Přečteno za Prosinec 2023

 Ahoj, vítám vás u dnešního článku. Vzhledem k tomu, že v prosinci jsem konečně až na jednu povinnou četbu zase četla to, co chci, protože už nadále nestuduju, tak tu máme pěknou nadílku. Já prostě moc neumím dělat cokoliv, co mě nebaví resp. je to na tom vždycky poznat. Od Ježíška jsem dostala čtečku, takže tu dnes a i v příštích dílech budou i e-knihy. 

Povinnou četbou byla Babička od Boženy Němcové. Za mě by Němcová v jakékoliv době, kdy by měla větší ženskou konkurenci na své scéně spíše neobstála. Babička je neuvěřitelně nudné a táhlé knižní dílo, chápu ten smysl, tu onu přidanou hodnotu. No vůbec mě to nebavilo, bylo doslova martýrium to přečíst, její Divá Bára je daleko lepší a čtivější. Babičku jsem také shlédla jako digitálně zrekonstruované filmy . oba dva díly a to je daleko snazší než ji číst. Už nikdy víc a snad už to ty chudinky na základní škole nenutí nikdo číst, pak nemají mít ty děcka odpor k literatuře. 

Teď už přejdeme k mým milovaným prostoduchým románkům :-D První po čem jsem sáhla byly Lapeni od Emily McIntire. Na ty jsem vydala samostatnou recenzi zde.

Ještě do Vánoc jsem pak přečetla zbývající dva díly Objektů touhy, které jsem pořídila kdysi za pár peněz ve výprodeji. Jedná se o Její tajemství a Její keřík. K uzavření série mi ještě chybí Jeho zákusek, ten totiž ve výprodeji nebyl. Její tajemství se mi líbilo daleko víc než Její keřík, hlavní hrdinka Violett je svobodná matka, markeťačka na volné noze, která se připlete do cesty váženému spisovateli literatury faktu, pro kterého nakonec pracuje, aby ho přesvědčila, že na to "má". Navíc, co si budeme jako svobodná matka otáčí každou korunu. Asi je vám jasné, jak tohle skončí i tak je příběh poměrně hezky napsaný, čtivý a řekla bych, že z této série jeden z propracovanějších. 

Anotace: Uznávám, zpackala jsem to. Chyba číslo jedna: Požádala jsem Petera Barnidge o práci. Chyba číslo dvě: Jeho nabídku jsem přijala, místo abych mu ji vmetla do tváře, jak jsem plánovala. Chyba číslo tři: V zájmu zkrácení tohoto seznamu, abych se nedostala až do řádu stovek, budu předstírat, že jedinou další chybou bylo zatajit jednu malinkatou informaci během pohovoru.

Peter Barnidge… Tak kde mám vůbec začít? Co třeba tím, že po mém prvním pracovním dni pro pana Superstara, nejlepšího a nejprodávanější mezinárodního autora, se jeho jméno stalo mou oblíbenou náhražkou nadávek. Nakopla jsem si palec u nohy? Do Petera Barnidge! Přečerpala jsem bankovní účet? Ten Barnidge! A když jsem si uvědomila, že jsem se zamilovala do svého šéfa? No pro Petera Barnidge?

Kéž bych ho mohla prostě nenávidět, místo té zvrácené, matoucí směsi nenávisti a přitažlivosti, kterou k němu cítím. A je to ten špatný druh přitažlivosti. Temný s nádechem spalujícího žáru. Takový žár, že se mám chuť pokřižovat pokaždé, když se na něj podívám, protože mi stačí jen jediný pohled, abych se ocitla ve světě hříchu.

Když už mluvíme o hříchu… Je tu ten drobný detail, co jsem zatajila při pohovoru. Ale jsem svobodná matka a udělám cokoli, abych zajistila svoji dceru, i kdyby to znamenalo udržet jedno malé tajemství. Bohužel, i malá tajemství časem nabobtnají.

Myslím, že je jen otázkou času, než na to přijde, a mám pocit, že z toho nebude mít radost…

V jejím keříku máme Nell, která dělá sochy z keřů resp. to má být nový přivýdělek. Hlavním hrdinou je tu bratr obávaného spisovatele Harry, který je agentem nejen tohoto autora. Nebylo to vyloženě špatné, ale také mě to nikterak nenadchlo. Četlo se to dobře, ale v porovnání s předchozím dílem si to stejné hodnocení nezaslouží. 

Anotace: Všechno se pokazilo, když jsem mu zastřihla keřík. A ne, není to to, co si myslíte. Jsem profesionálka. Klient si mě najal, abych zastřihla křoví v jeho zahradě a ozdobila ho na večírek. Omylem jsem ho proměnila v něco, co se rýmuje se jménem „Denis“. Představte si moje překvapení, když se umělecký svět rozhodl, že to je mistrovské dílo.

