dalšího i přísnou kontrolou kvality, podle níž jsou pak oceněny. Ve výrobní hale se blyští dvě výrobní linky – jedna pro výrobu prémiových olivových olejů do soutěží, zkrátka na to nejlepší z nejlepšího, a druhá na zbytek produkce. Právě za Grand Cru lisovaný z odrůdy Koroneiki z brzké sklizně drží 1. místo v EVOO World Ranking, a toto 1. místo znamená, že jde o nejlepší olej Řecka a jeden z nejlépe hodnocených světově. Jen o oceněních, která drží, bychom se tu mohli notnou chvíli bavit. 


Na závěr můžete širokou paletu jejich olejů ochutnat a mimo ně jsou v nabídce i olivy, balzamikový ocet, balzamikový krém, ochucené oleje... Současně zde lze i za výhodné ceny všechny výrobky zakoupit v různě velkých baleních. Ráda bych vám o chuťových profilech olejů řekla víc, ale já mám olivový olej ráda už zpracovaný v nějakém jídle, samotný mi nechutná, takže se přiznám, neochutnala jsem zdaleka všechny. Zakoupila jsem 500 ml oleje pro mě a 500 ml pro mamku a tchyni balzamikový krém, protože olivový olej nepoužívají tolik. 

Pokud přijedete autem, u provozovny jsou dvě naprosto dostatečná parkoviště zdarma. Co se exkurze týče, doporučuji rezervaci předem, ať máte jistotu, že se chytnete a nejedete zbytečně. Pokud budete ubytováni v okolí Kolimbari jako my, tak lze přes olivové háje dojít pěšky během té půlhodinky, ale moc lidí tam nepotkáte – většina návštěvníků využila komfort klimatizovaného vozidla. Za mě to bylo rozhodně zajímavé a poučné ač milovníky oliv byste našli určitě větší, za sebe mohu doporučit - exkurze je na hodinu času. 

Co vy a olivy? Jíte/nejíte nebo případně snad zastáváte názor, že do nich musí člověk dospět? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

čtvrtek 1. října 2026

Shrnutí měsíce Září 2026 - nové auto, 26.narozeniny, Haničky svatba, líbánky na Krétě

 Ahoj, vítám vás u prvního podzimního shrnutí. Září bylo jedním z těch měsíců, kdy jsem se prakticky nezastavila. Smíchalo se v něm úplně všechno – od oslavy mých 26. narozenin přes krásnou svatbu přátel až po vysněné líbánky na Krétě. Do toho nová  Fábinka v garáži, přesčasy v práci a jeden pořádný cestovatelský zádrhel na letišti, nad kterým se dneska už jen směju.

Ze Skoropodzimní edice Gumbalkanu se mi domů vrátit Kuba po 10 dnech v divočině, takže kromě velkého prádla jsme samozřejmě měla radost, že je zase doma. V zahradě nám rozkvetly dva nádherné ibišky, tak přidávám fotku k nahlédnutí - buď je máme v záhonu nově nebo jsem si předtím nevšimla, ale je to radost pohledět. 

Vzhledem k tomu, že moje zelená Bobina už by svou korozí byla opravou nejen finančně, ale i časově náročnější koníček, tak mi Kuba pořídil Bobinu II. Opět jde o Fabii 1. generace - co si budeme pokud chcete nákladově úsporný dopravní prostředek tak je to pořád super volba. Jenom vzhledem k tomu, že nemládneme ani my ani auta už je docela oříšek najít zachovalo, s dobrým nájezdem a bez větší koroze a nám se tohohle jednorožce podařilo sehnat v Brně. I tak zůstane ještě v péči mého manžela, v podstatě jí čeká totéž co by čekalo původní Fabii a použijí se již pořízené díly a co já mám lepší na staré, dá se na novou abysme nedávali do šrotu téměř nový podvozek apod. Musím říct, že z ní mám vážně radost a už se těším až bude v mé vysněné třešňově červené se všemi doplňky, co nám zatím leží na půdě. Troufla jsem si i vůbec poprvé na domácí knedlíky dle receptu od Těhotného kuchaře a vyšly skvěle, tak pro příště už vím,  že nemusím do krámu a domácí zvládnu lepší jak kupované. 

Hned první záříjový pátek jsem oslavila 26. narozeniny s jednou částí rodiny, vzhledem k tomu jak bude září opět vytížené jsem i letos musela začínat předčasně. Pro hosty jsem si připravila obložené prkénko a řízečky o sladké se tentokrát postarala Adélka - Sladké za plotem. Objednala jsem si ano dort sama pro sebe, ale byl výborný - malinový a lehký jako obláček, takže toho absolutně nelituji. Kromě krásné řezané kytičky, která jen hraje barvami jsem dostala i sušený věneček na dveře z lokálního podniku U Klejnárky - ten už nám nyní zdobí vstupní dveře.

V sobotu jsem se dala do uklízení a příprav na neděli, kdy jsem přichystala dopředu ovocnou buchtu a domácí rohlíky na jednohubky. V neděli mi přijel popřát táta s rodinou a babičkou, pozvala jsem je zase po roce na oběd - byl vývar nudlový a ražnici s pečeným bramborem a pak právě zmíněné jednohubky se salámovou pomazánkou a buchta. 


V práci nám zase po nějaké době začaly přesčasy neb zdražujeme, tak je požadavků ze strany zákazníků více, tak abysme je stíhali odbavit. Sic už jsem se samozřejmě těšila na líbánky a nechtělo se mi, víte jak to člověk než se dočká dovolená má když už se ono datum blíží, tak na peníze navíc se zas jako těším :D Mezi směnami jsme si s Deskovkoholiky střihli 09. první ještě předligový kvíz a ač to bylo většinu času dosti vyrovnané nakonec jsme si urvali druhé místo. 

Jedenáctého září jsem si dala takový údržbový den – hned ráno jsem vyrazila k Ivče, mojí kadeřnici, a to už na 7. ráno, aby mi udělala hlavu, než odletí do Řecka. Po příjezdu domů jsem doplnila barvu i v rámci obočí, ať mi to ladí, a po pauze na kávu jsem vyrazila na pedikúru, tentokrát do Salonu na statku k Míše, protože u mé paní pedikérky jsem nechytla termín. Ale i tady jsem byla moc spokojená. Vzhledem k tomu, že v prosinci jsem s termínem dopadla stejně, tak jsem se objednala i na prosinec.

Kolem páté jsme s Kubou vyrazili na narozeninové randíčko – letos jsem dárkem dostala nákupy a večeři. Přiznám se, restauraci jsem vybírala já a vyrazili jsme do Struhadla, které nahradilo Potrefenou husu v Pardubicích. Z nějakého důvodu jsem očekávala, že jen rebrandovali, ale jednalo se o úplně jiný podnik a nakonec to bylo boží.

Uvítání s představením konceptu, což je moderní česká kuchyně – s Kubou napůl jsme zahájili hovězím vývarem z uzeného žebírka s fritátovými nudlemi. Hlavním jídlem já pokračovala panenkou s grenailles a grilovanými cherry rajčátky s demi-glace. Kuba si dal degustaci smažených sýrů se třemi omáčkami a přílohami. Jakožto oslavenec jsem si užila výborný gin tonic a po šťavnaté panence jsem zvládla i sladkou tečku v podobě pistáciového crème brûlée s malinovým sorbetem. To už jsem večeři zakončila slovy: „Jestli je kuchař single, tak se nechám rozvést a vezmu si ho. :D“

Samozřejmě je nesmysl, aby takový kolos a přehlídku chutí obsloužil jeden člověk – naopak, každý má na starosti něco a v tom je naprosto špičkový. Pokud se chcete v Pardubicích dobře najíst a dát si tak kurevsky dobrý jídlo, že budete mít slzy v očích, tak sem určitě zajděte.


Brzké vstávání nás čekalo i v sobotu, protože jsme byli pozvaní na svatbu Haničky a Martina kousek od Dobříše na Statku Svaté Pole. Hrozně jsem se těšila, takže jsem párkrát byla vzhůru už před budíkem, protože se s Haničkou vidím málokdy. :D

Oběma novomanželům to moc slušelo – Hanička byla v boho šatech s krajkami a nádhernými červenými vlasy absolutně úchvatná. Během obřadu se všem přítomným trochu opotily oči a vůbec celá svatba byla krásně zorganizovaná a všichni byli moc milí.

Moc si vážím pozvání – vím, jaké to je, když člověk zvažuje, koho ano a koho ne, protože se to početně sakra rychle nasčítá. Bohužel měsíčky mě vytrestaly, takže mi pak později večer už nebylo moc dobře a nechali jsme se tak s Kubou před desátou odvézt na ubytování.

Druhý den po snídani jsme zase vyrazili k domovu a popřát Mariím – Kubově babičce a dceři Kubova bratránka. Následující týden před odletem na líbánky jsem každý den dělala přesčasy takže kromě práce jsem maximálně tak spinkala nebo byla na cestě do/z práce a o v sobotu jsem akorát popakovala kufry a v neděli jsme konečně odletěli vstříc novým zážítkům.

Na týden jsme ode všeho vypadli na Krétu, kde jsme strávili líbánky a naši první dovolenou u moře. Můžete se těšit jak na články z výletů, tak na hodnocení hotelu a jeho bezprostředního okolí, a to celý říjen každý týden po jednom článku.

Návrat do reality byl krutý, to neuvěříte, co se mi povedlo. Kubův táta nás vezl na letiště a já domluvila vyzvednutí s mým tátou, jenomže jsem nespecifikovala, které letiště. Takže se stalo to, že my jsme přistáli v Praze a táta chudák po noční čekal v Pardubicích. Mě to v letadle napadlo, ale to už jsem s tím nemohla nic dělat, bohužel.

Kuba si v letadle nějak blbě přeseděl kyčel, a to jsme na cestu zpátky měli o něco prostornější sedadla než při cestě tam. Už a nejen proto jsem zvolila Uber Airport – vyšlo nás to na 350 Kč a doslova nastoupíte tam, co vás vyplivne terminál. Bohužel další vlak, abychom se přiblížili domů, jel až ve dvě hodiny odpoledne, tak jsme čas využili k obědu v Burger Kingu na hlaváku. Z vlaku nás pak vyzvedl švagr – no, dělala jsem si srandu, že ještě loď a nějakej koňskej povoz a máme to ten den kompletní.

Kromě toho, že jsme na Krétě výletovali, tak jsme i odpočívali a já přečetla hned 4 knížky, takže kromě výletních článků budou knihodojmy. :D A aby toho nebylo málo, doma bylo po příjezdu krásných 17 °C – jakože uvnitř – tak jsme rovnou nahodili pojistky od kotle, ač Kubovi se zahájení topné sezóny v září dost nelíbilo. A protože vytuhnul brzy, tak já si udělala blogový večer a sepsala jsem všechny řecké výlety a udělala si předběžně plán článků na říjen, co bych chtěla napsat a vydat. Na úterý dělám pro kolegy něco na zub do práce, že jsem měla ty narozeniny a k přesčasům jsem to nestihla spáchat a pokud se nic nezmění ve čtvrtek jsem objednaná na vyndávání moudráku z dásně do Prahy. Mám z toho respekt, ale zároveň jsem si vědomá, že musí ven jinak mě to bude akorát víc a víc bolet a taky se tam nevejdou a jsou úplně špatně položené. 

No tak mi držte palce ať to proběhně bez větších obtíží a dejte mi do komentářů vědět jak jste si vy užili září :)

Sabča

Knižní přírůstky za Říjen 2026