Měsíční shrnutí | Květen

 Ahoj, po vzoru Haničky z blogu Číčulka jsem se rozhodla napsat své vůbec první měsíční shrnutí. Co si budeme povídat ani pro mě stejně jako pro mnohé ostatní tenhle rok zatím není procházka růžovým sadem. Aktuálně hledám jinou práci, ve své stávající k 31.7. končím a to s oborem cestovní ruch a pouhým rokem praxe není vůbec žádná brnkačka. Všude vás vidí jako nějakou mladou Káču zrzavou a tím to pro ně hasne. Nejradši bych nějakou práci, co nebude na noční a bude nějak rozumně fyzicky namáhavá vzhledem k tomu, že mám prostě problémy s klouby. Tak nějak jsem od života po škole čekala o dost víc a dostala jsem pořádnou facku z jedné a i z druhé strany a než jsem se z toho vzpamatovala, tak mě korona nakopala prdel. 

Květen jsem započala testováním nového burgeru z Bejkn bistra, který teď už neseženete, jednalo se o čistě květnovou akci Souboj kuchařů, kde já jsem hlasovala jednoznačně za Rejnbou tým, burger Rejnbou vidíte i na obrázku spolu s hranolkami a bejkn omáčkou. Já jim prostě tenhle marketing žeru a to jak neskutečně to umí udělat a dochutit + vždy skvělý přístup na pobočce? Kéž by to takhle chodilo všude, svět by byl o tolik hezčí. 

Dále jsem měla hodně fajn večer s kamarádkami Jančou a Verčou a tímhle mým třetím, ale přeci jen trochu jiným Ibalginem onen pátek. Někdy je to prostě potřeba, co si budeme podívat. Musím říct, že jsem si s holkama odpočinula a uvědomila si, že nejsem jediná komu se teď zhroutila tak půlka života. 

Pár dní už bylo konečně teplo a zdálo se, že svět není tak temnej a ztracenej a opravdu mě to dokázalo dobít dávkou pozitivní energie na skoro polovinu tohoto měsíce. Hodně jsem taky jezdila k oběma babičkám i za mámou na kávu, nedělní oběd a nebo prostě jenom tak poklábosit. S babičkou Hanou s tou jsme prakticky jako nejlepší kamarádky, i když už teď bude měsíc v důchodu. S ní jsem byla v rámci tohoto měsíce i na trhách pro sadbu a objezdit další věci, co potřebovala, protože auto ani řidičák nemá. 

Poprvé jsem vynesla šaty, co jsem zdědila po přítelovo tetě. Koho by zajímalo je to Bonprix, ale možná už je neseženete nevím jak jsou staré. Ano, občas mi prostě přecvakne a jsem schopná si vzít šaty pomalu i na skládání prádla. Mám takové ty extra nálady, kdy si udělám full face makeup, vlasy a obleču se jako bych někam šla a pak nikam nejdu. 

Po dlouhé době jsem byla fotit, tentokrát s novým fotografem Pavlem Robovským a z výsledků, které už mám všude na sociálních sítích jsem nadšená, hrozně moc nadšená. Nikdy jsem si nepřišla tak hezká jako právě na těchto fotkách. 

Otevřely krámy, a tak jsem byla po hodně dlouhý době zase v knihkupectví, do kterého jsem se i hlásila, ale slíbila jsem, že si najdu něco blíž, abych neprojela čtvrtinu platu, takže to musím i dodržet. Navíc stejně potřebovali nástup ihned a to já nevyčaruju. Bylo mi to líto, a tak jsem si tam šla alespoň pro knížku, abych je podpořila. Vybrala jsem si jedinou Rutu Sepetys, kterou jsem ještě nečetla a to Mlčící fontány. 

Zde si dovolím jednu upršenou fotku z Chrudimi, kde pracuju a tak je to pro mě vskutku každodenní chléb. Pořád ale Chrudim jako město mám vcelku ráda je tam všechno, co potřebujete a zároveň to není tak moc průmyslové město jako jiné. Nádherný historický centrum, moje oblíbené loutkové muzeum, všechny obchody i úřady, nemocnice, prostě všechno. Navíc různé stezky, kterými je to tam protkané. Mám ráda Pardubický kraj jako takový od Seče, Pardubic, Chrudimi až k Ronovu. Jsem ráda, že můj přítel bydlí právě na úpatí tohoto kraje, takže jsem vlastně v kraji, kde najdu všechno, co miluju, kam ráda utíkám před realitou a zároveň to mám, co by kamenem dohodil za celou mou rodinou. 

Tchýně s babičkou si vymyslely vyvýšené záhony, a tak jsme všichni trochu přispěli k dílu. Přítel s tchánem bedny dotáhly sem a připravily k opracování. Já s tchýní jsme je natřely a o zbytek se postarala babička a tchýně. Náhodou s tchýní i babičkou si docela rozumíme a obě je beru jako velmi skromné a hodné dámy. Na zahradničení mě sice neužije, to mě fakt vůbec nebaví a nejsem schopná si vzpomínat, že to mám zalít, tudíž to přenechám babičce, ale jinak se mi to takhle moc líbí. 

V rámci další otevírací vlny jsem podpořila našeho pana starostu, který má vlastní kavárnu jako takového koníčka dalo by se říct. Mají s rodinou domácí dorty, úžasný moravský vína, kávu, suvenýry, různé autorské věci a hlavně nezaměnitelné prostředí a přístup. Vzhledem k tomu, že já se testuju v pondělí a tato kavárna je jen o víkendu bohužel nemám možnost tu posedět. Vzala jsem si proto mojito a čokoládový cupcake s lesním ovocem s sebou. Celá kavárna je v ducho retro a i se jmenuje Staré časy. 

Občas jsem nějaký ten oběd obstarala i já, toto je zrovna recept, který dělám podle tchána a to kuřecí kousky (obvykle dělám spíš steaky) s hranolkami a teplou sýrovou omáčkou. Miluju všechno co je se sýrem! Na stole můžete vidět květinu z Lidlu ode mě pro mě :-D 

Podařilo se mi získat mojí druhou pořádnou spolupráci a to barter s Trenýrkárna.cz, o kterém jsem vám psala přesně tady v souvislosti s jejich sortimentem pyžam a nočních košil. Takový věci prostě udělají radost, když někdo ocení vaší práci. 

Jsme skoro na konci měsíce a to jsem se s přítelem, Verčou a Hobitem podívala na Královehradeský burgerfestival. No něco pro mě jako burgerholika. Za mě oprávněně vyhrály Burger Saloon, na fotce můžete vidět jejich Black Sheriffa. Zkoušela jsem ještě Choosy Catering a jejich Plum Burger, byl dobrý, ale toho Sheriffa už to ani omylem nepřebylo. V Hradci jsem byla, že bych to spočítala na jedný ruce, takže pokaždý když tam jedu a vidím další jeho kus jsem víc a víc nadšená. No aktuálně čekám an vyjádření z UHK, tak třeba budu Hradec poznávat nadále, že? :-D 

Den po festivalu jsem byla už jen s mamkou v New Yorkeru. No a to by byl celý můj květen. Co ten váš? Dejte mi vědět do komentářů

Vaše Sabbi