Řím ve 3 dnech - kde jíst a co zaručeně nevynechat

 Ahoj, vítám vás u dnešního článku. Navážu na předchozí Shrnutí měsíce, protože plánovaná dovolená do Říma vyšla. Byla to moje vůbec první dospělácká dovolená v zahraničí a můj první let v životě. Vlastně to celé vzniklo úplnou náhodou, prostě jsem jednoho dne z prémií koupila letenky hrozně moc dopředu a pak už jen řešila kde bydlet, co vidět a vyšlo to. Plánovala jsem něco v zahraničí poprvé, takže zkušený cestovatel by to zřejmě udělal lépe. Letěli jsme se společností WizzAir z Prahy, jedna letenka nás vyšla 3 000 Kč s příručním zavazadlem, pojištěním na všechno možný i nemožný a s tím, že jsme platili i za sezení vedle sebe. 

Domovem na tři noci nám byl Hotel Marisa poblíž hlavního vlakového nádraží Termini - při příjezdu okolí nepůsobí dvakrát malebně hlavně kvůli spoustě bezdomovců, odpadků a místy i silnému zápachu. Nicméně nikdo si nás v okolí nádraží ani nevšimnul a hotel byl super. Pohodlné postele, klimatizace na pokoji, bohaté snídaně, milý personál, čisté pokoje, 2 km do historického centra a víceméně fajn cena v porovnání s běžnými cenami v Římě. WiFi taky celou dobu fungovala až na jedno přetížení, jediný co je mínus je hluk, ale s tím musíte u vlakáče asi počítat a pak z vedlejších pokojů (za to hotel nemůže). 

Po příletu a transferu z letiště do města k čemuž jsme na první cestu využily shuttle bus (cca 10€ za osobu, cesta trvá hodinu). Ubytovali jsme se a vyhládlí mašírovali na oběd, naší první zastávkou byla La Forchetta d´Oro se svérázným, ale velmi pohostinným majitelem Omarem. Já si dala pizzu funghi a Kuba boloňské špagety a k tomu oba pivo. Ještě než bylo jídlo jsme dostali na ochutnání masové kuličky a bruschettu a po obědě ještě tiramisu a panáčka limoncella. Cenově to byla za celou dobu i nejdostupnější restaurace. Na člověka jsme se najedli za 10€, pivo bylo za 5€ ale 750 ml a Cola za 3€. Pán sbírá bankovky a má je vylepené na zdech, a tak jsme se i my rozhodli nechat mu jednu na památku. Na fotce v pravém dolním rohu vidíte baziliku Panny Marie Sněžné, která je hlavní památkou v okolí nádraží. 

Posilněni jsme pokračovali na náš výchozí bod v rámci historického centra a jeho památek a tím byl Národní památník Emanuela Viktora II. já si ho pamatuju z nějakého akčního filmu a naživo je to zblízka i z různých vyhlídek vážně podívaná. Přítele nejvíce zaujaly sochy na památníku a přemítal jak je tam asi dostaly. Odtud jsme vyšly do centra kolem Pantheonu (tam jsme i zvažovali jít dovnitř, ale dlouhá fronta nás odradila) až k Fontáně di Trevi, která nás překvapila svou rozsáhlostí. Na fotkách vůbec nepůsobí tak monumentálně a rozsáhle jako naživo. Minci jsme tam bohužel nevhodili vzhledem k všudypřítomnému množství lidí. Poněkud nás tlačil nejen čas, ale i močové měchýře - záchody byly jedním z největších nedostatků v historickém centru jich je pomálu a když už na nějaký narazíte taky podle toho vypadá. Nejčistší byly záchody u luxusní nákupní čtvrti poblíž Španělských schodů. Tam jsme zamířili od fontány a narazily jsme i na Giolitti, kde jsme si nevědomky daly zmrzlinu a pak teprve zjistili, že je to jedna z nejdoporučovanějších zmrzlináren. Já měla výbornou pistácii a mango a Kuba slaný karamel a vanilku. Dva kopečky stály 3,50€  a jednalo se o malou porci. Španělské schody se mi z koláží nějako vytratily, ale tam byla naše poslední zastávka odkud jsme šli na hotel na siestu. Ty ve mně zanechaly asi úplně nejmenší dojem, hlavně kvůli různým podvodníkům, co je okupují s růžemi, vodami a bůh ví čím vším dalším. Večer jsme si došly nakoupit naproti do supermarketu a v podstatě jsme nevystrčily už paty z hotelu. Horko, únava a spousty ťapání je znát. 

V pátek jsme měly lístky do Kolosea už v 9:20 což je ideální, ráno ještě není takové horko a není všude tolik lidí. Lístky se dají koupit měsíc předem a je to tak i ideální, já si už už myslela, že je snad ani neseženu a to jsem tam čekala v čas, kdy je dávaly do prodeje. Měly jsme standardní prohlídku s přeskočením fronty u vstupu za 19€ na osobu (lístky kupujte pouze na oficiálním webu CoopCulture). Vstup platí hodinu a máte přístup do dvou pater, kde krom výhledu do arény najdete spousty archeologickým nálezů, pozůstatků a informační tabule k nim náležící. Hodina je na prohlídku pokud nečtete vše a nezkoumáte dlouze vše akorát, v opačném případě vám stačit nebude. Lze zakoupit i lístky s přístupem do podzemí, noční prohlídky, prohlídky s průvodcem a různé další zážitky, ale nám to přišlo zbytečné. Bezprostředně vedle Kolosea je Konstantinův oblouk. 

