Ahoj všichni, vítám Vás po delší době u takové nabitější verze interview. Ano, vím, že je Štědrý den a mám být s rodinou jenomže mi máme ty Vánoce takové podivní a tak raději dávám už od včerejška dohromady článek. No, někdo musí hold pracovat a věřím tomu, že nejsem jediná, ačkoliv blog neberu jako práci. Kdyby byl nějaký nepořádek, co se týče formátování, tak jsem se snažila to dát dohromady, ale nějak to tu přeskakuje, potvora. Taky se s Vámi někdy technika nebaví ?
Nicméně Veselé Vánoce a bohatého Knižíška !!!
 |
| Zleva: Aneta Konečná, Veronika Matysová, Chensie Chester, Wish Sue |
Ahoj, takhle při prvních řádcích vím o věci, která by rozhodně bodla. Představit se ! ( Eh, moje jméno je Sabina, ale kamarádi mi říkají vole nebo taky Sabčo, je mi 16 a překvapivě píšu knižní blog, konkrétně www.knizninora.blogspot.cz )
Aneta: Ahoj, ja jsem Aneta ale všichni mi říkají Anet. Je mi 18 a studuji střední odbornou školu knihovnickou, což není úplně košér, když chcete, aby vás lidé uznávali. Knihovnictví jako takové totiž spoustu lidem přijde zbytečné a proto je nedocenovane. V současné době jsem začala psát blog (už asi 10 v řadě) s názvem www.neobycejnazrzka.blog.cz 
Veronika: Jmenuju se Veronika a blogerkou jsem se stala letos v létě. Píšu blogy dva, jeden o knížkách - hlavně recenze - www.vsechnojepribeh.cz , ale i představení autorů i různé úvahy s tím související, a druhý zaměřený na začínající spisovatele - www.odstartujtesvojiknihu.cz . Oba blogy píšu pro radost, kterou mi neustále přinášejí 
Úplně nejskvělejší by bylo, kdybych se tím mohla začít živit. 
Chensie: Já jsem Chensie, jsem jedna polovina Světa mezi řádky. Ta uspěchanější, rychlejší a bez limitu, takže jsem ráda, že druhou polovinou je Wish, která mě udržuje v normě a často mě brzdí, jinak by to dopadlo asi špatně. 
Jsem vášnivá čtenářka, grafomanka, pasivní satanista, motorkářka, metalistka a neustálý snílek.
Wish: A já jsem Wish. To asi nestačí. 
Ovšem nevím, jestli má smysl se rozepisovat, protože Chensie to podle všeho stihla za mě. 
Řekla bych, že jsem ta polovina Světa, která stojí více nohama na zemi a udržuje Chensie při smyslech. Jinak pomalejší, více plánující než jednající, mající na všechno dostatek času a pak stresující, když nestíhá termíny. 
 |
| Anetčin blog |
Kde se inspiruješ ke své budoucí četbě ?
Aneta: Jelikož jsem povinná mít přehled o knihách, musím číst prakticky cokoli. Takže většinou přijdu do knihovny, nebo do knihkupectví, vezmu knihu, jejíž obálka se mi zamlouvá a odnesi si ji domů :)
Veronika: Velmi různě. Ráda čtu recenze na blozích ostatních, hodně knih mi také doporučují kamarádi, a úplně nejvíc je to v knihkupectvích v oddělení knižních novinek. Většinou jdu pro jednu konkrétní knížku a odnesu si jich domů hned několik. Beru je do ruky postupně podle toho, jak mě zaujme název a obálka, a pak si čtu na přebalu, o čem kniha je a podle toho se rozhoduju. A jelikož můj blog má za cíl propagovat především české knihy, tak se hodně zaměřuju právě na ně i v knihkupectví.
Chensie: To je různé. Od blogerských skupin, blogů přes nakladatelství až po různé knižní magazíny, samotná knihkupectví nebo databáze knih. Dost typů mi dává i Wish, když na něco narazí a myslí si, že by mě to mohlo zaujmout. 
Wish: V podstatě souhlasím s Chensie.
Když už jsme u té inspirace, tak kde takovou inspiraci bereš ke své tvorbě/ profesi ?
