Shrnutí měsíce Listopad 2023 - podruhé letos v divadle, moje první seminárka, vánoční ozdoby Koulier, chaos chaos chaos

 Ahoj, vítám vás u dnešního článku. Přijde mi šílené, že už začínám psát listopad tedy předposlední měsíc letošního roku. Nakonec byl listopad šíleně náročný, šíleně hektický, šíleně vypjatý, ale taky jsem si hlavně koncem dost uvědomovala, co jsme v měřítku tohoto roku stihla, dokázala a zvládla a jsem za to všechno moc vděčná. 

OOTD do práce, školní zátiší, guláš, podzimní cestou necestou, vana, GRWM

Listopad jsem začala tím, že jsem vyrazila poprvé bez rodičů, prarodičů či jiného doprovodu zapálit svíčku na hřbitov a to zrovna dědovi. Na dušičky má hřbitov vždycky takovou zvláštní atmosféru a svítí spousta světýlek, spousta vzpomínek na naše blízké. 

Také mě čekal další školní víkend tentokrát Světová literatura s výbornou paní docentkou a vedoucí naší katedry Alenou Zachovou. V sobotu jsem poprvé ochutnala v Crosscafé i bagel a byl výtečný, navíc jsem cestou mohla pozorovat výjevy podzimní přírody. Romantizování mi ten den vskutku šlo :-D přitom realita byla úplně jinde. Zpětně trochu lituji, že jsem si neudělala čas na procházku podzimním Hradci. Zatím vždy spěchám rovnou domů. Po studování jsem si dopřála vanu, pivo a večer jsem zakončila filmem Milenec lady Chatterleyové dle knižní předlohy Davida Herberta Lawrence. Celkově tenhle týden byl dost filmově i seriálově výživný, a tak můžete čekat nějaká další Zhlédnuto. Obarvila jsem si vlasy na tmavší hnědou, ne úplně úmyslně, ale přestaly vyrábět mojí barvu. V sobotu jsem dělala guláš z vepřové kýty.

OOTD, Café Interiér Tradice, Městské divadlo Kolín, fotka se ségrou, fotka z představení Pekařova žena (zdroj: https://www.vcd.cz/inscenace/pekarova-zena) 

Odpoledne jsem byla popřát babičce Květoslavě k narozeninám s kytičkou a lahvinkou na připití, ani jedno jsem nefotila. Od ní jsem zamířila vyzvednout babičku Hanu, ségru Nelu a babičky kamarádku a zamířily jsme do Kolína do divadla na Pekařovu ženu, muzikálovou komedii v provedení Východočeského divadla Pardubice.  Ještě předtím jsme se stavily na kávu a něco dobrého v Café Interiér Tradice poblíž náměstí. Já tu byla poprvé, ale jinak je to docela populární podnik. No asi mě to úplně nezaujalo a líbí se mi v Kolíně jiné podniky o něco víc. Představení bylo dobré, ale velmi průměrné - nic, co bych potřebovala vidět znovu. I tak jsem ráda, že se mi letos podařilo do divadla vyrazit již podruhé. Na příští rok bych ráda navštívila přímo divadlo v Pardubicích, které je architektonicky vskutku majestátní, ale zaujalo mě i něco v Praze konkrétně Bídníci v Goje, miluju ten příběh a pak se chystám do Prahy na výstavu Tima Burtona (když to vyjde). 

Barista Chrudim, nehtové okénko, kytička pro maminku k narozeninám, Harley spinká, nové Nike Tenisky, girl dinner

V úterý mě čekaly zase odběry, po kterých si za odměnu dávám snídani v Baristovi, mimo odběry se tam na jejich snídaně nedostanu, tak alespoň v něčem je to pozitivní. Ve středu jsme si s přítelem po dlouhé době zajeli do mekáče se trochu zprasit a taky mi dorazil úplně brutální email z vysoké, kde jsou požadavky k jednomu předmětu, řekněme náročnější a poněkud později než by si člověk představoval. No, abych nepsala jen o strastech dorazily mi tenisky, které jsem si pořídila ode mě pro mě k Vánocům. 

