Dovolená v Česko-Saském Švýcarsku 1. část

 Ahoj, vítám vás u dnešního článku. První srpnový víkend jsem hned na týden zmizela s partou přátel do hor vyčistit si hlavu a poněkud aktivně si odpočinout a že aktivit vážně nebylo málo. 

První den jsme si dali akorát cestu na naše ubytování a grilování. Ubytovaní jsme byli ve Všemilech, kde jsme si pronajali chaloupku až pro 14 osob s celkem 4 ložnicemi. Největší highlight byla sauna a vířivka -  tyhle vymoženosti nám po výšlapech skutečně bodli. venkovní bazén vzhledem k počasí posloužil na ochlazení po sauně. Příště bysme vybírali asi s více ložnicemi, ale vzpomněli jsme si pozdě a už nebylo příliš z čeho vybírat. Tahle chalupa když pominu pro nás relativně málo ložnic a koupelen byla na úplně ideální lokalitě pro výlet neboli zhruba 10 km od Hřenska čili v podstatě kousek od všech lokalit, kam jsme měli namířeno. 

Hned druhý den jsme vyrazili na Pravčickou bránu, co jsem měla už pěkných pár let na mém českém bucket listu. Vycházeli jsme z Hřenska někteří více někteří méně, parkoviště za 300 Kč na celý den jsou už ráno pekelně obsazená. Bylo zajímavé vidět jak se příroda po požáru probouzí k životu, trasa byla za mě středně náročná - některé prudší úseky se schody byly náročnější. Rozhodně bych vám nedoporučila jít trasu s kočárkem. Nahoře nás za odměnu čekal krásný výhled na Pravčickou bránu a přilehlé okolí, běžně se platí vstupné 125 Kč, ale my jsme vzhledem k nefunkčním toaletám platili 50 Kč. Přímo pod branou najdete občerstvení případně restauraci, ale počítejte s vysokohorskou přirážkou.

A teď poučné okénko (zdroj zde) 

Délka Pravčické brány je 26,5 metru, výška 16 metrů, nejmenší tloušťka klenby 2,5 metru a nejmenší šířka 8 metrů. Plocha NPP Pravčická brána je 1,11 ha. 

Brána je tvořena jizerským souvrstvím, které se ukládalo od středního do počátku svrchního turonu a nabývá mocnosti od 350 do 420 metrů. Šikmé zvrstvení pískovcových lamin (vrstev) ukazuje na převládající jihovýchodní směr mořských proudů, na rozdíl například od západního proudění patrného na skalách bělohorského souvrství (například ve Hřensku). Po ústupu moře byly obnažené pískovcové masivy exponovány přírodním podmínkám; na erozi a odnosu materiálu se podílelo více faktorů. Především to byla hloubková říční eroze, která vytvořila strmé skalní svahy. Horniny byly následně vystaveny zvětrávání, došlo k odnosu jejich méně pevných částí, a tím ke vzniku různých útvarů pískovcového reliéfu. Rozpad brány je v budoucnosti nevyhnutelný a je dán již samotným principem jejího vzniku.

Následující den jsme si dali jednu z Saských nejznámějších skalních vyhlídek a útvarů pod názvem Bastei. Z výšky 194 metrů se vám naskytnou jedinečné pohledy na Labské pískovce a všechny vyhlídky od nepaměti spojuje most, před rokem 1851 byl dřevěný, dnes již můžete vidět krásný kamenný. Parkování nás vyšlo zhruba 7€ za vstup jsme neplatili.  Po cestě zpět jsme nevynechali ani kulturní zážitek nákup v německém Lidlu a hned vedle něj bylo dmko, takže mě hned blikly očička a upřímně bych klidně někdy jela do Německa čistě nakupovat kosmetiku- ty ceny jsou dost jinde. Cestou zpět jsme přibrzdili u Staré plynárny bývalé acetylenky, která v dobách minulých vytápěla 12 přilehlých obytných domů, nyní tam najdete penzion a restauraci. Poslední zastávka dne byla vyhlídka Belvedér skalní terasa spjatá s zámkem v  Bynovci, tamní pánové z  Clary-Aldringen zde nechali zbudovat zahradní sál pro hudební produkce. Od vyhlídky se můžete po turistické stezce podívat až k zámku, ovšem my už jsme byli uťapaní tak jsme využili možnost zaparkovat co by kamenem dohodil od vyhlídky. Parkování ani vyhlídka nás nic nestálo, u vyhlídky se nachází penzion a kiosek s občerstvením. 

V úterý jsme vycházeli přímo od nás z chaty směrem na Dolský Mlýn a to přes Srbskou Kamenici a hranici bývalého opevnění. Za mě to byla asi vůbec nejnáročnější trasa z celé dovolené tedy minimálně směrem tam. Jak můžete vidět kočárková trasa to úplně nebyla, a tak se malý Míša nosil jako jeho výsost. Pokud si stejnou trasu vyberete počítejte s prudkými kopci, kořeny, napůl rozpadlými schody a šíleným stoupáním i klesáním. Když jsme dorazili na soutok řeky Kamenice a Jetřichovické Bělé, kde se Dolský mlýn nachází byla jsem už úplně kantáre. Dolský mlýn byl poprvé písemně zmíněn r.1573 a původně se jednalo o trojkolý mlýn - 2 x mlecí zařízení a 1x pila. Mlýn je opuštěný od roku 1945 a my ho můžeme znát zejména z pohádek Pyšná princezna, Peklo s princeznou nebo Čertova nevěsta. Zpátky už jsme zvolili delší, ale ne tak náročnou cestu přes Křížovou stezku a převis Kůlna zpátky do Všemil. Chvílemi nám pršelo, ale nijak výrazně jsme nezmokli. 

A protože už toho dneska bylo víc než dost a nožičky máte dozajista z představy těchto výšlapů uťapané jako já, tak si další výlety nechám do druhé části.

Byly jste v Českém Švýcarsku? Jaký výlet by vás lákal nejvíc? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča