24hodinový reset - koupání v Lido di Jesolo a večerní Benátky

 Ahoj, vítám vás u dalšího 24hodinového resetu mojí oblíbené squeeze the day rubriky pro všechny vytížené lidi. Tentokrát jsem vůbec poprvé vyzkoušela lowcost cestování v rámci zájezdu autobusem, kdy na místě jste ani ne 24 hodin, ale sakra z toho vyždímáte co jde.

V 19:15 jsme měli vyjíždět z Benešova, nakonec s mírným zpožděním jsme vyráželi po osmé hodině autobusem směr Itálie. Do Lido di Jesolo jsme dorazili v časných 6:30 na jednu stranu se to může jevit jako co tam budeme dělat však Italové obvykle otevírají tak na osmou, spíš devátou. My jsme hned využili prázdné pláže a zabrali si místo poblíž pláže v sektoru bez lehátek. Mohli jsme se tak osvěžit ještě bez narvané pláže a hromady lidí a dospat chybějící odpočinek. V klidu jsme si pak vyrazili projít promenádu plnou kaváren, restaurací a obchůdku a došlo i na brioche con pistachio a capuccino v New Gi Baru.

Pokračovali jsme dalším koupáním a sluněním následovaným výborným obědem v Bistrot Tempini, které nás nejvíc zaujalo jak jídelníčkem tak nádherným prostředím posuďte sami. Všechny jsme ochutnali domácí spaghetini amatriciana - v Římě jsem měla před lety lepší, ale tady jsme nevybírali předem dle recenzí, ale až na místě dle pocitů. Jako dezert proběhla zmrzlina na cestě zpátky promenádou a ta mi teda vůbec nesedla :D. Zbytek času jsme strávili na pláži a až chvíli před srazem jsme si koupili suvenýry domů a svačinu do Benátek.

Do Benátek jsme přeplouvali lodí, tak jsme se po parném dni trochu vyluftovali neb jsme obsadili místa nahoře, abysme měli lepší výhled a ten stál za to. Do laguny mířilo kvůli slavnosti spousta dalších lodí a příjezd tak vypadal skutečně idylicky, na menších lodích už Italové pařili jako o život. Bohužel pak celá italská pohoda skončila a nastal šílený chaos. Složili nás úplně jinde než měli a byl velký problém se kamkoliv dostat, každou uličku střežila armáda, policie nebo security a několikrát se nám stalo, že jsme se prostě nedostali dle původního plánu. Doufali jsme, že uvidíme alespoň něco málo z Benátek, ale přiložené fotky jsem fotila za poklusu obřím davem a pro všechny to bylo velice stresující. Byla nás veliká skupina a tempo ne každý stíhal navíc Benátky jsou velice nepřehledné i bez lidí natož takto. 

V rámci Festa del Redentore nás všechny nahnali do příslušného sektoru a víc jste se nedostali do konce celé akce ven. V sektoru byly dvě něco jako toiky a dva čtyřhvězdičkové bary, které se jali každou hodinu zdražovat pití neb v rámci bezpečnosti byla povolená jedna půl litrová láhev vody, a tak většina návštěvníků neměla na výběr než si tam něco koupit. Na ohňostroj jsme čekali cca 4 hodiny a dokážete si představit jak s postupným plněním vypadal náš sektor, na fotce u kostela + 1 budova z každé strany uzavřené kolem dokola...Po skončení konečně sektory padli a my jsme se šli probojovat k místu, kde měla kotvit naše loď. Všem se nám dost ulevilo při nástupu do autobusu a upřímně vám nedoporučuju Benátky navštěvovat při jakékoliv davové akci, organizace je totiž těžký průser a nikdo pořádně neví co dělat. Ohňostroj v rámci Festa del Redentore mě neuchvátil ani zdaleka tak jak jsem čekala, ale my jsme od nás asi rozmazleni neb každé druhé krajské město má krásný novoroční ohňostroj nebo dnes již velmi populární dronovou show a za mě se tomuto vyrovnají bez tolika stresu a chaosu. 

Dovolím si odstavec od Gemini u zmíněné slavnosti: 

Festa del Redentore se česky řekne Slavnost Vykupitele. Jedná se o svátek, který se slaví v Benátkách každoročně třetí neděli v červenci na památku ukončení morové epidemie v roce 1577. Hlavními prvky oslav jsou ohňostroj nad Benátskou lagunou a pontonový most spojující Benátky s ostrovem Giudecca.