Ve čtvrtek jsem dokončila přípravy na rétoriku, nalakovala si nehty a koukala jsem na oba dva díly Babičky v filmové verzi, právě Babičku jsem si vybrala jako téma seminární práce a protože jsem se ještě nedostala do knihovny pustila jsem si nejprve film ač běžně to dělám obráceně nejprve knihu a pak film. Páteční volno jsem využila k učení ostatně i bez čtení knihy jsem si mohlo z odborné literatury udělat nějaké výtah o autorce a o díle z pohledu odborníků. Ostatně Babičku už jsem před časem několikrát četla, takže mi nevadí si její knižní i filmová zpracování připomenout. Po Babičce mě trochu pozlobil Mácha, tomu já naprosto nerozumím a koncem měsíce byl Borovský jako konejšivé pohlazení plný srozumitelných vtípků a daleko uchopitelnějších obratů. 

skanzen Betlém Hlinsko, Restaurace U Svatého Huberta, Koulier Oflenda

V sobotu jsem vyzvedla mamku a babičku a jeli jsme na oběd do Hlinska do Restaurace U Svatého Huberta, která sídlí ve skanzenu Betlém. Vůbec mě nenapadlo, že by mohlo být tak narváno, naštěstí moc hodná starší paní nás pustila k sobě. Já jsem si dala prejt se šťouchaným bramborem a zelím, babička svíčkovou a mamka steak s pepřovou omáčkou a hranolky. Prostředí je moc pěkné - roubenka, trochu jsem si přišla jako v Babičce o níž zrovna dělám práci. Milá obsluha, jídlo bylo velmi rychle - mohu doporučit budete-li mít cestu kolem. Odtud jsme se vydali do Oflendy, kde sídlí výrobna českých ručně dělaných skleněných vánočních ozdob Koulier. Čekala nás exkurze do výroby včetně zdobení vlastní ozdoby, vzhledem k možnosti si online zabookovat pouze dva časy jsem čekala, že to bude příjemné a rodinné. Bohužel tam bylo neskutečně lidí a chaosu, vůbec nezávidím, že v tom někdo celý den pracuje, ale chápu že i exkurze jsou to, co je krom ozdob živí. Možná bych příště volila návštěvu ještě déle před Vánoci já tenhle nával lidí někde úplně nezvládám a byla jsem z toho akorát vynervovaná. Stejně tak v prodejně, kde kolem sebe máte spoustu křehkých ozdob, mně to prostě zkazilo ten zážitek. Vybrala jsem si tři ozdoby z jejich základní karamelové kolekce a ve stejné barvě jsem si i ozdobila vlastní nebo spíše zmršila, ale tak co je to vzpomínka. Ozdobičky mi koupila babička Hana jako předčasný dárek k Mikuláši, já si je prozatím dám na půdu a snad už příští Vánoce budu mít vlastní stromeček (i bydlení).  Ještě se mi tam líbily takový zlatí medvídci, ale protože máme kočku tak nechci mít stromek plný skleněných ozdob, ale spíš jen pár tak symbolicky. 

V úterý jsem byla na kontrole na nefrologii, kde jsem dostala další antibiotika a další léky za spoustu peněz. Už opět přestávám věřit tomu, že se někdy dočkám toho, abych s močákem neměla problémy. Odhodlala jsem se tím pádem objednat na urologii a nechat to posoudit dalším lékařem, protože to samozřejmě není dobře, chci vědět proč se to děje a může to mít vliv do budoucna ne, že bych se chystala teď hned mít děti, ale někdy bych asi jedno chtěla nebo bych minimálně chtěla mít tu možnost. 

O víkendu jsme s přítelem pracovali venku, já samozřejmě jako cibule - cibule mají vrstvy, protože už byla pěkná kosa. Bohužel už jsme ale neměli moc termínově kam posouvat a kam se vejít abychom se doma sešli v dostatečném počtu. Další týden mě zaměstnaly přípravy na důležitý a naplněný seminář = 80 lidí a tvorba analýzy pro příští rok z hlediska marketingu. Obnovila jsem si členství v knihovně, kam jsem chodila dříve a sehnala zhruba polovinu povinné četby do České literatury 19.století. 

V prosinci se mi zpomalit nepodaří naopak vše bude koncem roku jako již tradičně gradovat, čeká nás Vánoční pětiboj, přírůstek mojí nejlepší kamarádky, moje první přípravy na zkouškové (ty již započaly) a setkání s přáteli a rodinou i mimo ty Vánoce. Je toho hodně, ale těším se až z každého dne vyždímáme ,co se dá a vytvoříme si nové vzpomínky. Snažila jsem se to naředit zbytky dovolené a chystám se před Vánoci ke kadeřnici, tak snad vše vyjde jak má.