2023

 Nakonec jsem se po přečtení několika ročních shrnutí rozhodla napsat i to svoje. Zapůsobily na mě právě články ostatních, nejvíc asi Šárky z Můj život ve slovech. Dovolím si na úvod jedno klišoidní motto:

„Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec.“ —  John Lennon

 

První dva měsíce v roku jsou pro mě vždy náročné, opadne vánoční veselí a zbude jen sychravá zima. Nikdy jsem nepochopila proč jí má někdo rád, mě dobíjí sluníčko a naděje, kterou přináší nadcházející jaro. Se začátkem roku 2023 jsem začala daleko víc řešit svoje zdraví a bojovat s věcmi, co jsou tu se mnou už dlouho ať už z hlediska mých problémů s močovým měchýřem, tak z hlediska nějaké psychohygieny. Popravdě mám neskutečný strach z doktorů a vždycky si kvůli tomu přijdu hloupě, už několikrát jsem v minulosti zrušila vyšetření, protože jsem se neskutečně bála a ten strach mě provází dodnes. Ne každý doktor se totiž navenek chová úplně empaticky a chápu, že to není snadná profese. Bohužel oba dva tyto největší neduhy si nesu i do roku 2024 - snažím se na to nahlížet jakože i cesta je cíl a že se nesmím přestat snažit, ono to jednou vyjde. V práci jsme oslavily spoustu narozenin a testovaly obědy z místní cukrárny. V rodinném kruhu pak padesátiny Kuby strejdy. 

V únoru jsem vůbec poprvé připravovala tradiční Roadshow, což je v podstatě seminář zaměřený na námi dodávané CAD/CAM řešení. Vyrazily jsme s rodinou na ples, do party nám přibyl nový člen - Vašík, z kterého roste úplně kouzelný klučík. S přítelem jsme oslavily Valentýna v naší oblíbené restauraci Na Staré poště v Přelouči. 

V březnu jsem byla na poslední větší akci s mou nejlepší kamarádkou Monty, protože poté i ona oznámila těhotenství a později v prosinci se narodil Martínek, kterého už teď všichni milujou a já jako jeho "teta neteta" samozřejmě taky. Začali jsme pracovat na rekonstrukci našeho budoucího domova a jak už to tak u starých baráků bývá celý letošek jsme postupně odhalovali další věci, co bude třeba předělat ač jsme s nimi vůbec nepočítali. Druhý a poslední ples jsme absolvovali v našem domovském Ronově nad Doubravou. A největším highlightem bych označila, že jsme se začali scházet v rámci dámských jízd s Verčou, Týnou a Ivetkou, k čemuž se později přidala i Anetka. Vytvořili jsme si tak safespace, kde každý může být sám sebou a mluvit o čemkoliv, co má na srdci a zažili tak tenhle rok ne jeden, ale hned několik večerů plných smíchu, přátelství, dobrého jídla a vzájemné podpory. 

V dubnu jsme si vyzkoušeli další tip vinařské akce - Ze sklepa do sklepa ve Velkých Bílovicích, za mě a přítele nám víc sedl předchozí Znovín walking - méně lidí, lepší vína a více přírody. V rámci dárku od Ježíška jsme vyrazily na zasloužený wellness do Hotelu Sen v Senohrabech a okusili místní saunový svět. Přítele pak neskutečně nadchl Svět Škodovek, který jsme navštívili a mě vyhlídka Máj. Bohužel nás tenhle měsíc i opustil jeden rodinný člen, na kterého dodnes s láskou vzpomínáme a vždycky budeme. Vždycky ho uvidíme i v těch nejmenších věcech i v lidech kolem nás - byl to člověk plný dobroty, který nikoho nesoudil a byl to i výjimečný otec mých sestřenic, jehož místo v srdci už nikdy nic nenahradí.  S kolegy z práce jsme se sešli na bowlingu a s naší holčičí partou a tetou Monikou s jejím manželem Petrem zase na degustaci v kavárně Staré časy.

Květen je měsíc, který mám z roku vůbec nejradši - všechno kvete a sluníčko už začíná nabývat na síle a venku je příjemně, všechno je tak nějak lepší. V květnu jsme cestovali po okolí - já vyrazila na Lichnici a pak s přítelem na mojí oblíbenou Sečskou přehradu, kterou mám hodně spojenou s dětstvím. Navštívili jsme i koncert a křest CD místní punkové kapely Žádnej stres, kde hraje přítele kamarád. S rodinou a přáteli nás čekal víkend na Moravě plný dobrého vína a výletů, za nějž převelice děkuju Lucce, která nás pozvala a vše naplánovala. A že se jí to vážně povedlo! Z víkendu jsme skočili rovnou do Prahy na koncert mých milovaných Maneskin, ti jsou i nadále mojí srdcovkou od textů až po hudbu. Aby toho nebylo málo čekal nás i náš druhý Škoda sraz, ten sice nedopadl dle očekávání vzhledem k poruše na kamarádově eM Béčku, ale i tak jsme si ho užili. A nemůžu zapomenout ani na závěr tohoto nabitého měsíce, kdy mě mamka vytáhla na megakoncert kutnohorských Rybiček 48 v krásném areálu pod Vlašským dvorem. Už jenom za ten květen patří roku 2023 velký dík. 

Červen a naše čtvrté výročí s přítelem, zahájení výřivkové sezóny a oslava tchánových dubnových padesátin.  Čekala nás i další dávka prací na baráku a já se po dlouhé odmlce zase začala věnovat postcrossingu a posílat pohledy. Napsala jsem svojí případovou studii a pak v roce 2023 hned několik dalších. Se Sárou mojí sestřenicí jsem po dlouhé době vyrazila do divadla a to na muzikál The Bodyguard, za což vřele děkuji tetě Monice, která mi dala lístek a celé to umožnila. 