 

Přestože je "Festa del Redentore" italský název, v češtině se pro něj obvykle používá jeho překlad, tedy Slavnost Vykupitele. Tento název lépe vystihuje podstatu svátku, který je v Benátkách slaven jako poděkování Bohu za záchranu před morem. 

Zajímavostí je, že v sobotu večer před nedělní oslavou se odpaluje ohňostroj, který je viditelný z celé Benátské laguny. Pontonový most, který se staví pro pěší, je jediný čas v roce, kdy se dá z Benátek dostat na Giudeccu suchou nohou. V neděli pak má festival spíše náboženský charakter. 

Na závěr si dovolím ještě jednu skupinovou, na víkend jsem vyrazila s holkami z party. Dámskou jízdu jsem si i přes karamboly v Benátkách nesmírně užila a byl to nezapomenutelný, silný zážitek. Teď už jen dospat spánkový deficit a dohnat resty, co mezitím doma vznikly.

Co vy a zájezdy autobusem? Jste ochotní obětovat pohodlí poznávání nových míst nebo jste tým pohodlí nebo radši zůstanu doma? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

Vila v Itálii | Julie Caplinová | Knihodojmy

 Ahoj, vítám vás u dnešní knižní recenze. Konečně jsem se dostala na nejnovější Caplinovou, a to sice Vilu v Itálii. Pořád nějak nebyla chuť a pak jsem během týdne zhltla čtyři a kousek knížky.

Anotace: Lia vždy snila o tom, že navštíví tyrkysově modré pobřeží Amalfi. Tenhle její sen ale nikdy nezahrnoval setkání s vlastním otcem, o jehož existenci neměla ani tušení. Teď však stojí před branami nádherné vily v Itálii, do které ji odmítají pustit. Díky staré fotografii dokáže, že je opravdu dcerou italského herce Ernesta, a situace se změní. Otcův manažer Raphael, naprosto neodolatelný mladý muž s nepřístupným výrazem, se ji rozhodne nespustit z očí a doprovází ji na každém kroku. Kdoví o co téhle cizince s kouzelným úsměvem a nádherně vlnitými karamelovými vlasy vlastně jde.

Dokážou romantické procházky a vychlazené drinky i přes počáteční rozpaky zažehnout mezi Liou a Raphem jiskru? Atmosféra je stále žhavější a není to jen kvůli horkému středomořskému slunci.

Dojmy: Nová Caplinovka mě velmi oslovila už od začátku, líbí se mi napětí mezi hlavními hrdiny i další originálně zpracované náměty. Trochu jsem se bála jestli to věčné omílání Itálie všude poslední dobou mě nebude nudit, ale rozhodně ne! Knížku jsem téměř neodložila během četby a stránky mi sami utíkaly pod rukama. Autorka rozhodně není bez nápadu, naopak si myslím, že se opět vyvíjí kupředu a přinesla nám velmi svěží letní čtení (skoro jako italské citrony). Po tomhle se skutečně hodně těším na náš český příběh z prostředí Prahy, jestli to bude alespoň zčásti tak dobré jako toto. 

Co vy a nová Caplinová? Už jste jí stihli ulovit nebo dokonce přečíst? Dejte mi vědět do komentářů, co na to říkáte :) 

Sabča

Štěstí hřeje jako slunce | Pauline Mai | Knihodojmy

 Ahoj, s výjimkou Smrtící terapie jsem se už od února až do dubna prokousávala touhle knížkou, no a začátkem dubna se mi konečně podařilo ji dočíst. Dnes jsem tu tedy s recenzí na ní. 

Anotace: Carli je něco přes třicet a pracuje jako servírka v kavárně, kterou kdysi vedli její italští prarodiče. Na krku má dluhy za nedokončené studium architektury, a tak živoří v pronajatém pokoji a jediným světlým bodem v jejím životě je kamarádka Fritzi. Jednoho dne se ale Carli dozví, že zemřel stálý host kavárny Fabrizio a odkázal jí starou hračkářskou dílnu ve Florencii. Že by osud přece jen nabídl způsob, jak uniknout neuspokojivému životu v deštivém Marburku? Mohla by dílnu prodat, zaplatit dluhy, a třeba i dokončit školu.

