Shrnutí měsíce Srpen

 Ahoj, vítám vás u nového článku. Srpen byl pro mě za letošek zatím nejvíc zlomový měsíc a přesně o tom všem, co se semlelo bude tenhle článek. Pohodlně se usaďte a jdeme na to. 

Na začátku měsíce jsem nastoupila do nové práce, takže už nevydávám balíčky z eshopů, nevítám návštěvy ani nic podobného. Teď prodávám výrobní software, zatím je to pro mě doslova španělská vesnice a asi ještě notnou chvilku bude. Přítelovi trvalo půl roku mi vysvětlit jak funguje spojka u auta. První týden mě docela i bralo střídat různé bundičky a saka, ale popravdě už mě to přešlo a mám to dost na salámu, stejně jediný, kdo mě vidí jsou kolegové a já jsem 99% času sakra ospalá. 

Na počest nových začátků jsem si i udělala novou manikúru, minimálně na tik toku jsou letos bílý nehty úplný hit a pro jejich univerzálnost jsem zvolila na první týdne právě je. Ono mě to stejně víc jak tři dny nevydrží na těch mých paličkách. 

Zde si dovolím přiložit selfie z jednoho z velmi mála dnů, kdy jsem měla dost energie na to se nějak upravit. Poslední dobou jsme víceméně unavená, podrážděná, smutná a nebo všechno dohromady a musím si najít čas prakticky na jakýkoliv banální úkon. Takže jedno černobílé selfie v mých tulipánových šatech. 

Protože jakmile mám nervy, tak si nehty okoušu, tak jsem zkusila gelovky. Nechala jsem si udělat tyhle levandulový s duochromovýma třpytkama. Ano, je to prdlý a nehodí se to ke všemu, ale prostě se mi líbily, vlastně si je prohlížím furt. Ještě jsem si na ně nezvykla, no minimálně si je neokusuju a asi začnu chodit pravidelně. 

A tohle na mě čeká každý den, když přijedu domů, kočička a přítel jako typicky z práce do práce. No vždycky se snažím ho jít alespoň pozdravit, aby věděl, že jsem v pořádku dorazila domů. On obyčejně dorazí až večer, kdy si dáme večeři a pustíme si nějaký seriál nebo film. 

Následně celý víkend byla u nás pouť a to se nám rozhodně nevyhne, když jí máme přímo před barákem a tak se jí účastníme vždy osobně. Letos teda byla nouze o dobré pití a jídlo bylo k jídlu jen u místního stánku, který je na náměstí permanentně. Za mě šlo zatím o nejslabší ročník....

Druhý den, abysme si odpočinuli trochu od všeho toho hluku od atrakcí jsme spolu s přáteli vyrazili na oběd do Pivovarské restaurace a z ní následně na lom Trojka. Po návratu opět byla nouze sehnat na pouti nějaké dobré pití, a tak jsme zavítaly na dvě hodiny do místní kavárny, kterou už ode mě znáte. Já jsem měla jahodový cheesecake a mojito a následně domácí ledový čaj a nakládaný sýr. Večer jsem pak zkusila kombinaci ledové tříště s vodkou, nad kterou jsem od samého začátku uvažovala a nebylo to zlé. 

Po půlce srpna nastala další pro mě důležitá věc a to moje první tetování. Už jsem se o něm určitě zmínila. Ze tří návrhů jsem nakonec vybrala ten, který vidíte na fotce. Teď už můžu doslova říkat, že mám knížky pod kůží. Aktuálně se mi dělají stroupky a už probíhá proces hojení. Hrozně jsem se bála, že to bude bolet, ale nakonec mohu říct, že to spíš pálilo než vyloženě bolelo. Mám z něj hroznou radost, chtěla jsem ho čtyři roky. 

Další den, kdy jsem se dala dohromady byl pátek a to k příležitosti chtělo se mi a jdu ven s mojí nejlepší kamarádkou. Vůbec mi nešly linky na horním víčku, a tak jsem tam frkla spodní linku a na tu napojila jen ocásky. Kupodivu to nevypadalo vůbec špatně. 

