Shrnutí měsíce Září 2026 - nové auto, 26.narozeniny, Haničky svatba, líbánky na Krétě

 Ahoj, vítám vás u prvního podzimního shrnutí. Září bylo jedním z těch měsíců, kdy jsem se prakticky nezastavila. Smíchalo se v něm úplně všechno – od oslavy mých 26. narozenin přes krásnou svatbu přátel až po vysněné líbánky na Krétě. Do toho nová  Fábinka v garáži, přesčasy v práci a jeden pořádný cestovatelský zádrhel na letišti, nad kterým se dneska už jen směju.

Ze Skoropodzimní edice Gumbalkanu se mi domů vrátit Kuba po 10 dnech v divočině, takže kromě velkého prádla jsme samozřejmě měla radost, že je zase doma. V zahradě nám rozkvetly dva nádherné ibišky, tak přidávám fotku k nahlédnutí - buď je máme v záhonu nově nebo jsem si předtím nevšimla, ale je to radost pohledět. 

Vzhledem k tomu, že moje zelená Bobina už by svou korozí byla opravou nejen finančně, ale i časově náročnější koníček, tak mi Kuba pořídil Bobinu II. Opět jde o Fabii 1. generace - co si budeme pokud chcete nákladově úsporný dopravní prostředek tak je to pořád super volba. Jenom vzhledem k tomu, že nemládneme ani my ani auta už je docela oříšek najít zachovalo, s dobrým nájezdem a bez větší koroze a nám se tohohle jednorožce podařilo sehnat v Brně. I tak zůstane ještě v péči mého manžela, v podstatě jí čeká totéž co by čekalo původní Fabii a použijí se již pořízené díly a co já mám lepší na staré, dá se na novou abysme nedávali do šrotu téměř nový podvozek apod. Musím říct, že z ní mám vážně radost a už se těším až bude v mé vysněné třešňově červené se všemi doplňky, co nám zatím leží na půdě. Troufla jsem si i vůbec poprvé na domácí knedlíky dle receptu od Těhotného kuchaře a vyšly skvěle, tak pro příště už vím,  že nemusím do krámu a domácí zvládnu lepší jak kupované. 

Hned první záříjový pátek jsem oslavila 26. narozeniny s jednou částí rodiny, vzhledem k tomu jak bude září opět vytížené jsem i letos musela začínat předčasně. Pro hosty jsem si připravila obložené prkénko a řízečky o sladké se tentokrát postarala Adélka - Sladké za plotem. Objednala jsem si ano dort sama pro sebe, ale byl výborný - malinový a lehký jako obláček, takže toho absolutně nelituji. Kromě krásné řezané kytičky, která jen hraje barvami jsem dostala i sušený věneček na dveře z lokálního podniku U Klejnárky - ten už nám nyní zdobí vstupní dveře.

V sobotu jsem se dala do uklízení a příprav na neděli, kdy jsem přichystala dopředu ovocnou buchtu a domácí rohlíky na jednohubky. V neděli mi přijel popřát táta s rodinou a babičkou, pozvala jsem je zase po roce na oběd - byl vývar nudlový a ražnici s pečeným bramborem a pak právě zmíněné jednohubky se salámovou pomazánkou a buchta. 

V práci nám zase po nějaké době začaly přesčasy neb zdražujeme, tak je požadavků ze strany zákazníků více, tak abysme je stíhali odbavit. Sic už jsem se samozřejmě těšila na líbánky a nechtělo se mi, víte jak to člověk než se dočká dovolená má když už se ono datum blíží, tak na peníze navíc se zas jako těším :D Mezi směnami jsme si s Deskovkoholiky střihli 09. první ještě předligový kvíz a ač to bylo většinu času dosti vyrovnané nakonec jsme si urvali druhé místo. 

Jedenáctého září jsem si dala takový údržbový den – hned ráno jsem vyrazila k Ivče, mojí kadeřnici, a to už na 7. ráno, aby mi udělala hlavu, než odletí do Řecka. Po příjezdu domů jsem doplnila barvu i v rámci obočí, ať mi to ladí, a po pauze na kávu jsem vyrazila na pedikúru, tentokrát do Salonu na statku k Míše, protože u mé paní pedikérky jsem nechytla termín. Ale i tady jsem byla moc spokojená. Vzhledem k tomu, že v prosinci jsem s termínem dopadla stejně, tak jsem se objednala i na prosinec.

Kolem páté jsme s Kubou vyrazili na narozeninové randíčko – letos jsem dárkem dostala nákupy a večeři. Přiznám se, restauraci jsem vybírala já a vyrazili jsme do Struhadla, které nahradilo Potrefenou husu v Pardubicích. Z nějakého důvodu jsem očekávala, že jen rebrandovali, ale jednalo se o úplně jiný podnik a nakonec to bylo boží.

Uvítání s představením konceptu, což je moderní česká kuchyně – s Kubou napůl jsme zahájili hovězím vývarem z uzeného žebírka s fritátovými nudlemi. Hlavním jídlem já pokračovala panenkou s grenailles a grilovanými cherry rajčátky s demi-glace. Kuba si dal degustaci smažených sýrů se třemi omáčkami a přílohami. Jakožto oslavenec jsem si užila výborný gin tonic a po šťavnaté panence jsem zvládla i sladkou tečku v podobě pistáciového crème brûlée s malinovým sorbetem. To už jsem večeři zakončila slovy: „Jestli je kuchař single, tak se nechám rozvést a vezmu si ho. :D“

Samozřejmě je nesmysl, aby takový kolos a přehlídku chutí obsloužil jeden člověk – naopak, každý má na starosti něco a v tom je naprosto špičkový. Pokud se chcete v Pardubicích dobře najíst a dát si tak kurevsky dobrý jídlo, že budete mít slzy v očích, tak sem určitě zajděte.

Brzké vstávání nás čekalo i v sobotu, protože jsme byli pozvaní na svatbu Haničky a Martina kousek od Dobříše na Statku Svaté Pole. Hrozně jsem se těšila, takže jsem párkrát byla vzhůru už před budíkem, protože se s Haničkou vidím málokdy. :D

Oběma novomanželům to moc slušelo – Hanička byla v boho šatech s krajkami a nádhernými červenými vlasy absolutně úchvatná. Během obřadu se všem přítomným trochu opotily oči a vůbec celá svatba byla krásně zorganizovaná a všichni byli moc milí.

Moc si vážím pozvání – vím, jaké to je, když člověk zvažuje, koho ano a koho ne, protože se to početně sakra rychle nasčítá. Bohužel měsíčky mě vytrestaly, takže mi pak později večer už nebylo moc dobře a nechali jsme se tak s Kubou před desátou odvézt na ubytování.

Druhý den po snídani jsme zase vyrazili k domovu a popřát Mariím – Kubově babičce a dceři Kubova bratránka. Následující týden před odletem na líbánky jsem každý den dělala přesčasy takže kromě práce jsem maximálně tak spinkala nebo byla na cestě do/z práce a o v sobotu jsem akorát popakovala kufry a v neděli jsme konečně odletěli vstříc novým zážítkům.

Na týden jsme ode všeho vypadli na Krétu, kde jsme strávili líbánky a naši první dovolenou u moře. Můžete se těšit jak na články z výletů, tak na hodnocení hotelu a jeho bezprostředního okolí, a to celý říjen každý týden po jednom článku.

Návrat do reality byl krutý, to neuvěříte, co se mi povedlo. Kubův táta nás vezl na letiště a já domluvila vyzvednutí s mým tátou, jenomže jsem nespecifikovala, které letiště. Takže se stalo to, že my jsme přistáli v Praze a táta chudák po noční čekal v Pardubicích. Mě to v letadle napadlo, ale to už jsem s tím nemohla nic dělat, bohužel.

Kuba si v letadle nějak blbě přeseděl kyčel, a to jsme na cestu zpátky měli o něco prostornější sedadla než při cestě tam. Už a nejen proto jsem zvolila Uber Airport – vyšlo nás to na 350 Kč a doslova nastoupíte tam, co vás vyplivne terminál. Bohužel další vlak, abychom se přiblížili domů, jel až ve dvě hodiny odpoledne, tak jsme čas využili k obědu v Burger Kingu na hlaváku. Z vlaku nás pak vyzvedl švagr – no, dělala jsem si srandu, že ještě loď a nějakej koňskej povoz a máme to ten den kompletní.

Kromě toho, že jsme na Krétě výletovali, tak jsme i odpočívali a já přečetla hned 4 knížky, takže kromě výletních článků budou knihodojmy. :D A aby toho nebylo málo, doma bylo po příjezdu krásných 17 °C – jakože uvnitř – tak jsme rovnou nahodili pojistky od kotle, ač Kubovi se zahájení topné sezóny v září dost nelíbilo. A protože vytuhnul brzy, tak já si udělala blogový večer a sepsala jsem všechny řecké výlety a udělala si předběžně plán článků na říjen, co bych chtěla napsat a vydat. Na úterý dělám pro kolegy něco na zub do práce, že jsem měla ty narozeniny a k přesčasům jsem to nestihla spáchat a pokud se nic nezmění ve čtvrtek jsem objednaná na vyndávání moudráku z dásně do Prahy. Mám z toho respekt, ale zároveň jsem si vědomá, že musí ven jinak mě to bude akorát víc a víc bolet a taky se tam nevejdou a jsou úplně špatně položené. 

No tak mi držte palce ať to proběhně bez větších obtíží a dejte mi do komentářů vědět jak jste si vy užili září :)

Sabča