Když se Carli ocitne ve Florencii, ucítí na kůži hřejivé paprsky italského slunce, toskánský vítr ve vlasech a ve vzduchu se mísící vůni bylinek, citronů, sladkého pečiva a skvělé kávy. Během vyklízení dílny objeví příběh dávné lásky, který jí pomůže pochopit spoustu věcí o sobě i své rodině. A pak si uvědomí, že už se nechce vrátit, protože možná právě tady a teď začíná prožívat úplně nový příběh…

Dojmy: Knížka byla v první polovině hrozně ucouraná a hlavní hrdinka mi rozhodně nepřišla tolik zajímavá jako Penelopa v Štěstí má barvu levandule. Naopak bych klidně více rozvinula Fritzi a Borise, moc se mi líbila linka dávné lásky, ale bohužel tohle ani jedno z toho ve finále nezachraňuje. Celá knížka se neskutečně táhla. Autorka bývá doporučovaná pro oblíbence Caplinové, ale je to jako kdybyste několikrát vylouhovaly čajový sáček, není to ono a ta chuť je taky trochu prázdnější. Popisy Florencie jsou až poetické a trochu mě to nalákalo přidat si jí na pomyslný seznam míst, která bych ráda navštívila. No jsem každopádně ráda, že mám knížku za sebou a od dalšího dílu si nechám zase nějaký odstup ač Hanička avizovala, že ten je z nich asi nejlepší. 

A co zrovna čtete vy? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

Pozdrav z Itálie | Jules Wake | Knihodojmy

 Ahoj, vítám vás u dalšího knižně laděného článku. K narozeninám od přítele se mi podařilo v knihkupectví najít poslední chybějící díl z této série s novým přebalem čili mi bude ladit ke zbytku série, no a o ten naopak nejnovější jsem napsala Ježíškovi.

Zdroj: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/89577736/pozdrav-z-italie/ 

Anotace: Letní romance od autorky, kterou znáte jako Julii Caplinovou.Laurie zdědila ferrari… pod podmínkou, že s ním procestuje Evropu! Laurie je přesvědčená o tom, že je šťastná – má spolehlivého přítele a vysněnou práci v knihovně. To se ovšem změní, když po výstředním strýčkovi zdědí staré ferrari pod podmínkou, že se v něm musí vydat do Itálie spolu s protivným průvodcem. Cameron tím taky není zrovna nadšený, má však své důvody, aby s Laurie jet. Ani jeden z nich netuší, že strýček si pro ně přichystal pár překvapení… Na tuto cestu nikdy nezapomenou!

Dojmy: Příběh může pro někoho možná ztroskotávat na spoustě nereálných okamžicích a tím myslíš véééélkou spoustu. Vezmu-li v potaz, že se jedná o knihu ze začátků autorky dá se tomu snad i odpustit. Má to spád, spoustu romantických až příliš ideálních okamžiků, ale od Julie to prostě tak nějak beru, tak nějak jí to možná i omlouvám. Četla jsem od ní už daleko lepší knížky, ale tady je originální motiv onoho road tripu. No dobře možná bych si neměla tak paličatě stát za tím, že jako oddechovka to stačí ta nereálnost bije do očí, pokud bych vám nějakou autorky knihu nedoporučila byla by to přesně tato a hodnotila bych ji 4/10. Celá trasa road tripu se dá dohledat na internetu a tedy i uskutečnit. 

Jaká populární knížka naposledy zklamala vás? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

Řím ve 3 dnech - kde jíst a co zaručeně nevynechat

 Ahoj, vítám vás u dnešního článku. Navážu na předchozí Shrnutí měsíce, protože plánovaná dovolená do Říma vyšla. Byla to moje vůbec první dospělácká dovolená v zahraničí a můj první let v životě. Vlastně to celé vzniklo úplnou náhodou, prostě jsem jednoho dne z prémií koupila letenky hrozně moc dopředu a pak už jen řešila kde bydlet, co vidět a vyšlo to. Plánovala jsem něco v zahraničí poprvé, takže zkušený cestovatel by to zřejmě udělal lépe. Letěli jsme se společností WizzAir z Prahy, jedna letenka nás vyšla 3 000 Kč s příručním zavazadlem, pojištěním na všechno možný i nemožný a s tím, že jsme platili i za sezení vedle sebe. 