Poprvé v životě jsme s kámoškou vyrazily do kavárny, chtěla jsem jí ukázat, že u nás taky něco máme a hlavně bylo venku vážně pošmurno a nejít sem asi bysme jen seděly v autě a povídaly si tam. Daly jsme si kafíčko a pak napůl láhev vína, zrovna z tohoto ročníku byla úplně poslední. Vykecaly jsme si díru do hlavy, mě konečně zase na chvíli přišlo, že mě někdo naprosto chápe a odcházely jsme obě v dobré náladě. Snad si to někdy zase zopakujeme. 

V neposlední řadě ještě musím zmínit, že jsem si našla k práci ještě brigádu a to jako rozvozačka jídla pro jeden podnik, takže mi teď měsíčně odpadne část volna. Moje představa jsou dva víkendy v měsíci, tak uvidíme, jak mi to bude a nebude vyhovovat. 

Vzhledem k tomu, že už jsem od minulého října stačila prochodit své bílé Adidasky, tak jsem je potřebovala i něčím nahradit, nejlíp něčím, co může i do deště. Volba padla na tyhle Nike a musím říct, že jít nakupovat boty týden před tím než má začínat škola je vážně blbej nápad. Všechno, co je cenově dostupný a k něčemu to vypadá je pryč. Na place všudypřítomní uražení puberťáci a pobíhající matky, snažící se najít něco pro ty své výrostky. No byla jsem ve Sportisimu a v Deichmannu a nakonec jsem pochodila až na eshopu, tyhle boty už byly skladem jenom na sedmi prodejnách. Nechala jsem si tyhle konkrétní stáhnout z prodejny z Havlíčkova Brodu a zaslat. Zpracováním nejsou nic extra kvalitního už na první pohled, ale za litra mi snad zase alespoň další rok odchodí. Jenom tak než se všichni zhrozí, že mi vydrží boty tak málo, tak já je beru všude. Nemám na každou činnost jiný boty, takže se mnou chodí do práce, ale i na túry, do města, ale i do lesa. 

Ve středu nebo v úterý jsem ráčila zapojit se do této akce napřímo a pomoct mamce vybrat boty a kalhoty pro ségru, za což jsem byla odměněna večeří na obrázku a úložným boxem z Pepca. Ten jsem využila na spotřebované produkty - hezky vidím jak to přibývá a zároveň je to uzavřené. 

V posledním týdnu ve čtvrtek jsem měla ještě nějaký pohovor, který sice nedopadl úplně dle mých představ, ale tak co se dá dělat. K této příležitosti jsem vynesla svoje nejnovější šaty, silonky a tetování. Pomalu ladím letošní podzimní outfit číslo jedna. Už mám šaty, bundu a kabát s nimiž je to nositelné, brož a teď mi chybí ještě boty.

Jako cenu útěchy jsem si koupila ve Starbucks ledový čaj a cestou vzala ještě domů pro mě a přítele McDonalds. Ve Starbucksu jsem byla naposledy v Anglii popravdě, takže jsem si na chvíli nechala říkat jménem, kterým by říkal táta, kdyby to jméno vybíral on. Až budu mít někdy svatbu a budu řešit tohle papírování ohledně jmen, chci si ho nechat dát a být Sabina Emma oficiálně. 

S koncem srpna a posledním srpnovým pátkem jsem doladila i nehty do tohoto duchu a popravdě i tak trochu k těm šatům. Tak už se dostáváme do současnosti, kdy Sabča sedí u počítače a píše článek. Zrovna mám volný víkend, a tak jsem si kromě nové manikúry dopřála i masku a přemýšlím, že bych k rukám doladila i nohy, ale ještě uvidím.

Doufám, že září přinese mnohem optimističtější zážitky než srpen a snad letos bude takové to krásné podzimní ještě i trochu slunečné počasí a ne jen takové plýskanice. Budu se na Vás těšit v září snad plném slunce, teplého štrůdlu se zmrzlinou, kávy zdobenou skořicí a dalších parádních věcí (taky budu mít narozeniny).

Sabča