 V rámci vstupenek můžete do 24 hodin od vstupu do Kolosea navštívit i Forum Romanum a Palentine Hill centrum dění v dobách dávno minulých. My si prošli Palentine Hill kolem muzea až k Circus Maximus a pak dolů a přes Forum Romanum do města na oběd. Obědvali jsme v Osteria Da Fortunata, kde přímo před Vámi paní dělá čerstvé těstoviny. Restaurace je vyhlášená a tedy trochu dražší, oba jsme si dali Amatriciana Fettucine porce za 17€ ale ty byly sakra výborný. 

Po obědě jsme pře náměstí Piazza Navona šli směrem k Vatikánu přes most k Andělskému hradu pak doleva a pořád rovně. Tam už nám docházely síly a po obhlédnutí Svatopetrského náměstí jsme začali stahovat Uber a obhlížet jak se dostaneme zpátky na hotel neb navigace nám ukázala nepříznivých 4,6 km. 

Po další siestě, ty se nám v Itálii vážně líbily a bodly jsme vyrazily na noční Koloseum. Cestou jsme potkali jeden pro nás velmi humorný automat, nevím co Retard znamená v italštině, ale nás to rozhodně pobavilo. Vybrali jsme si Café Oppio vzhledem k blízkosti Kolosea to bylo dražší (což se dá očekávat, obecně je alkohol v Itálii v hospodách a restauracích dražší, v obchodě se ceny pak u některých druhů až tak neliší), ale měly točené pivo. První místo, kde jsme na něj narazili. Já si dala Prosecoo Hugo a Kuba gin tonic a ono točené pivo, za mě Peroni asi nejlepší pivo v Itálii. 

Po dvou náročných dnech jsem už měla poněkud skromnější (alespoň kilometrově) plány. Po snídani jsme vyrazili do parku Borghese, kde se nachází i stejnojmenná vila a nejen ta. My jsme zamířili k Tempio di Esculapio malému jónskému chrámu uprostřed jezírka, kde se dá za 4€ na osobu a 20 minut půjčit veslice. Krom toho, že je to romantika jako trám je to i příjemné zpestření jinak hodně chodícího výletu. Odtud jsme sešli dolů k vyhlídce Terrazza Viale del Belvedere a okolo Villa Medici jsme se vydali do města. Tentokrát jsme obědvali v Babette nedaleko Piazza del Popolo, naší nejluxusnější restauraci z celé dovolené, která nás ale zklamala. Oba steaky jsme chtěly medium a oba byly krvavé a zkrátka za nás ne dobře udělané. Následovala siesta, dojídání pochutin zakoupených v marketu a pak už jsme se pozdě večer šli jen tak projít, aby nám to lépe uteklo.  

V neděli jsme plně využili check-outu v 11 hodin téměř do poslední minuty. Přesunuli jsme se do parku poblíž restaurace La Forchetta d´Oro, kam jsme se plánovali vrátit na naše poslední jídlo v Římě. V parku jsme nečekali sami a mohu ho určitě vzhledem k blízkosti k vlakovému i autobusovému nádraží doporučit nachází se na Piazza Vittorio Emanuele II a určitě poskytne i trochu stínu a posezení. Tentokrát jsem si já dala lasagne a Kuba pizzu diavolu, pan majitel nám hnedka nesl předkrmy a po jídle zase dortík - prvně jsme dostaly tiramisu tentokrát nějaké jiné dortíky a na panáčka limoncella už jsme ani nečekaly, neměly jsme už kam dát ani ty dorty. Každopádně to bylo moc milé, chutné a ideální rozloučení s Římem. Na nádraží jsme koupily lístky na Leonardo Express za 14€ na osobu a vyrazily tentokrát vlakem na letiště. Tam už nás čekalo jen čekání na náš let, já si ještě koupila takový předčasný dárek k narozeninám v podobě kosmetiky Victoria´s Secret. Fanoušek létání ze mě asi nebude, ale dovolená to byla parádní ač vůbec ne odpočinková. Příště až už budeme mít barák bych ráda nějakou týdenní all-inclusive odpočinkovou u moře, no to si ještě počkám. 

Z Říma Vám určitě mohu doporučit Koloseum a park Borghese včetně půjčení lodiček a té nádherné vyhlídky, to se mi líbilo úplně nejvíc. Restaurace pak La Forchetta d´Oro a Osteria da Fortunata v obou se výborně najíte jen každá je charakterem trochu jiná. 

Ač Řím je trochu dražší a rozhodně hodně chodící destinací stojí za to ho vidět. Já si ho vybrala, protože mám ráda staré kultury a tak navštívit Řím, kde se píšou dějiny už tolik staletí byl jedním z mých snů. Navíc miluju italskou kuchyni, víno a vlastně jsem si docela oblíbila i ty jejich siesty. Článek jsem nazvala ve 3 dnech, protože jeden den v součtu jsme tak nějak strávili na cestě. 

Byli jste v Římě nebo v Itálii jako takové? Dejte mi vědět do komentářů :) 

Sabča