Domovem na tři noci nám byl Hotel Marisa poblíž hlavního vlakového nádraží Termini - při příjezdu okolí nepůsobí dvakrát malebně hlavně kvůli spoustě bezdomovců, odpadků a místy i silnému zápachu. Nicméně nikdo si nás v okolí nádraží ani nevšimnul a hotel byl super. Pohodlné postele, klimatizace na pokoji, bohaté snídaně, milý personál, čisté pokoje, 2 km do historického centra a víceméně fajn cena v porovnání s běžnými cenami v Římě. WiFi taky celou dobu fungovala až na jedno přetížení, jediný co je mínus je hluk, ale s tím musíte u vlakáče asi počítat a pak z vedlejších pokojů (za to hotel nemůže). 

Po příletu a transferu z letiště do města k čemuž jsme na první cestu využily shuttle bus (cca 10€ za osobu, cesta trvá hodinu). Ubytovali jsme se a vyhládlí mašírovali na oběd, naší první zastávkou byla La Forchetta d´Oro se svérázným, ale velmi pohostinným majitelem Omarem. Já si dala pizzu funghi a Kuba boloňské špagety a k tomu oba pivo. Ještě než bylo jídlo jsme dostali na ochutnání masové kuličky a bruschettu a po obědě ještě tiramisu a panáčka limoncella. Cenově to byla za celou dobu i nejdostupnější restaurace. Na člověka jsme se najedli za 10€, pivo bylo za 5€ ale 750 ml a Cola za 3€. Pán sbírá bankovky a má je vylepené na zdech, a tak jsme se i my rozhodli nechat mu jednu na památku. Na fotce v pravém dolním rohu vidíte baziliku Panny Marie Sněžné, která je hlavní památkou v okolí nádraží. 

Posilněni jsme pokračovali na náš výchozí bod v rámci historického centra a jeho památek a tím byl Národní památník Emanuela Viktora II. já si ho pamatuju z nějakého akčního filmu a naživo je to zblízka i z různých vyhlídek vážně podívaná. Přítele nejvíce zaujaly sochy na památníku a přemítal jak je tam asi dostaly. Odtud jsme vyšly do centra kolem Pantheonu (tam jsme i zvažovali jít dovnitř, ale dlouhá fronta nás odradila) až k Fontáně di Trevi, která nás překvapila svou rozsáhlostí. Na fotkách vůbec nepůsobí tak monumentálně a rozsáhle jako naživo. Minci jsme tam bohužel nevhodili vzhledem k všudypřítomnému množství lidí. Poněkud nás tlačil nejen čas, ale i močové měchýře - záchody byly jedním z největších nedostatků v historickém centru jich je pomálu a když už na nějaký narazíte taky podle toho vypadá. Nejčistší byly záchody u luxusní nákupní čtvrti poblíž Španělských schodů. Tam jsme zamířili od fontány a narazily jsme i na Giolitti, kde jsme si nevědomky daly zmrzlinu a pak teprve zjistili, že je to jedna z nejdoporučovanějších zmrzlináren. Já měla výbornou pistácii a mango a Kuba slaný karamel a vanilku. Dva kopečky stály 3,50€  a jednalo se o malou porci. Španělské schody se mi z koláží nějako vytratily, ale tam byla naše poslední zastávka odkud jsme šli na hotel na siestu. Ty ve mně zanechaly asi úplně nejmenší dojem, hlavně kvůli různým podvodníkům, co je okupují s růžemi, vodami a bůh ví čím vším dalším. Večer jsme si došly nakoupit naproti do supermarketu a v podstatě jsme nevystrčily už paty z hotelu. Horko, únava a spousty ťapání je znát. 

V pátek jsme měly lístky do Kolosea už v 9:20 což je ideální, ráno ještě není takové horko a není všude tolik lidí. Lístky se dají koupit měsíc předem a je to tak i ideální, já si už už myslela, že je snad ani neseženu a to jsem tam čekala v čas, kdy je dávaly do prodeje. Měly jsme standardní prohlídku s přeskočením fronty u vstupu za 19€ na osobu (lístky kupujte pouze na oficiálním webu CoopCulture). Vstup platí hodinu a máte přístup do dvou pater, kde krom výhledu do arény najdete spousty archeologickým nálezů, pozůstatků a informační tabule k nim náležící. Hodina je na prohlídku pokud nečtete vše a nezkoumáte dlouze vše akorát, v opačném případě vám stačit nebude. Lze zakoupit i lístky s přístupem do podzemí, noční prohlídky, prohlídky s průvodcem a různé další zážitky, ale nám to přišlo zbytečné. Bezprostředně vedle Kolosea je Konstantinův oblouk. 

