Shrnutí měsíce Květen 2026 - Toulovcovy maštale, Rozlučka se svobodou, víkend ve sklípku, Den pro neziskovku...

 Ahoj, vítám vás u posledního shrnutí které ještě píšu jako Nováková :D Máme tu květen, máj, lásky čas...

První květnový prodloužený víkend jsem začala úklidem celého domu a že už to bylo potřeba - koupelna, kuchyň, utřít prach, vyluxovat a vytřít. Mezitím jsem si střihla pauzu u vaření kdy jsem poprvé zkoušela kuřecí steaky s rajčátky, mozzarellou a bazalkou a k tomu hranolky. Odpo jsem si pak vyzvedla balíček z Dobrovského a moje první barevné ořízky do knihovničky - ostřílení čtenáři dark romance poznají minimálně tu vlevo, což je tedy Kavka & Řezník. Odpoledne jsem si jela vyzvednout svoje svatební šaty od švadleny, no vzhledem k tomu, že jsem vysoká nebylo co zkracovat protože spodnice šatů je mi dokonce krátká. Budu muset ještě pak vyzkoušet zda si nakonec budu brát rovnou baleríny nebo alespoň na chvíli zkusím lodičky s širokým podpatkem. Doma jsem akorát nahodila obličej na ksicht a jela jsem ke kolegyni na kolaudaci bytu, co si s přítelem nově pronajali. Občerstvení i společnost byla výborná, a tak i přestože se mi moc nechtělo jsem si to nakonec užila. V sobotu jsme vyrazili s Klaudi a Honzou do Toulovcových maštalí - článek zde. Musím říct, že letos nemám moc fyzičku takže ačkoliv jsme trasu docela proběhli tak mě bolí nohy a stehna ještě teď v neděli večer. Odměnili jsme se zmrzkou a po cestě domů jsme nakoupili na grilování a využili tak zbytek slunečného odpoledne a podvečera. Byla jsem v neděli fakt unavená takže jsem dopoledne poklidila posezení, poskládala prádlo a uvařila kančí guláš. No odpoledne jsem pak zasedla k počítači a objednala jsem etikety na víno a obepsala svatební hosty skrze účast na svatbě, spanilé jízdě a alergií. Přiznám se, že jak se to blíží tak jsem nervózní aby všechno dopadlo v pořádku a abych něco důležitého neopomněla. Finishuju i detaily se svatebními dodavateli a co si budeme začíná sezóna tak mnohdy může trvat něco společně dokomunikovat. 

Další prodloužený víkend jsem pak zahájila mou rozlučkou se svobodou a dovolím si se o ní rozepsat. Holkám se hrozně povedla a já bych si tu na ní ty vzpomínky ráda uchovala. Začnu asi tím, že moje rozlučka byla trochu v duchu Mamma Mia já totiž zcela netajím, že miluju Abbu a její písničky a i oba díly Mamma Mia. Holky mě vyzvedly před barákem oblečení v pro ně někoho uhozených, pro mě v naprosto božích lesklých kalhotách alá Donna & Dynamos při písničce Super Trouper.

'Cause somewhere in the crowd there's you.

So I'll be there when you arrive

The sight of you will prove to me I'm still alive

And when you take me in your arms

And hold me tight

I know

it's gonna mean so much tonight

Po zahajovacím přípitku jsme vyrazily na vláček motoráček z něhož jsme pak přestoupili na rychlík do Prahy na hlavní nádraží, kde jsme na své oděvy a vlasy vyprázdnily dva spreje s třpytkami a vyrazily na oběd do Špejle. Koncept jsem předtím zaznamenala na sociálních sítích a naživo je to super. Pokud se nemůžete u menu rozhodnout co si dát, protože byste rádi zvolili více variant tak je to pro vás ideální místo. Kromě nabídky hlavních chodů tu máte i různé předkrmy, kanapky, dezerty, olivy, sušená rajčata. Já se přiznám, že si nepamatuju co vše jsem měla ale mimo jiné chřest s holandskou omáčkou, bramborem a uzeným, burger a jako dezert pak pistáciový košíček. Po téměř 5 litrech vína vypitých po cestě a dalších 2 lahvích co padli o obědě jsem už neměla tak velký hlad řekněme :D Na probrání jsme se stavili ve Starbucks, kde se sice už dneska jména tisknou, ale moc milý pan barista mi Nevěsta na kelímek napsal a dokonce mi dokreslil i široké kalhoty. 