Byly za můj keřový průšvih zodpovědné moje hormony? Asi bych se nedivila, kdyby tomu tak opravdu bylo. Když jsem poprvé potkala Harryho Barnige, můj mozek se přepnul do módu neadrtálky. Trápily mě ponižující představy, v nichž mě praštil po hlavě a unesl do jeskyně. Přišla jsem o velkou část slovníku a možná mi ukápla i slina.

Ale nemohla jsem se na to soustředit. Na něj. Potřebovala jsem tuhle práci, abych mohla splnit sen své mladší sestře. Dosud jsem v profesionálním a soukromém životě dokázala všechno pokazit, ale jsem pevně rozhodnutá, že tohle vyjde.

Takže, když mi pan Idol ženských srdcí nabídl, že mi pomůže zvládnout moji neúmyslnou uměleckou kariéru, nemohla jsem mu říct ne.

První přečtenou e-knihou jest Léto lásky od Helen Paris, první díl trilogie Lynnwood Falls. Jedná se o slow-burn romanci z prostředí New Yorku a pak právě Lynnwoodu, kdy hlavní hrdinka úspěšná veterinářka v New Yorku, kde po boku svého přítele Colina, taktéž uznávaného veterináře pracuje na prestižní klinice. Náhle však má její otec úraz a tak se po dlouhé době vrací do rodného městečka, kde nakonec zůstává, aby ulehčila a pomohla rodinné ordinaci. Zde na ní nečekají přešlechtění rozmazlení mazlíčci, ale tvrdá práce v terénu. Krom toho jejím kolegou není nikdo jiný než její bývalý přítel Ryan. Kniha má poměrně pomalá rozjezd, nečekejte nějaké muchlování v každé třetí kapitole, o tom to vážně není. Těšit se můžete na barvité popisy prostředí, na práci se zvířaty s romantickou linkou spíše v podobě třešničky na dortu. Oproti předchozím to byla osvěžující změna a ráda si přečtu i další díly.

Anotace: Tam, kde na tebe čeká láska... Hope je úspěšná veterinární lékařka v New Yorku a vede tam příjemný život s přítelem Colinem. Buduje kariéru, užívá si všech výhod městského života a pomalu si nedovede představit, že by se mohla vrátit do rodného městečka: do Lynnwood Falls. Dokud ji k tomu nepřiměje nehoda v rodině. Hope přechodně vypomáhá ve veterinární ordinaci svých rodičů, kde pracuje i Ryan – přítel z dětství a první velká láska. Jejich vztah ale před lety ukončila hádka. I nyní mají neustálé rozepře, jež je nijak nesbližují. Mezi Hope a Ryanem, který ji nikdy nepřestal milovat, leží dva velmi rozdílné světy.

I přesto se Hope v malém, přehledném městě zase cítí jako doma.

A nakonec se bude muset rozhodnout, kam vlastně patří.

Propast mezi námi jsem měla na seznamu už nějakou dobu, ale taktéž jsem jí našla v e-knihovně za nějaký nákup na Dobrovském. Zde máme příběh dvojice z protikladných prostředí. Donna je dcera místního mafiána a žije v obrovském naleštěném sídle, má na co si vzpomene a nebo ne? Sebastian bydlí v nejchudší čtvrti L.A., kde na jeho příjmu jsou závislí jeho sourozenci i matka. Díky neférové potyčce se dostává v rámci prospěšných prací na sídlo, kde žije právě Donna. Jenže Donna je současně snoubenkou jeho úhlavního nepřítele. Narovinu je to pohádka pro mladistvé a Donna je hrozná fňukna. České autorce se však poměrně podařilo napsat románek ve stylu Coleen Hooverové a vlastně to ani neurazí a čtivé to rozhodně je. Za mě slušný průměr, ale ta hlavní hrdinka bože to je taková nána. 

Anotace: Donna může mít všechno. Jediné, co za to její otec žádá, je, aby se věnovala baletu a chovala se vzorně na obchodních jednáních s jeho klienty. Jenže balet už jí nepřináší žádnou radost, jen bolest, a být blyštivou ozdobou večírků ji nenaplňuje. Nechce žít naoko bezstarostný život bohatých, a tak radši studuje, aby v životě našla uplatnění. Jenže je toho na ni moc. Ráda by své trápení sdílela se svým nastávajícím, ale ten na ni věčně nemá čas.

Sebastian nemá nic. Od rána do večera musí pracovat, aby uživil rodinu a odpykal si nezasloužený trest. Pro své tři sourozence by se rozkrájel, i když suplovat roli otce je pro něj mnohdy vyčerpávající a nevděčný úkol. O pořádném vzdělání a drahých věcech si může nechat jenom zdát, ale nevadí mu to a má svůj život rád. Proto to poslední, o co by stál, by bylo zaplést se se snoubenkou svého úhlavního nepřítele.

