Ahoj!
Jsem tu nová a budu
vydávat jiné příspěvky než holky, tak doufám, že se to bude líbit.
Jmenuji se Eliška a budu se podepisovat *ElliLila.
Naplánu mám
zatím povídky, které píši. Chtěla by jsem mooooc poděkovat Sabbi, že mi
navrhla s ní spolupráci a i Sissi. Holky jsou super a znám je osobně a
určitě chci podpořit jejich blog. Tak konec kecání a jde se na první
povídku.
„Pojď k tabuli, Lilo,“ pomalu
se zvedám a jdu k tabuli. V roztřesených dlaních držím žákovskou
knížku se sešitem. „Tak mi pověz…“další slova už neslyším. Cítím, jak mě celá
třída probodává pohledem. Jejich ústa se mi vysmívají. Oči učitelky mi
naznačují, že bych se sebou měla něco dělat a začít při hodinách dávat pozor.
Ale jak? V zadní lavici vidím svět úplně
jinak. Kulaté obroučky brýlí v jednom kuse sklouzávají po špičatém nose
rozčílené učitelky. Bílá křída zapisuje nesmyslné klikyháky na tabuli, které se
mám naučit. Obtloustlé prsty při zkoušení ťukají do lavice a udávají rytmus
mému tepu. Nervózní spolužáci cvakají propiskami, jiní klepou nohou a pořád dokola
rozepínají zipy od penálu. „ Nemůžeme nad tím strávit celou hodinu, slečno…“její
úzké rty se otevírají do široka, pro lepší artikulaci. Její krk se v té
chvíli podobal želvímu, když vystrkuje hlavu z krunýře. Její vystouplé
žíly vypadaly, že každičkou chvilku prasknou. V té chvíli jsem měla jasno.
Učí mě čarodějnice. Jak to, že mě to nedošlo? Celou tu dobu to bylo jasné.
Rudé, rozčepýřené vlasy nosila sepnuté do spony. Dlouhé, strakaté sukně byly
celoročním oblečením. Na krku zavěšené talismany a další nemódní činčarády.
„Nevím…“rychle odpovídám, když zahlédnu vytřeštěné oči mých spolužáků. Dochází
mi, že není něco v pořádku. Blesku-rychle se otáčím na paní učitelku, která
už není naší paní učitelkou…. Obluda. Stojí přede mnou příšera z temného
světa. Má stále vlasy sepnuté sponou, kulaté obroučky na nose, ale tělo má
jiné. Místo rukou má spoustu chapadel. Po celém těle bradavice. Z úst se táhne
zelený, páchnoucí odér. Celá třída je v panické hrůze. Čarodějnice a
příšera v jednom. To jsem ještě neviděla a to ze zadní lavice toho vidím
hodně. Její velikánské chapadlo se pomalu přibližuje ke mně. Najednou se celá
třída naplňuje temnou silou. Magií……
„Lilo! K tabuli!“ ach jo,
po vzdychnu si, když jsem přerušena uprostřed mé bláznivé myšlenky. Po chvilce
si sedám s jedničkou v žákovské knížce a uvědomuji si, že jsem zpátky
v nudné realitě.
Psaní mě neskutečně baví a naplňuje! Nezapomeňte, že čtení je otevření nového příběhu plného fantazie.
Teď už Vaše Elli-Lila
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat