Dnešní recenze není z jedné série, tato kniha je od docela jiné autorky - Jacqueline Wilsonové a právě tato spisovatelka zde líčí ve 13 kapitolách jak se jí a její rodině žilo v roce 1960, když jí bylo 14 let a začala si psát první tajný deník.
Děj: Odmalička strašně ráda píšu povídky a básně. Často dostanu nějaký nápad,
koupím si sešit a začnu pilně psát. Vždycky si myslím, že to bude
mistrovské dílo. Jenomže koncem týdne obvykle dostanu nějaký ještě lepší
nápad a celé se to od začátku opakuje. Teď jsem ale dostala ten lepší
nápad, že si budu psát deník, protože doufám, že můj vlastní život mě
nikdy neomrzí… Jsem sice úplně obyčejná, ale občas se mi stávají
zajímavé věci!
Právě tuto větu najdete v jedné z kapitol ve kterých mladá Jacqueline líčí svůj příběh formou deníku, který si opravdu psala při své dospívání.
Můj názor: Knihy od Jacqueline Wilsonové mám ráda. Vůbec za to, že tuhle skvělou autorku vůbec znám můžu zase děkovat jen a jen Sabbi. To ona, má spoluautorka, mi ukázala tolik věcí a právě díky ní toho hodně vím. Ona je můj ,,informátor''.
Ale zpět ke knize. Četla jsem i předešlý díl této knížky - Jacky Snílek, kde se popisuje spíš dětství než puberta. Jak už jsem říkala nebo psala, kniha má 13 kapitol, kde se Jacky soustředí na příběh jak vůbec k deníku přišla, jak si ho představovala a jak začala psát, dál popisuje své první starosti s chlapci, když ve 14 ještě s nikým nechodila, poutavě popisuje dobovou módu, školu a i své oblíbené filmy. Do každé kapitoly přidávala své zápisy z deníků, které ve většině případů byly moc dětinské nebo nezajímavé. Někde se rozepsala a mohli byste se toho opravdu hodně dozvědět.
Hodně se mi líbila poslední kapitola, až si ji někdo přečtete napište jestli jste byli i vy docela zaskočeni, nejen na začátku, ale i na konci.
Trpělivě jsem knihu četla, líbilo se mi když popisovala knihy, které četla, protože abych pravdu řekla tak jsem teď úplně stejná jako ona. Chci se stát spisovatelkou, ráda čtu a mám ráda stejné předměty jako ona. Ale na rozdíl od autorky se mi daří v tělocviku. Jen si přečtěte víc a také se zasmějete.
Jako vždycky vám radím, hlavně holkám, abyste si tuhle knížku přečetli a možná i vy propadnete psaní deníku jako autorka nebo jako já. Ano i já si píšu vlastní deník.
Read books
Sarrah
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Ahoj, vítám vás u nového článku, tentokrát o balíčku, který mi dorazil v rámci spolupráce s lékárnou Benu, na jejmíž eshopu kromě skincare ...
-
Ahoj, vítám vás u dalšího měsíčního shrnutí. Léto už nám bude pomalu končit ač i v září bývá ještě sakra hezky. Já se na podzim zatím těším...
-
Ahoj, vítám vás u dnešního článku. Dnes bych se ráda věnovala své běžně večerní rutině, kterou provádím každý den pokud mám dost času. Ráda...
Žádné komentáře:
Okomentovat