Shrnutí měsíce Červenec

 Ahoj, poslední dobou ten čas hrozně rychle utíká, a tak už tu máme zase další měsíční shrnutí. No za měsíc už tu máme září, není to šílený? Já se na podzim dost těším a nejspíš stejně i když nechodím do školy, tak alespoň koupím něco pro ségry, které jsou ještě školou povinné. 

Přesně 1. července jsem byla na druhém pohovoru v rámci místa, které jsem nakonec dostala a 2. srpna na něj nastupuju. Budu prodávat výrobní software. Jo já, která spíš ví, co v kterým krému je na co. Určitě to svým způsobem bude výzva, ale zase získám praxi v zase trochu jinačím odvětví a navíc už nebudu muset dojíždět 30 kilometrů, ale jenom tři. Na jednu stranu se hrozně bojím a na druhou jsem ráda, že jsem se dokázala kousnout a i přes veškerý strachy ze své předešlé práce odejít . Třeba tohle bude blíž tomu, co bych chtěla dělat a když ne alespoň se naučím něco nového. 

Po vzoru Haničky z Čículka.cz jsem si myslela, jak začnu s lakovacím okýnkem a mám tu jenom jednu fotku do něj. Jsem úplně marná, vždycky si slibuju, že si nehty budu lakovat pravidelně, ale prostě na to nějak nenacházím čas nebo je mi úplně na prd a lakovat se mi vůbec nic nechce. Tohle je Catrice Bloody Marry to go.

Opět po dlouhé pauze v rámci čtení jsem něco přečetla a zase jsem byla z toho, co mi čtení dává hrozně nadšená. No nikoho asi nepřekvapí, že jsem si od dočtení téhle knížky na další už čas opět nenašla. Recenzi najdete tady.

Ještě před dovolenou se se mnou rozloučil jeden z našich pánů kurýrů a to pan Dan a kytičkou a čokoládou. Jinak loučení s ostatními proběhlo až v pátek 30.7. 

Na první dovolenou jsme s přítelem vyrazily s partou, takže nás bylo celkem 14 kousků. Dovolenou jsem zařizovala já a vybrala jsem tuhle chalupu na Šumavě, skoro na samotě s obrovským krytým bazénem a terasou. Za sebe jsem byla spokojená - je dost těžký sehnat něco na úrovni pro tolik lidí a tohle byla příjemná výjimka. 

Dovolená byla spíš aktivní než odpočinková. První den jsme byli v Muzeu historických motocyklů v Kašperských horách, kde jsme poprvé vyzkoušely rolovanou zmrzlinu. Pak jsme ještě pokořily hrad Kašperk. Následující den byl alespoň dle mého názoru vůbec nejnáročnější výlet a to na Špičák odkud jsme pokračovali k Černému a Čertovu jezeru. Reálně jsem si zase myslela, že něco neujdu a nezvládnu, ale zvládla. Ono přeci jen toto chodit v Adidaskách není ideální, jenže já se furt nemůžu dokopat koupit trekové boty, že je jinak nevynosím. No po tomto martýriu si určitě pořídím alespoň nějaký levný, abych měla lepší pocit a snad i příště chůzi. Trička jsme propotili snad všichni z výpravy. Původně jsme měli ještě po obědě jít na Pancíř, ale to jsme úplně mrtví zamítli. 

13. července jsme se rozdělily na několik part, kdo kam pojede a nepojede, po předchozím dnu jsme byli taková zdecimovaná armáda. My s přítelem jsme s Týnou a Pavlem vyrazily na Chalupskou slať a pak ještě do Vlčího výběhu v Srní, kdy jsme vlky viděly jen z dálky ležet.

Další den už padl slíbený Pancíř s otevřenými dveřmi, které můžete znát minimálně z Instagramu. Cestou zpět jsme navštívili ještě zříceninu kostela sv. Bartoloměje, dokoupily zásoby jídla a alkoholu a jeli zpět na ubytko, kde nám Dáda připravil parádní tatarák s topinkama. 

Následující den došlo opět k rozdělení posádek - já s přítelem, Verča, Pavel a Hobit jsme jeli na hrad Rábí a lom Rábí. Na prohlídku jsme nešli, ale déšť nás zahnal do sklepení kostelíčku, kde byla parádní interaktivní výstava hraček. Lom teda vůbec nestojí za to, taková louže zelený vody, fotky z Instagramu byly opravdu hodně upravený a mohu s klidem říct, že u nás máme teda lepší lomy. Jelikož nám to nestačilo, tak na vlky jsme jeli ještě jednou a tentokrát se nám poštěstilo vidět celou smečku a v pohybu. 

V pátek čili poslední den dovolené jsme se dali znova všichni dokupy a jeli jsme na Hradlový most a pak na Tříjezerní slať. Příroda jako všude na Šumavě panenská až by člověk skoro nevěřil, že je pořád v České republice. Cestou zpět jsme se stavily pro zákusky a na hodně pozdní a vůbec ne dobrý oběd, který k hladu a už trochu pokleslé náladě rozhodně nepřidal. 

V den příjezdu jsme původně měli v plánu Čwachťák festival, ale já už jsem byla fakt sociálně vyčerpaná, protože prostě nejsem zvyklá být někde týden s těmi samými lidmi a už to na mě bylo docela dlouhé. No i tak jsem se nakonec rozhodla doma nezůstat a s mou nejlepší kamarádkou a dalšími kamarády jsme vyrazili do Choltic na Československou. Čekala jsem, že budu unavená, ale vůbec a moc jsem si to užila. 

V pondělí jsem hned po ránu vyrazila ke kadeřnici, kterou jsem po roce a něco bez zásahu profíka vážně potřebovala. Na fotce můžete vidět výsledek. Snad už se někdy dostanu k tomu, abych chodila pravidelně. 

