středa 21. září 2016

Co s láskou | Nicholas Sparks | knižní recenze

Ahoj, omlouvám se, že zase dlouho nic nevyšlo, ale za prvé mě zabrzdila jedna špatná kniha a pak střední škola. Ještě, že už je středa večer, teda alespoň pro mě. Zítra 2 km na známky, takže úplně pomoc já nechci :D . Ehm, chtěli by jste i filmovou recenzi ?

Anotace
Dawson Cole se už v dětství rozhodl, že nepůjde ve stopách svých předků – zločinců a kriminálníků, a v sedmnácti letech proto utekl z domova. Útočiště našel u ovdovělého podivína a automechanika Tucka Hostetlera. Rodina Amandy Collierové naopak patří v městečku Oriental k městské honoraci a na svou dceru klade jen ty nejvyšší nároky. Ona má však své představy o životě a nic nedbá toho, že chlapec, do kterého se zamiluje, je z opovrhované rodiny. Nepřízeň i nešťastná nehoda však mladé lásce nepřejí…
Když Tuck Hostetler umírá, jeho posledním přáním je, aby se Amanda a Dawson sešli na pohřbu – po pětadvaceti letech. Společné vzpomínky na chvíli vzbuzují zdání, že snad existuje nekonečná láska, jenomže život je o poznání komplikovanější a někdy je nutné vzdát se toho nejcennějšího, co máme.
Původně vyšlo pod názvem To nejlepší z nás (Ikar 2013). 

Můj názor: Na mou opětovanou knižní kocovinu tentokrát pomohla moje prvotina od tohoto autora. Jednou jsem tak narazila na trailer k filmu, ale správný knihomol přeci musí nejdřív číst knižní verzi a tak i já jsem četla. Knihu jsem si koupila k příležitosti mých šestnáctin a přečetla jsem jí za tři dny, což je opravdu docela rychlost vzhledem k tomu, že jsem četla převážně jen o přestávkách, ve vlaku nebo před školou. Kniha mě donutila na celou třídu ječet: " To nemůže, ona s nim musí bejt." nebo " Jestli s nim nebude tak si pro ní dojdu" . Příběh o tom, že ne vždy to vyjde, i když najdete tu pravou lásku a jak to pak může vypadat za několik let. Líbí se mi prolínání pohledů různých lidí, i když občas to vytváří docela zmatečné situace. Dříve jsem romantické knihy vskutku odsuzovala, ale díky projektu #seberealizace jsem poznala, že ve skutečnosti jsem něžná, citlivá osoba a tak jsem si řekla, že když už zkouším nové věci, tak proč ne Nicholase Sparkse. Přece by nezfilmovali tolik knih od autora, který by byl špatný, ne ? Skvělá paperbacková verze mi nezabírá tolik místa ve školní tašce tudíž je naprosto ideální. Přijde mi, že autor vytváří skvělé charaktery, že každou postavu někdy nepochopíte a bude si říkat: Sakra, proč ? Uchvátilo mě s jakým je to napsáno citem, respektem a též tou láskou. Určitě se někdy chystám i na autorovi další knihy, jen mi přijde, že tahle mě nepohltila dostatečně, i přesto jak jsem občas reagovala. Za mě 4* z 5.

S láskou, Sabbi 

pátek 9. září 2016

Kábulské vlaštovky | Yasmina Khadra

Ahoj všichni, dneska Vás vítám po nějaké době opět u recenze. Omlouvám se, že nestíhám, ale vracím se ze školy, tak unavená, že v pátek ve čtyři jsem schopná usnout na židli. Můžu jen říct, že mi hlava třeští, chce se mi spát a už vůbec nechci zítra do školy. Vlastně čtu jen když čekám na vlak takže nic moc výsledky to moje čtení taky teď nemá.


Anotace: Silný milostný příběh odehrávající se částečně v morbidním prostředí kábulské věznice odhaluje čtenáři dusivou a bezvýchodnou atmosféru v rozvráceném Afghanistánu, jehož život zcela ovládají tálibánští ozbrojenci.

Vězeňský dozorce Átif žije stejně jako jeho spoluobčané zcela v područí fanatických mudžáhidů, poslušně se účastní modliteb, vykonává všechny příkazy a obává se každého dalšího dne. Kamenování prostitutky, kterou provází na popraviště, a davové běsnění, provázející popravu, je pro něho přirozenou součástí práce. Jinak ale cítí druhý protagonista, vzdělaný mladík, jemuž současný teror zpřeházel všechny dřívější představy o životě a on se tím více upíná k lásce své krásné ženy. Jako svědek kamenování podlehne mladý muž proti své vůli davové hysterii a jako jeden z mnoha se aktivně zúčastní odporného aktu. Zděšen sám sebou se v zoufalství manželce přizná a marně u ní hledá odpuštění. Po roztržce přijde nešťastnou náhodou o život. Jeho žena je pak samozřejmě obviněna z vraždy a v několika dnech, kdy čeká na popravu, se stane pro otrlého vězeňského dozorce symbolem krásy a nevinnosti, kterou se s pomocí své umírající ženy rozhodne zachránit z pekla nenávistného fanatismu. 