Aneta: Ke své tvorbě beru inspiraci z vlastních nálad. Většinou mám největsi a nejlepší nápady když jsem smutná. I když je to podivné. A hodně se inspiruji i svým životem.
 |
| Verča a její stránky |
Veronika: Inspiraci vidím všude. Číhá, kamkoli se otočím. Poznámky v mobilu se prohýbají pod tíhou stovek poznamenaných postřehů, které hodlám buď použít v knížce, co píšu, nebo z toho udělat příspěvek na jeden či druhý blog. Vždycky si říkám, že nejlepší by bylo mít klona - já bych mu dohazovala práci a on (tedy ona klonka) by to zpracovávala 
Myslím, že bych uživila nejmíň tři klony.O inspiraci jsem mimochodem ne tak dávno napsala dvoudílný článek, kde jsem popsala i konkrétně, co mě inspirovalo k napsání té které knížky 
Chensie: Nestalo se mi, že by mi došla inspirace. Jsem kreativní člověk a vždycky vím, co napsat. Spíš nevím, kdy přestat. 
Wish: Jelikož blog je postaven na recenzích, na múzu se naštěstí spoléhat nemusíme. 
A nápady na nějaké články necháváme náhodě. Buď to přijdou samy nebo ne. Navíc Chensie napadá něco v jednom kuse, takže ta nemá problém. 
4) Jak jsi se dostala ke čtení a kterou knihu jsi četla jako úplně první ?
Aneta: Ke čtení jsem se dostala už v dětství, mamka mi vždycky předčítala a moje záliba v knížkách se prohloubila když jsem při pasování čtenářů v 1. Třídě dostala knížku Martinka ... Tehdy to byly hodně známé knížky, ale už si nevzpomenu, jaký díl to byl přesně 
 |
| Verča a její stránky podruhé |
Veronika: Když jsem byla úplně malá, četla mi máma - úplně první knížky, které si vybavuju, jsou O Tamburínkovi a Hrubínovo Kuřátko a obilí. Jedna z prvních knih, které jsem si přečetla sama, byla Martínkova čítanka, u ní se mi hrozně líbily ilustrace. A totálně jsem ujížděla na Čtyřlístkách, naši mi je postupně nechávali svázat do knížek a četla jsem je pořád dokola. Ale to se asi tak úplně nepočítá. 
Chensie: Tak ke čtení jsem byla vedená už jako dítě a která byla moje první kniha... to si vážně nepamatuji. Bylo jich od té doby už hrozně moc. Ale vím, že mě učili k lásce ke knihám už od školky, ne-li dřív. 
Wish: Ke čtení se mě odmala snažila přivést moje babička, z čehož jsem často nebyla zrovna nadšená a popravdě mi trvalo dlouho, než jsem si k němu tu cestu našla. Trvalo mi to zhruba do puberty. 
Na svou úplně první knížku si už ale nevzpomenu.
5) Dost se teď řeší názory na knihovny, jaký je ten tvůj ?
Aneta: Můj názor na knihovny je trochu ovlivněny školou, ale i tak. Líbí se mi, že si hlavně ministerstvo kultury, ale i samotní zřizovatele jako jsou kraje nebo mesta začínáji čím dál více uvědomovat, že knihovny jsou potřeba i v dnešní době počítačů. A ony opravdu jsou. Člověk si to ani neuvědomuje, ale bez činnosti knihoven by se v mnoha věcech ztratil. Není to jenom o půjčování knížek v knihovně, ale je to mnohem víc, rešerše pro studenty, publikace elektronických knih, PDF na netu, zkrátka a dobře, knihovny byly potřeba, jsou a vždycky budou.
Veronika: Knihovny jsem si nikdy moc neoblíbila. Chápu jejich výhody, ale já mám ráda svoje vlastní knihy. Naši měli obrovskou knihovnu, takže jsem měla co číst, než jsem si začala vydělávat, a počínaje první výplatou hrozně moc utrácím za knížky - ale to je zjevně dědičné, může za to knihomolský gen, takže já za to vůbec nemůžu 
Myslím ale, že knihovny jsou skvělá věc a že by rozhodně měly existovat už jen pro ty lidi, co nejsou posedlí tím, že mají ve své knihovně úplně všechny knihy, co kdy přečetli 
 |
| Blog Chensie a Wish |
Wish: Proti knihovnám nemám to nejmenší. Vlastně naopak. Díky nim se za pakatel dostanu jak k beletrii, tak odborné literatuře, kterou bych si jinak neměla šanci přečíst. Často tam najdu poklady, které se už ani koupit nedají. V jakém stavu jsou ty knížky, to už je věc druhá. Ale tady si už musí do svědomí sáhnout čtenáři, ne knihovna jako taková. 
