Štěstí hřeje jako slunce | Pauline Mai | Knihodojmy

 Ahoj, s výjimkou Smrtící terapie jsem se už od února až do dubna prokousávala touhle knížkou, no a začátkem dubna se mi konečně podařilo ji dočíst. Dnes jsem tu tedy s recenzí na ní. 

Anotace: Carli je něco přes třicet a pracuje jako servírka v kavárně, kterou kdysi vedli její italští prarodiče. Na krku má dluhy za nedokončené studium architektury, a tak živoří v pronajatém pokoji a jediným světlým bodem v jejím životě je kamarádka Fritzi. Jednoho dne se ale Carli dozví, že zemřel stálý host kavárny Fabrizio a odkázal jí starou hračkářskou dílnu ve Florencii. Že by osud přece jen nabídl způsob, jak uniknout neuspokojivému životu v deštivém Marburku? Mohla by dílnu prodat, zaplatit dluhy, a třeba i dokončit školu.

Když se Carli ocitne ve Florencii, ucítí na kůži hřejivé paprsky italského slunce, toskánský vítr ve vlasech a ve vzduchu se mísící vůni bylinek, citronů, sladkého pečiva a skvělé kávy. Během vyklízení dílny objeví příběh dávné lásky, který jí pomůže pochopit spoustu věcí o sobě i své rodině. A pak si uvědomí, že už se nechce vrátit, protože možná právě tady a teď začíná prožívat úplně nový příběh…

Dojmy: Knížka byla v první polovině hrozně ucouraná a hlavní hrdinka mi rozhodně nepřišla tolik zajímavá jako Penelopa v Štěstí má barvu levandule. Naopak bych klidně více rozvinula Fritzi a Borise, moc se mi líbila linka dávné lásky, ale bohužel tohle ani jedno z toho ve finále nezachraňuje. Celá knížka se neskutečně táhla. Autorka bývá doporučovaná pro oblíbence Caplinové, ale je to jako kdybyste několikrát vylouhovaly čajový sáček, není to ono a ta chuť je taky trochu prázdnější. Popisy Florencie jsou až poetické a trochu mě to nalákalo přidat si jí na pomyslný seznam míst, která bych ráda navštívila. No jsem každopádně ráda, že mám knížku za sebou a od dalšího dílu si nechám zase nějaký odstup ač Hanička avizovala, že ten je z nich asi nejlepší. 

A co zrovna čtete vy? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča