Dovolená v Jeseníkách - Praděd, Dlouhé Stráně, údolí Bílé Opavy, Dolní Morava a mnoho dalšího

 Ahoj všichni, vítám vás u dnešního článku, který bude tak trochu cestovní. Rozhodla jsem se, že na naše letošní dvě dovolená udělám dva články a nebudu tlačit megalomanský odstavec do shrnutí měsíce. Mně se to bude lépe psát a vám zase číst. 

Chalupa, výhled z koupelny, výhled z pokoje, pokoj a samotná koupelna

Dovolenou jsme domluvili, jak jinak než nad skleničkou tam vzniká většina našich nápadů a máme to i skvěle v partě rozdělené. Já většinou vybírám ubytování a restaurace, Dafka dělá trasy a výlety a taky je to hlavní kuchař. Letos jsme se shodli na Jeseníkách, protože je nikdo nemáme prozkoumané a prochozené, vybrala jsem chalupu pro 12 osob za nějakých 17,5 tisíce Kč na týden a jelo nás 8. To mi furt vychází jako krásná cena, když si vezmu, že vloni nás ubytování stálo dvojnásobek a to jsme tam ani neměly tolik koupelen a ložnic jako zde. Majitel byl vážně sympaťák, asi ten největší na kterého jsme narazili. Chalupa sídlí v Lipové nedaleko města Jeseník, takže jste přímo v srdci všeho dění a i ze zahrady vidíte hned na několik okolních vrcholů Šerák, Šumný nebo Černavu. 

zámek Jánský vrch, kavárna na nádvoří, Jeskyně na Pomezí, grilované masíčko, Activity, restaurace v Hotelu Taverna, Obří stůl a židle Skorošice

První den jsme měli hodně ve volném stylu ač objet jsme toho stihli dost. První zastávkou byl zámek Jánský vrch v Javorníku, který na fotkách působil malebně, zblízka už pak tolik ne. Některé věci tam jsou zcela nelogicky udělané, jakože namalované okno je napůl narušené opravdovým a spousta exponátů,co vystavují je rozbitá. Průvodkyně působila jakože tam je první týden a ani nemá moc zájem o tom vědět víc či nějak komunikovat s prohlídkou. Kavárna na nádvoří to trochu zachraňovala, já si dala bezovou limonádu a kremroli na doplnění cukrů. Pak jsme společně vyhledali nejbližší dobře vyhlížející hospodu a to Hotel Taverna nedaleko Náměstí Svobody. Jídlo i jeho výběr úplně v pohodě, nemůžu říct křivého slova. Pak jsme cestou jen na skok zastavili pod kopcem u Skorošic, na obří stůl a židle. Nahoře nás zastihl pěkný liják, ale společnou fotku přeci jen máme. Výlety prvního dne jsme zakončili v Jeskyních na Pomezí, sic nás na vývěsních tabulích vyděsily vyobrazení pavouci no žádného jsme uvnitř nepotkali. Tady průvodkyni musím vychválit, mladá vtipná slečna, kterou opravdu zajímají jeskyně a dokáže o nich mluvit zábavnou formou. Večer už jsme jen grilovali a hrály deskovky. 

Faunapark Lipová 

Druhý den byl pro část z nás ještě o něco snazší, po obědě jsme vyrazili do místního Faunaparku vzdáleného lehce přes kilometr. Sice tu bylo zvířátek pár, ale majitel s námi prošel celý park a každé nám ukázal, pohladil, nakrmil. Bylo prostě vidět, že s nimi má vztah a to se jen tak nevidí. Já s Verčou jsme pak vyrazili zpátky na ubytko, ale ostatní šli ještě do lesního baru. Ještěže jsme tak učinily - přihnala se pěkná plískanice. 

Já a Kubík v údolí Bílé Opavy, přes koloběžkovým sjezdem, místní dobytek, údolí Bílé Opavy, já před vysílačem na Pradědu

Tím skončilo flákání další den nás čekal výstup na Praděd a to údolím Bílé Opavy, slíbená trasa měla 14 km, ale nakonec jsme šli nějakých 18 minimálně. Díky předchozím dvěma dnům jsem stíhala i držet tempo s rychlejší částí skupiny s vyjímkou cesty zpáteční, kdy už mi docházely síly. Stezka údolím Bílé Opavy je za mě dost náročná a nechápu ty blázny, co ji šly s dětmi. Já jsem měla co dělat sama se sebou, abych vylezla po mokrých kamenech a skalách a schůdcích. U chaty Barborky jsme kromě zasloužené teplé polévky chytly další déšť, naštěstí to byla jen přeháňka. Odsud už se šlo po asfaltce až k samotnému vysílači na úpatí hory, po levé straně byla dokonce i ohrada s místním skotem. Nahoře jsme se posilnily svačinou, kterou si každý připravil a rozhodli jsme se půjčit si na část cesty dolů koloběžky, sice jely jen do půl cesty, ale nějaký čas to ušetřilo. Půjčují je za sympatických 155 Kč na 3,5 kilometrový sjezd na Ovčárny, odkud je to ale ještě pěkný kousek do Karlovy Studánky, kde je parkoviště a výchozí bod, krom zelené turistické trasy tu i jezdí kyvadlová doprava. Výlet se mi moc líbil, ale vzhledem k tomu, že běžně chodím tak do ledničky a na záchod to pro mě byla obrovská výzva. No a Dáda si kilometry navíc odčinil burgery, co nám všem večer udělal.