Chensie: Občas tam zavítám, ale raději mám svou vlastní knihovničku. Zas je to bezva v tom, že si mohu půjčit knihu a pokud se mi nebude líbit, prostě ji vrátím a zapomenu na ni. A naopak, když se mi líbí, pořídím si ji.
6) Když daruješ knihu píšeš do ní věnování nebo nikoliv ? Z jakého důvodu ?
Aneta: Vždycky píšu, ale ne tak věnování, jako nějakou vzpominku na mě, aby až otevřou knihu za 50 let mohli zavzpomínat na chvilky, které prožily se mnou. 
Veronika:Píšu věnování jen v případě, že je to knížka, kterou jsem sama napsala, jinak ne - když už, tak přikládám kartičku a napíšu věnování i s přáníčkem na ni.
Chensie: Já osobně do knihy nepíšu věnování. Asi mám tak nějak zakořeněné, že do knihy se prostě nepíše. Ale když mi dorazí jako recenzní výtisk kniha s věnováním, mám naopak radost, že do ní autor sám od sebe pro mě něco vložil. 
Wish: Mám to podobně. 
7) Myslíš si, že česká literatura v počtu svých čtenářů upadá ? ( popřípadě který český autor je tvůj oblíbený)
Aneta: Ano, myslím si, že česká literatura upadá v mnoha směrech. Jednak mi přijde, že český autor se ani v Česku neprosadí jako zahraniční autoři a že ani v zahraničí nemají Češi takové úspěchy 
což je škoda, některe knížky jsou skvělé
Veronika: Myslím, že několik posledních desítek let, kdy je náš trh zaplavený (v pozitivním smyslu slova) zahraniční literaturou, je zájem o české knihy určitě menší. Důvod jsem pochopila až celkem nedávno - protože nakladatelství až na výjimky nemají prostředky či vůli investovat do propagace českých knih, když ty zahraničí jim přijdou již zpropagované. Co nemá reklamu, skoro jako by nebylo. To je hlavní důvod, proč mám blogy zaměřené právě na podporu české literatury. Z českých autorů čtu ráda Petru Zhřívalovou, Petru Soukupovou nebo třeba Patrika Hartla. Všichni tři mají mimochodem právě knižní novinku. 
Chensie: Osobně mám pocit, že čtenáři čtou více zahraniční výtisky než českou literaturu. Povětšinou narážíme na reklamy, které podporují zahraniční publikace a čeští autoři zůstávají opomenutí. Nedostanou se mezi české autory. Právě z toho důvodu Wish přišla s nápadem, že uděláme projekt na Podporu českých autorů, nejen začínajících. Já jsem milovnice sbírky Kytice, na Erbena nedám dopustit.
Wish:xxxxxx
8) Byla jsi někdy na knižním veletrhu ? Popřípadě jaké to bylo ?
Aneta : Ne, nikdy jsem na knižním veletrhu nebyla 
Veronika : Měla jsem na knižním veletrhu - na pražském Výstavišti - autorské čtení. Byl tam hrozný mumraj, hluk a horko, a všude tolik lidí a tolik knih, že jsem ani neměla náladu něco kupovat. Takže paradoxně je pro mě knižní veletrh méně "nebezpečný" (rozuměj pro moji peněženku) než obyčejné knihkupectví.
Chensie: Bohužel nikdy. Moc ráda bych chtěla, tak snad se mi to někdy podaří. 
/ch/
Wish: Tenhle rok jsem byla poprvé na Světě knihy a doufám, že si budu moct návštěvu v příštím roce zopakovat. Kdybych měla tu možnost, strávila bych tam celé ty čtyři dny. 
A ještě k té české literatuře. Těžko říct, ale já doufám, že ne. Vůči české tvorbě panuje dost předsudků. O to větší mám radost, když si všímám, že se v poslední době začíná věnovat více pozornosti i zatím nezavedeným domácím autorům a autorkám, kteří svými díly dokazují, že mají co nabídnout jak mladším, tak starším čtenářům napříč žánry. /w/
.jpg)