V červenci jsem měla dovolenou a teda pořádně pracovní - dokončili jsme ovšem vykopávání betonů, odvezli další kontejner suti, položili zámkovou dlažbu v průjezdu a po dlouhé době se sešli jako parta při kolaudaci Verčina bytu. S tetou Monikou, Sárou a tety kamarádkou jsme vyrazily na Hudbu na vinicích do vinařství Johann W, zcela netypicky poblíž Litoměřic a vůbec ne na Moravě. Ke konci měsíce jsme tradičně nesměli chybět na Hudbě na dlani, kterou pořádá tchána brácha a hraje tam tedy i jejich kapela Wyrton či Bartet a nejen oni ale i další kapely. 

Po srpnové dámské jízdě jsme vyrazili já s Kubou poprvé, ostatní opakovaně na jihlavský rockový Magmafest. Trautenberk a Harlej byly za mě z celého programu jednoznačně bezkonkurenční. Taky jsem se přihlásila na vysokou. Potřebovala jsem tak nějak zjistit jak by to dopadlo a i když to nakonec nedopadlo, protože jsem v prosinci studia zanechala, tak jsem ráda. Že jsem tu možnost měla a šla do ní, i když už jsem si nemyslela, že se to někdy stane. Poznala jsem tak zase kus sama sebe, naučila se možná o něco víc respektovat vlastní hranice a kdoví co ještě. Škrábání stěn rozhodně ne, protože to jsem dodnes nedokončila a obdivuju kohokoliv, kdo to někdy dělal a měl to za jeden víkend. Radši dalších x kontejnerů suti než toto. 

V září jsme odletěli do Říma - naše první dovolená v zahraničí a moje první dospělácká dovolená a první let. Vždycky mě fascinovali původní civilizace a jejich historie a Řím je skutečně magický svými památkami a atmosférou. Možná bych teď spoustu věcí udělala jinak, ale to alespoň vím pro příští cestovatelské plány. I tak na tenhle výlet s batohem nikdy nezapomenu. Proběhla další dámská jízda, kde už přírůstek čekala i Týna. Rok 2023 byl rozhodně rokem přírůstků a to bude i 2024 v rámci mých přátel. Já se zatím do rodičovství nijak nehrnu, ať už z hlediska bydlení, tak protože chci ještě některé věci stihnout dříve. Oslavila jsem svoje 23. narozeniny se svou rodinou a se svým přítelem a nastoupila na vysokou. Taky jsem vytáhla do "Starých časů" Monty. Září jsem pak zakončila výletem na Slovanskou epopej, což jsem dostala od tety Moniky s rodinou k svátku. Kromě Epopeje jsme navštívili i klášter Rosa coeli a báječnou restauraci v Ivančicích R.A.F. house, kterou mohu s klidem doporučit. A taky jsem se byla podívat po letech v tanečních právě na svou sestřenici Sofii. Ano, v rodině je nás od S opravdu hodně - Sabina, Sára, Sofie a Soňa. 

V říjnu byl další teambuilding, tentokrát v podobě šipkového turnaje. Přítele jsem vytáhla na Vypsanou fixu, oslavili jsme svátek můj i mojí sestry Terezky. Rozbila se zahradní cesta, z které pak byl ve finále další kontejner bordelu. Vyrazily jsme na sváteční večeři, párkrát vyvenčili po dlouhé době i tchánovců fenku Enny a kvůli sedačkám do Golfa jsme se vydali až do Ostravy, kde jsme na skok nahlédli do areálu v Dolních Vítkovicích a do jedné z jejich Radegastoven (Radegast je naše oblíbené pivo). Po hrozně dlouhé době jsem se sešla v Pardubicích s Haničkou, tu chci letos vidět alespoň 2x :DDDddd.

V listopadu jsem podruhé byla v divadle, tentokrát se ségrou, babičkou a její kamarádkou na Pekařově ženě, což byl nakonec docela průměrný muzikál. Narozenin v listopadu v rodinném kruhu též nebylo pomálu. Babičku jsem pak kromě divadla vyvezla společně s mamkou do výrobny vánočních ozdob Koulier a v rámci toho jsme navštívili v Hlinsku skanzen Betlém a místní restauraci U Svatého Huberta (další doporučení na báječné místo s báječným jídlem). 

Prosinec rozzářily světla na stromečku v rámci tradičních trhů, které absolutně miluju a navštěvují je lidé z širokého okolí. Z nich už skokem do dalších narozenin, do školy a na setkání k představení novinek v softwaru, který dodáváme. Došlo i na předvánoční dámskou jízdu, kde jsme se dozvěděli o dalším budoucím přírůstku a hned den na to jsem se jela podívat na Martínka a Monty do porodnice. Po firemním večírku následovaly krásné rodinné Vánoce, před kterými jsem sekla s vysokou a neskutečně se mi ulevilo. Pořídili jsme sestavu do ložnice a prozatím jí uskladnili na půdu, kde bude čekat na dokončení našeho budoucího doma. Oslavili jsme Silvestr s přáteli a vrhli se tak do roku 2024. 

Rok 2023 byl plný rodiny, přátel, nových vzpomínek, zážitků a nových přírůstků. Také v něm však byla cesta za uzdravením, budoucím domovem, která nastražila nečekané překážky, co nás i v roce 2024 budou provázet. Kromě toho budeme muset samozřejmě v roce 2024 míň cestovat, víc šetřit a především víc makat. 

Show must go on !