Společná fotka u horní nádrže, opět já a Kuba, křidýlka s kaší, Dlouhé Stráně, lanovka na Medvědí horu, cestou necestou, rozcestník na Mravenečníku

Další den už o něco méně svěží a nabití energii jsme se vydali na vodní nádže Dlouhé Stráně s tím, že celou trasu až nahoru určitě neujdeme a tak jsme si pomohli lanovkou na Medvědí horu. Odtud už trochu náročnějším stoupáním vedla údajně 3,5 subjektivně tak 6,5 kilometrová trasa k horní nádrži. Zase jsme dolů jeli na koloběžkách a to z důvodu, že sjezd od horní nádrže do Koutů nad Desnou - výchozí místo a parkoviště je nejdelší koloběžkový sjezd v České republice. Dole jsme se odměnily ledovou tříští a pak už hurá domů. My s holkama jsme udělaly zapečené špagety, aby se dojedly zbytky a bramborovou kaši. Tentokrát Hobit se postaral o druhou část jídla - kuřecí křidýlka. Křidýlka s velmi poctivou máslovou br.kaší byly asi nejlepší jídlo poslední doby. 

Priessnitzovy léčebné lázně - stezka 

Další den už nás opravdu hodně bolely nožičky, vyrazili jsme teda jenom do Priessnitzových lázní, kde je stezka s různými jezírky v rámci chladové terapie dolních a horních končetin. Pár jsme jich zkusili, ale pak už se nám nechtělo všem úplně procházet celou 7 km dlohou stezku a raději jsme se vrátili na zapečené špagety a trochu toho odpočinku. Po obědě část party jela na Čertovy kameny, ale já raději zůstala na chalupě a koukala na Peaky Blinders, zase mě ten seriál začal bavit. Večer jsme opékaly buřty.

Sky Bridge 721, oběd v pivovarské restauraci, výhled na Sky Bridge i Stezku, pivní degustace, restaurace zvenčí, Já a Ivetka na Sky Bridge, Kubíkové zaujatí rogalem, lístek na bobovku

Na pátek jsme měli objednaný Sky Bridge 721 v resortu Dolní Morava, kde jsme již v minulosti byly na Stezce korunami stromů. Využili jsme lanovku nahoru a byli pěkně nakrklý, když jsme viděli jakou rychtu jsme si mohli tehdy ušetřit, kdyby tehdy v lednu ta lanovka jezdila.  Protože jsme nakonec měli o dost víc času než jsme si mysleli zahřáli jsme se česnečkou či vývarem a mnozí z nás si dali i výtečný čepovaný ledový čaj, ten byl v restauraci Skalka (?) vážně božský. Na most nás naštěstí pustili dříve, protože nebyl ani z poloviny obsazen a stejně rychle jsme se to snažili mít za sebou. Na internetu je to senzace, ale ve finále ty lidi na tom mostě mají podobně vyděšený ksichty :-D Dolů jsme sjeli na Mamutí horské bobové dráze a to byl teda cvrkot. Nedaleko v Kutné Hoře máme taky bobovku, ale není to ani trochu blízko tomuhle zážitku. Na Dolní Moravě to mají fakt vymazlený s různými tunely, cestou lesem, serpentýnami jako všechna čest. Taky koukám, že je nejdelší v České republice a měří tři kilometry. Na oběd jsme s Verčou vyhlídly pivovarskou restauraci příslušící místní Holbě v Hanušovicích. Všichni jsme si daly panenku s pepřovou omáčkou a byla opravdu krásně šťavnatá, pivo úplně nebylo naše gusto ač jsme mu šancí dali hned několik. Využili jsme dokonce pivní degustace v podobě čtyř malých piv. Prohlídka pivovaru bohužel zrovna v ten den nebyla možná, tak nám nezbylo než obrátit kroky své zpátky na naší chalupu a prožít tu svůj poslední večer. 

No a to byla moje letošní letní dovolená s partou, akční plná nových zážitků a výstupů z komfortní zóny. O té loňské si můžete přečíst zde.

Sabča