Ahoj, vítám vás u nové recenze. Koukám, že alespoň část z vás má radost, že opět přidávám psané recenze. Dneska opět musíte o něčem slyšet.
Děj: Alison vyráží na Island vybrat si svého poníka, protože její otec vsadil vše na její výhru v mistrovství islandským poníků, ale Alison je přeci parkurová jezdkyně. Uchvátí jí vraník s bílou hřívou se jménem A´Egir. Tak jako tak ho, ale na černo přepraví do Norska. Začíná příběh souznění koně a člověka, který je plný emocí, citů a dobrodružství. Do všeho se míchá Alisonin samolibý otec, který je na inavlidním vozíku. Prohrají dům, rodinu, podnik i koně ? Můj názor: Ze začátku, když mi kniha přišla domů jsem jí nevěnovala nějakou zvláštní pozornost. Až teď, když mi čtivo začalo docházet jsem jí vzala do rukou. Minule jsem říkala, že je série o Alexe jedna z nejlepších a teď jsem našla knihu, kterou už v kategorii koní nikdy žádná nepřekoná. Autorka umí naprosto výstižně použít slova tam kam se zrovna hodí. Ještě teď se ve mě cosi chvěje a pořád myslím jaké to všechno má pokračování zdali nějaké má. Knihu jsem si objednala z katalogu Albatrosu, který dostáváme ve škole podle obálky a jak tak vidím opět jsem nesáhla vedle. Modlím se, aby autorka psala dál. V této knize je vidět jak by se člověk měl chovat ke zvířatům a jak se k nim chová. Nadevše jsem si zamilovala ten styl psaní.
Pokud máte rádi knihy o zvířatech tak si ji určitě pořiďte.
S pozdravem Sabbi
Ahoj.. Co je to za znak? Na obalu té knihy? (na těch dvou.. kousek před koncem)
OdpovědětVymazat