 V rámci vstupenek můžete do 24 hodin od vstupu do Kolosea navštívit i Forum Romanum a Palentine Hill centrum dění v dobách dávno minulých. My si prošli Palentine Hill kolem muzea až k Circus Maximus a pak dolů a přes Forum Romanum do města na oběd. Obědvali jsme v Osteria Da Fortunata, kde přímo před Vámi paní dělá čerstvé těstoviny. Restaurace je vyhlášená a tedy trochu dražší, oba jsme si dali Amatriciana Fettucine porce za 17€ ale ty byly sakra výborný. 

Po obědě jsme pře náměstí Piazza Navona šli směrem k Vatikánu přes most k Andělskému hradu pak doleva a pořád rovně. Tam už nám docházely síly a po obhlédnutí Svatopetrského náměstí jsme začali stahovat Uber a obhlížet jak se dostaneme zpátky na hotel neb navigace nám ukázala nepříznivých 4,6 km. 

Po další siestě, ty se nám v Itálii vážně líbily a bodly jsme vyrazily na noční Koloseum. Cestou jsme potkali jeden pro nás velmi humorný automat, nevím co Retard znamená v italštině, ale nás to rozhodně pobavilo. Vybrali jsme si Café Oppio vzhledem k blízkosti Kolosea to bylo dražší (což se dá očekávat, obecně je alkohol v Itálii v hospodách a restauracích dražší, v obchodě se ceny pak u některých druhů až tak neliší), ale měly točené pivo. První místo, kde jsme na něj narazili. Já si dala Prosecoo Hugo a Kuba gin tonic a ono točené pivo, za mě Peroni asi nejlepší pivo v Itálii. 

Po dvou náročných dnech jsem už měla poněkud skromnější (alespoň kilometrově) plány. Po snídani jsme vyrazili do parku Borghese, kde se nachází i stejnojmenná vila a nejen ta. My jsme zamířili k Tempio di Esculapio malému jónskému chrámu uprostřed jezírka, kde se dá za 4€ na osobu a 20 minut půjčit veslice. Krom toho, že je to romantika jako trám je to i příjemné zpestření jinak hodně chodícího výletu. Odtud jsme sešli dolů k vyhlídce Terrazza Viale del Belvedere a okolo Villa Medici jsme se vydali do města. Tentokrát jsme obědvali v Babette nedaleko Piazza del Popolo, naší nejluxusnější restauraci z celé dovolené, která nás ale zklamala. Oba steaky jsme chtěly medium a oba byly krvavé a zkrátka za nás ne dobře udělané. Následovala siesta, dojídání pochutin zakoupených v marketu a pak už jsme se pozdě večer šli jen tak projít, aby nám to lépe uteklo.  

V neděli jsme plně využili check-outu v 11 hodin téměř do poslední minuty. Přesunuli jsme se do parku poblíž restaurace La Forchetta d´Oro, kam jsme se plánovali vrátit na naše poslední jídlo v Římě. V parku jsme nečekali sami a mohu ho určitě vzhledem k blízkosti k vlakovému i autobusovému nádraží doporučit nachází se na Piazza Vittorio Emanuele II a určitě poskytne i trochu stínu a posezení. Tentokrát jsem si já dala lasagne a Kuba pizzu diavolu, pan majitel nám hnedka nesl předkrmy a po jídle zase dortík - prvně jsme dostaly tiramisu tentokrát nějaké jiné dortíky a na panáčka limoncella už jsme ani nečekaly, neměly jsme už kam dát ani ty dorty. Každopádně to bylo moc milé, chutné a ideální rozloučení s Římem. Na nádraží jsme koupily lístky na Leonardo Express za 14€ na osobu a vyrazily tentokrát vlakem na letiště. Tam už nás čekalo jen čekání na náš let, já si ještě koupila takový předčasný dárek k narozeninám v podobě kosmetiky Victoria´s Secret. Fanoušek létání ze mě asi nebude, ale dovolená to byla parádní ač vůbec ne odpočinková. Příště až už budeme mít barák bych ráda nějakou týdenní all-inclusive odpočinkovou u moře, no to si ještě počkám. 

Z Říma Vám určitě mohu doporučit Koloseum a park Borghese včetně půjčení lodiček a té nádherné vyhlídky, to se mi líbilo úplně nejvíc. Restaurace pak La Forchetta d´Oro a Osteria da Fortunata v obou se výborně najíte jen každá je charakterem trochu jiná. 