 Můj názor: První co mi zatrnulo je stručnost příběhu, neboť pro tak silné téma je ani ne 200 stran opravdu dost málo a bohužel se to potom projeví i na kvalitě příběhu. Dle mého je dílo uspěchané. Átif je přesně takový člověk, kterým já nikdy být nechci, protože to co dopustí je opravdu odporné a zcela určitě je to člověk, kterým zcela bez servítek opovrhuji. Porovnání Kábulu jako ráje a pekla mi přijde nedostatečné. Čtenář, který Kábul nezná nemá šanci ho poznat takový jaký opravdu je. Všechno je to osekané, neúplné jakoby nejen hlavnímu hrdinovi, ale i příběhu chyběla duše. Pointu jsem taky nepochopila do šlovně, i když nejspíš se bude týkat žen a lásky, jenomže já tam ten hlubší význam nenašla, až na to že pro jedno kvítí slunce nesvítí a není všechno zlato, co se třpytí. Já čekala, že když to napíše někdo této kultuře blízký, tak se bude snažit to trošku vyzdvihnout a ne potopit ještě víc a ještě tak stupňovat předsudky západního světa. Autor skákal od jednoho k druhému aniž by řešil nějaké výsledné důsledky nebo dokonce souvislosti. Nebylo to vyloženě špatné, ale dle mého verdiktu tohle nemá tu literární hodnotu jakou bych si představovala u tak vážného tématu.  

O autorovi: Yasmina Khadra 
je pseudonym pro Alžířana Mohameda Moulessenhoula. Umělecké jméno vzniklo spojením dvou křestních jmen jeho manželky a autor je začal používat ještě jako důstojník alžírské armády ve snaze obejít přísné vojenské předpisy své země, v nichž se přikazuje, aby každý předkládal veškeré texty určené k publikování ke schválení zvláštní komisi. Po čase z armády odešel a usadil se v Mexiku.
Mohamad Moulessenhoul se narodil roku 1955, absolvoval vojenskou školu a uniformovaný svět opustil, až když se ukázalo, že jej s uměleckou tvorbou prostě nelze sloučit. Pod jménem Yasmina Khadra vyšlo už několik románů, jejichž děj se odehrává v Alžírsku a které nepokrytě hovoří o politickém, sexuálním a zločinném násilí v této zemi.

Za mě čtyři hvězdičky z pěti......
S láskou, Sabbi

Originální název:

Les hirondelles de Kaboul

Žánr:
Literatura světová, Romány
Rok vydání:, 1. vydání originálu: 2002
Počet stran:136
Nakladatelství:Alpress
Překlad:Hana Krejčí
Autor obálky:Tomáš Řízek
Vazba knihy:vázaná s přebalem


neděle 4. září 2016

Interview s Radkem z Doors To New Worlds

Ahoj, jo po nějaké době mě konečně někdo zaujal a je tu váš nejoblíbenější formát tedy interview. Dneska už je zase neděle a chce se mi plakat pokaždé, když vidím na mobilu toho budíka ( 04:50) . Nemluvím už moc a zbytečně ? :D Začínáme ........
1) Sice jsi téměř nejznámější český bookbloger, ale i tak bych tě poprosila, aby jsi se představil té menšině, co tě nezná

- Tak určitě bych netvrdil, že jsem nejznámější český bookbloger, ač mě ten titul vážně potěšil! 😀. Každopádně se jmenuji Radek a už druhým rokem bloguji o knihách. Konkrétně se zaměřuji na Young Adult, případně New Adult literaturu a na mém blogu se pravidelně snažím českým čtenářům říct, co za to podle mě stojí a co ne. Skoro jako každý jiný knižní bloger, ale až na to, že já sám se snažím vyhledávat knihy, které nejsou úplným brakem. Tento žánr je často spojovaný s příšernými knihami, nemajíc ani trochu té literární kvality a hloubky, ale já si myslím, že jen třeba se dobře dívat.

2) Kdy jsi přečetl svou první knihu a která to byla ?

- Nevím. Nemám sebemenší tušení, co byla moje první knížka. Asi jsem listoval nějakými dětskými edukativními skvosty, co mě měly naučit abecedu, ale konkrétní titul fakt neřeknu. Nepamatuji si. 😀

3) Máš nějakou oblíbenou klasiku, kterou by si podle tebe měl přečíst každý ? A proč by si jí měl přečíst ?

- Přiznám se, že ke klasice se pomalu dostávám. Styděl bych se kdybych nic nečetl, jakože četl, ale je třeba být ve věci co dělám konstruktivní a flexibilní, takže ano k pár titulům jsem se dostal, ale nebylo jich moc. Zmíním knížku, která není zas tak úplně klasikou, ale podle mě to skvěle ukazuje naprosté vyhlazení toho, co člověka tvoří, a to je sice knížka My děti ze stanice ZOO. Tahle kniha byla velmi těžká na čtení. S dvacítkou stránek té knihy jsem strávil i hodinu, ale stálo to za to. Bylo to hutné, bolestivé, palčivé a smutné a popisuje to skutečnost a věc, o které by měl vědět každý. Protože i přesto, že je knížka staršího data, je to více než aktuální téma.



4) Myslíš si, že je lepší číst knihu v originále nebo v překladu ? Z jakých důvodů ?

Definitivně je lepší číst knížku v originále. Logicky, vynikne tam více styl psaní autora, překlad může být špatný, odfláknutý nebo třeba překladatel nemusí pochopit záměr autora a může stylizovat věty podle sebe, nesprávně. Samozřejmě ale chápu, že to není pro každého možné. Ne každý má schopnosti, aby si přečetl knížku v angličtině. Já taky nepřečtu všechny knížky v angličtině, ani náhodou ne, a ač jsem zmínil jen negativa překladu, v Česku je spousta úžasných překladatelů, kteří knihu přeloží fantasticky. Celkově myslím, že záleží i na titulu, nicméně originálu se nic nedokáže vyrovnat, jen tak dokáže čtenář plně pochopit, co a jak se snaží autor říct.



5) Koukala jsem, že poslední dobou děláš dost rozhovorů. Dělal už někdo rozhovor i s tebou ? Baví tě víc zpovídat nebo být zpovídán ?

Dobrá otázka. Ano, kromě Mati z blogu Svet Knih jsem aktuálně dělal rozhovor ještě se Siri Pettersenovou, autorkou Odinova dítěte, a Rutou Sepetysovou, autorkou V šedých tónech a Potrhaných křídel. Se mnou rozhovor dělala Marky z Books are my life v rámci jednoho vánočního projektu a bylo to moc fajn. Ve výsledku mě určitě více baví rozhovory dělat, což ale vysvětlím. Je prima sdělovat svůj názor a odpovídat na rozhovor, je to také pocta, že si mě někdo k rozhovoru vybral, nicméně když komunikuji s autory knih, které mě tak ovlivnily, definitivně mě baví rozhovory spíš tvořit. Ti autoři jsou totiž tak neskutečně milí a vděční, byť za jednoho čtenáře, a mají tak úžasné záměry, že zvolit jinak prostě nemůžu. Komunikace s nimi mě naplňuje obrovskou satisfakcí, protože jsou to obvykle vážně úžasní lidé. 🙂

6) U které knížky ti naposledy ukápla slzička ?


Nebrečím při knihách, ale když autor vyjádří absolutní rozklad lidské osobnosti, člověka, který ale i přese všechno má stále naději a nato tomu ten autor dá dobrý konec, vyobrazí dobře emoce a správně vylíčí ostatní charaktery, tak jo. A to je případ V šedých tónech od Ruty Sepetys, což je knížka, která mě absolutně zničila.


7)Které z filmových zpracování knihy máš nejraději ?

Miluju filmový zpracování knížek! Nejsem ten typ, co by tvrdil, že knížka vždy lepší. Není. Režisér filmu a autor předlohy jsou dva rozdílní lidé a je třeba pochopit, že každý ten příběh vnímá jinak. Filmoví tvůrci převádí písmena na plátno a to je vážně těžký úkol. Nicméně řeknu Černobílý svět, což je zároveň i můj nejoblíbenější film. Podle mě předčil i tu knihu. O dost. Krátce se jedná o příběh ze šedesátek, z prostředí, kde se náš svět dělil na bílý a černý, a film (i kniha) zpracovává téma rasismu, utlačování a xenofobie. Ve filmu je kromě skvěle stylizovaných šedesátek spousta dokonalých herců, a hlavně je to snímek, o kterém nevíte jak skončíte. Absolutně se to vymyká šablonám třeba podobných filmů. A je to neobyčejně inspirující.

8 ) Chtěl by jsi knihy pouze číst nebo je i psát ?

Čtu hezky, píšu špatně. Jasně, že bych chtěl knížky i psát, ale nepřijde mi to moc pravděpodobný, jedinou věc, kterou aktuálně píšu je moje parodie na fanfikce Já, Superfangril, kde si dělám srandu z aktuálních perliček s Harrym Stylesem, Justinem Bieberem, ale taky z dnešní společnosti. 😀


Doors To New Worlds



Radkovi děkuji za rozhovor a doufám, že Vás taky tak zaujal jako mě.
Sabča

Rossmann haul