Malibu v plamenech je moje druhá přečtená kniha Taylor Jenkins Reidové, moje první byla Daisy Jones & The Six a určitě mám v plánu Sedm manželů Evelyn Hugo. Autorka vyniká velmi typickým stylem psaní, kdy vždy kombinuje několik pohledů ze současnosti i minulosti a umí s tím naprosto mistrně pracovat. Jinak tomu nebylo ani tady, sledujeme přítel čtyř sourozenců Niny, Jaye, Huda a Kit dětí slavného zpěváka, který se na ně ale úplně vykašlal. Retrospektivou je zde nejen příběh lásky jejich rodičů, morálního úpadku jejich otce, ale i příběhu jejich dětství. Současnou linku tvoří párty u Niny, po které se všechno změní nejen pro Ninu. Knížka byla velmi čtivá a celým příběhem se nesl autorčin styl psaní. Krom prací s časoprostorem a různými pohledy jsou výborně vybudované i jednotlivé postavy. Jako celek to není převratné dílo, je to spíše oddechová četba, ale velmi dobře napsaná. 

Anotace: Malibu, srpen 1983. Den, kdy Nina Riva pořádá každoroční večírek na oslavu konce léta. Každý se chce dostat blízko ke čtyřem slavným sourozencům: Nině, talentované surfařce a supermodelce, Jayovi, surfingovému šampiónovi, Hudovi, slavnému fotografovi, a jejich milované sestřičce Kit. Všichni čtyři fascinují celé Malibu a dokonce i zbytek světa – zvlášť jakožto potomci legendárního zpěváka Micka Rivy.

Jediný, kdo se na pařbu roku netěší, je samotná Nina, jež nikdy moc netoužila být v centru pozornosti, a kterou také právě veřejně opustil manžel, profesionální hráč tenisu. A možná ještě Hud – už se konečně chystá bratrovi, se kterým jsou od narození nerozluční, k něčemu důležitému přiznat.

Jay ale na druhou stranu počítá minuty do soumraku, protože dívka, na kterou nemůže přestat myslet, slíbila, že tam bude.

A sama Kit má také nějaká tajemství – včetně hosta, kterého si pozvala a nikomu o tom neřekla...

Než padne půlnoc, party se naprosto vymkne kontrole. Ráno pohltí sídlo Rivových plameny. Ale než v brzkých ranních hodinách přeskočí ta první jiskra, alkohol poteče proudem, hudba bude vyhrávat, a city a tajemství, které zformovaly generace této rodiny, postupně vybublají na povrch.

Malibu hoří je příběh o nezapomenutelné noci v životě jedné rodiny: o noci, ve které si budou všichni muset vybrat, co si vezmou od lidí, kteří z nich udělali to, co jsou…a co jednou pro vždy hodí za hlavu.

Konečně jsem dostala i k prvnímu dílu série Začít znovu, který se jmenuje stejně jako celá série, kterou jsem dostala od Haničky k svátku. Hlavní hrdinka Allie utíká před svou povrchní materiální rodinou z Denveru na vysokou školu, kde shání byt a naráží tak na dost cynického spolubydlícího Kadena. Bojuje se svou minulostí, ale také nachází nové přátelé, nové radosti. Knížka je napsaná velmi čtivě, hodně nahlíží do nitra obou hlavních hrdinou, vykresluje věci, které je ovlivňovaly. Díky tomu je i delší než by občas samotný příběh potřeboval. Allie mi v mnohém připomínala mě až na to, že já nejsem bohatá, moje rodiče jsou rozvedený, co já pamatuju, ale řekněme že toho v minulosti hodně prožila, co by raději nechala za sebou a konečně už nějak uzavřela. Jsem zvědavá na další díly, tohle byl zatím příjemný průměr. 

Anotace: Nové jméno, nový účes, nové město: stovky kilometrů od své minulosti chce Allie Harperová začít znovu. Touží studovat a najít nové přátele jako každá obyčejná devatenáctiletá holka. Jediné, co potřebuje, je vlastní pokoj. Když se setká s Kadenem Whitem, pochopí, že tenhle arogantní sexy týpek je ten poslední, s kým by chtěla sdílet byt. Jenže jí nic jiného nezbývá.

Kaden, který také zrovna netouží po spolubydlící, jí nadiktuje seznam pravidel pro společné bydlení. Nejdůležitější z nich je podmínka nikdy si spolu nic nezačít.

Tím se dostáváme na finálních osm knih, co se mi v prosinci podařilo zdolat. Samozřejmě to je díky volnu, na které jsem vybrala zbytek letošní dovolené. Nejhorší byla jednoznačně Babička a nejlepší Malibu v plamenech. A které knihy dělaly tento měsíc společnost vám? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

Všechny obrázky jsou přímo z Databáze knih.