Ač Řím je trochu dražší a rozhodně hodně chodící destinací stojí za to ho vidět. Já si ho vybrala, protože mám ráda staré kultury a tak navštívit Řím, kde se píšou dějiny už tolik staletí byl jedním z mých snů. Navíc miluju italskou kuchyni, víno a vlastně jsem si docela oblíbila i ty jejich siesty. Článek jsem nazvala ve 3 dnech, protože jeden den v součtu jsme tak nějak strávili na cestě. 

Byli jste v Římě nebo v Itálii jako takové? Dejte mi vědět do komentářů :) 

Sabča

S láskou z Říma | Jules Wake | Knihodojmy

 Ahoj, vítám vás u dalších knihodojmů. Knihu s tématikou Říma, kam se v září chystám jsem samozřejmě musela mít doma, obzvláště když je to Caplinová.

Anotace: Všechny cesty vedou... k tobě.

Lisa se do Říma vydává pátrat po otci, kterého si pamatuje jen z dětství. Will v Itálii plánuje čerpat inspiraci pro novou restauraci. Náhoda? Jak se to vezme... Ve sluncem rozpálených uličkách věčného města to mezi bývalými partnery začne nebezpečně jiskřit. Ale každý z nich má přece v Římě jiné plány a Lisa nestojí o další zklamání. Všude je přece spousta památek, skvělého jídla... A na každém kroku Will. Zaslouží si zpackaná láska druhou šanci?

Dojmy: Zprvu mě tenhle díl neoslovil jako S láskou z Paříže, ten začátek mi prostě přišel tak trochu krkolomný. Po příletu Lisy do Říma už to nabralo hnedka jiný spád a opravdu jsem si užívala nejen popisy Říma a místní gastronomie, ale i chemii mezi hlavními hrdiny. Četlo se to dobře a vždycky jsem se těšila až si knihu zase otevřu. Současně se do obou hrdinů dalo velmi snadno vžít, byla tam fajn vedlejší linka mimo milostný příběh. Nakonec nejsem vůbec zklamaná, hodnotila bych to příjemnými 8/10. 

Stačí vám Romantické útěky od Caplinové nebo dáte stejně jako já šanci i Jules Wake a její sérii S láskou? Dejte mi vědět do komentářů :) 

Sabča 

Citronová vůně a jemné polibky | Lotte Römer | Knihodojmy

 Ahoj, vítám vás u další knižní recenze. Dneska tu po dlouhé době mám jiného autora než Caplinovou ve všech jejích podobách. Dostala se ke mě od Haničky německá autorka Lotte Römer, kterou teda vůbec neznám. Nicméně, co jsem koukala na Databázi knih, tak by to měla být její prozatím jediná kniha. 

Anotace: Konečně přišel velký den, na který Kim tak dlouho čekala. Roky byla milenkou ženatého šéfa a usilovně mu pomáhala dokončit významnou zakázku, aby už nebyl závislý na své ženě a mohl se rozvést. Pak ale na závěrečné prezentaci veřejně ohlásil radostnou novinku – jeho manželka je těhotná.

Zklamaná Kim opustila svůj dosavadní život a se zlomeným srdcem odjela do malého hotýlku u Gardského jezera, aby vymyslela, co bude dělat dál.

Může ale zůstat smutná, když slunce svítí, voda v jezeře jiskří jako drahokamy, kolem omamně voní oleandry a citroníky, žízeň zahnala čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávou a na stole má skvělé kapučíno? Navíc potkala sportovního instruktora Lucu, kterého nedokáže dostat z hlavy…

Můj názor: Kniha mě mile překvapila, autorka má určitě ve svém žánru potenciál uspět. Doufám tedy, že přijde s pokračováním této série. Hlavní hrdinka mi přišla občas děsně hloupá, ale možná mě to spíš štvalo, protože jsem se v ní mnohdy poznala. Vývoj romantické linky mi přišel poněkud uspěchaný bez začátku, takové hup na krávu a je tele. Autorka i měla tendence některé oblíbené hlášky a slovo často opakovat, což trochu rušilo od samotného příběhu. Jinak však prostředí Itálie vystihla dobře, já jsem u žádného z jejich slavných jezer nikdy nebyla, a tak jsem se tam mohla přenést alespoň v hlavě. Příjemná knížečka, kterou jsem přečetla doslova za dopoledne. Hodnotím příjemnými 8 body z 10. 

Sabča