Také jsem vařila resp. spíš pekla moje oblíbené plátky se slaninou a sýrem a k tomu hezky pečené brambory a domácí česnekový dip. Moje oblíbený lehký jídlo. Je fakt, že teda během července jsem se i docela dost zbláznila do gulášů. No během pondělí až středy jsem se snažila zařídit, co nejvíc věcí právě proto, abych ve čtvrtek mohla zase odjet.

Druhá dovolená už byla vlastně prodloužený víkend a to jen ve dvou s mým přítelem. Opět jsem zařizovala já a to tentokrát přes Airbnb maringotku Olivii, kde se mi poštěstilo chytit nejlevnější rezervaci celé sezóny. Maringotka byla 4 km po cestě mezi poli a vinohrady, takže nádhera, přímo nad Ivančicemi = krásný výhled. Kromě ložnice, kuchyňky a gauče bylo venku nádherné posezení, koupací jezírko, vířivka a sauna. A nejvíc mě na tom dostalo, že to provozuje kluk podobně starý jako my. Klobouk dolů! Já jsem teda ve čtvrtek zároveň byla na druhé dávce, takže jsem pak v noci skoro nespala a druhý den mi bylo vážně zle + bylo vážně teplo a bylo fakt náročné v tom nějak fungovat. První večer jsme koukali na Forresta Gumpa - já ho doposud neviděla nikdy celého. 

I tak jsme ale vyrazily na levandulovou farmu, kde kromě nádherných levandulových polí najdete spoustu výrobků z chráněné dílny právě ze zde pěstované levandule. Jako levandule i myšlenka bezesporu krásná, ale šílených lidí a už v půlce jejich sezóny je pole prakticky ze tři čtvrtě sklizené. Následně jsme to protáhli do Lednice, kde jsme prošli část zámeckého parku. Přítel chtěl projít celý, ale mě se dělalo pořád zle, bolela mě hlava, téměř jsem za celý den nejedla až pak ve tři, když jsme konečně chytly místo v restauraci Na Knihovně. No musím si sehnat nějakou pokrývku hlavy, protože jsem dost možná k dojezdu z očkování zvládla i úpal. K večeru už to naštěstí bylo lepší. A večer jsme koukali na Božského Bruce. Každý večer jsme si vždy něco grilovali - bylo to tak nejednoduší a vyhovovalo nám to. 

V sobotu už byl program takový volnější a i blíž a to v nedalekém Brně v zoologické zahradě. Mají tam teď vážně hodně mláďátek a oproti jiným zoo mi přijde, že jste tam těm zvířatům mnohem blíž. Trochu teda musím i hanit a to mnohdy takové malé komunistické výběhy. Jinak hrozně milí lidé všude a občerstvení na každém rohu.

Přítel se rozhodl koupit si staronové auta, resp. veterána a to Škodovku 120L z roku 1977 a já ho v tom plně podporuju, taky miluju starý věci, auta, styl oblékání. Vzhledem k tomu, že u něj není moc zvykem přivézt kompletně v pořádku věc, vždycky má u všeho, že náhradní díly, to si opravím sám a tak. Takže se to muselo náležitě oslavit burgery z Bejkn bistra. Už se těším na všechny srazy a jiná dobrodružství s ní. 

Přišla mi objednávka z nového katalogu Oriflame, takže proběhla i spousta třízení a rozvážení objednávek zákaznicím. Měla jsem vskutku vzhledem k dovolené, co dohánět. Já jsem si teda také něco objednala a to noční krém, pipinkovej gel a dvě plátýnkové masky. 

V sobotu úplně na konci července jsme vyrazily na burzu do Chotusic. Milovníci starých věcí, aut, nádobí, knih budou určitě vědět o co se jedná. Jedná se o jednu z největších burz s díly na veterány, starým nádobím, obrazy a kdečím na co si jen vzpomenete. Vstávali jsme v 6:30, protože tady se vyplatí být co nejdřív než ty nejlepší skvosty budou přebrané. Přítel jel s ideou, že sežene nějaké věci na Škodovku a já s tím, že bych se poohlédla po nějakém psacím stroji. Kdysi jsem psací stroj měla, ale nějakým nedopatřením mi byl prodán než jsem ho stihla odstěhovat. No od té doby mi už několikrát chyběl a koukala jsem po nich na netu. Psacích strojů jsem tu potkala celkem pět z toho dva nebyly kompletní, jeden byl takovej ten šílený oranžový komunistický a vybírala jsem prakticky ze dvou. Nebo resp. já vzala hned ten první kompletní, protože se mi líbil, ale nakonec jsem narazila ještě na jeden. Každopádně mám Olympia Planá psací stroj - měl by být z první poloviny 20. století. Přítel ukořistil mřížky, hadičku, co mu zpuchřela a ještě textilní pásky. Já si krom psacího stroje pořídila ještě teleskopickou ruku na drbání zad za 40 Kč a od pána jsem dostala vázičku, že se hezky směju. 

Večer měl tchán a jeho bratr koncert u nás na náměstí, takže jsem se rozhodla hodit trochu do gala. Přijela i moje mamka s přítelem a ségrou a padlo několik piv i panáků. Musím říct, že jsem se bavila dobře a celý večer jsem měla dobrou náladu. Kromě pití jsem měla i spoustu nezdravého jídla - klobásu, párek v rohlíku a hranolky. Z nějakého důvodu jsem měla furt hlad a uklidňovala jsem se tím, že když budu mít dobrý základ alespoň mi nebude špatně. Špatně mi vskutku nebylo mimochodem.

A to je celý můj nabitý červenec. Jak vy si zatím užíváte léto? Dejte mi vědět do komentářů :-) 

Sabča