Posilněny jídlem a kávou jsme se vydaly metrem na Hloubětín do Prison Islandu který obsahuje 29 her v 29 celách rozdělených na logické, taktické a fyzické s různou náročností, časovým limitem a počtem bodů. Na začátku jsme se rozdělili do dvou týmů abysme se do jednotlivých pokojíčků/cel vešli a další 2 hodiny jsme se snažili nasbírat co nejvíce bodů. Fyzické na mě byly příliš náročné a hodně jich bylo založeno na prvku lezení po nějaké stěně, ale o to víc mě bavili třeba logické - mapy, matematika nebo útěk z vězení. Na fotce vypadám už trochu zmuchlaně protože jsme si trumpety nedávaly pauzy abysme poradily naši druhou polovičku a  nakonec se nám to o 5 bodů povedlo. Část tak stihla všech 29 cel, druhá pak o něco méně ale zase zkoušeli více pokusů. Je to náročnější než to zní :D

Na nádraží jsme si vyzvedly v úschovně kufry a hodily si je na ubytování na dvoupatrový apartmán v Centre Prague Retreat Residence na Vyšehradské nedaleko Karlova náměstí. Protože jsme "ve vězení" strávili více času než jsme původně myslely vyrazily jsme rovnou na večeři do Pod Vyšehradem tradiční česká hospoda s čistým prostředím a menu z něhož si vybere takřka každý. Zvolila jsem medailonky s grilovanou zeleninou a domácí pomerančovou limču. 

Po večeři přišlo velké překvapení, před restaurací nás vyzvedl pan řidič s černou limuzínou. Historickým centrem během soumraku jsme vyrazily na fotku k Pražskému hradu a je fakt, že se člověk snad ani tak nekochal okolím jako tou limuzínou samotnou. Konečně auto kde si člověk natáhne pořádně nohy - a ty sedačky? Takhle pohodlný nemám ani gauč doma reálně. Mazec, tohle jsem fakt nečekala! Bohužel po ukončení této nezapomenutelné jízdy na mě dolehla celodenní únava a množství alkoholu se odrazilo na zažívacích obtížích čili jsme místo návštěvy karaoke baru, což měl být hřeb večera, zvolily návrat na ubytování. Ostatně sestřenka už tam na nás čekala kvůli kolísání tlaku. Před spaním nás čekala ještě druhá z her co si holky připravily - první jsme hrály ve vlaku kdy jsem přiřazovala vzpomínky k jednotlivým osobám a druhou byly otázky ohledně mého budoucího muže.  Zařídily si i nahrané správné odpovědi od Kuby a proběhlo i nějaké to dojímání se. Ráno jsme si na hlaváku na cestu domů koupily kávu a snídani a postupně se každá vydala domů nebo za dalšími plány. 

Verče, Ivetce, Máje, Týně, Anetce, Sáře a v neposlední řadě i Monty a Niky, které se nakonec nemohly zúčastnit nemůžu za tenhle zážitek dostatečně poděkovat, samotné děkuju na to nestačí. 

Zbytek soboty jsem strávila na gauči s knihou a odpoledne téměř v podvečer jsme se s Kubou vyhrabali dojet si do BonFoodu pro burgery, on den předtím slavil kamaráda 30 tedy jsme byly oba poněkud rozbitý. Neděli jsem pak měla produktivní - dopoledne jsem se dala do úklidu, udělala oběd a pokračovala než jsem měla uklizený celý barák. Dojela jsem do Lidlu na velký nákup a tchýni koupila růže v barvě západu Slunce ke Dni Matek. Mimo oběda jsem tentýž den večer po grilování dělala ještě jahodové knedlíky na pondělí k obědu. Dočetla jsem Wolf.eeho a začala Kavku & Řezníky velice populární online i mezi kamarádkami. V pondělí jsem dělala k večeři bramboráky a na druhý den na oběd rozlítané špízy. 

Podruhé jsme vyrazili na Hospodský kvíz s Klaudi a Honzou a tentokrát jsme už začali pěkně a jako klíšťata jsme se drželi Ronovského gangu, který nakonec o 0,5 bodu vyhrál. Tak se nám podařilo dodržet, že se na bedny dostaneme, teď už jediným zlepšením může být první místo. Koukám, že špagety se mi sem do koláží nějak zatoulaly podruhé :D Páteční dopoledne jsem vyrazila na fyzio a z něj vyzvednout u tety, která nakonec pro nemoc musela změnit plány sekanou a pár dalších věcí na Moravu do sklípku. Dovezla jsem jí ke svátku kytičku a dárek, stejně tak sestřence Sofii ta měla též svátek :) Po obědě jsme s Kubou naložili auto a vyrazili směr Pálava na víkend do sklípku. 

K víkendu z Moravy jsem si pro vás připravila samostatný článek zde. Dovolím si zde tedy zahrnout jen shrnující koláž z prožitých chvil. 

Začátek následujícího týdne byl poněkud krušný a upřímně celý týden jsem byla taková skleslá a unavená, navíc jak kdyby na mě něco lezlo. Úterý jsem se proto sobě i kolegyním rozhodla zpříjemnit z rána dortem a protože ani ten cukr nezabral večer jsme si s Kubou zašli k Vavřinci na něco teplého k snědku. Domácího vaření tolik nebylo, ale zkoušela jsem třeba polévku z pečených rajčat a paprik, já asi raději klasickou tomatovou tady mi vadí ty papriky ve finálním výsledku. Středa patřila opět kvízu, kde jsme byli opět druzí, ale je fakt že tentokrát nám vůbec nesedli otázky. Sice na témata co se hlasovaly na Facebooku jsem se připravovala, ale úplně na jiné otázky než tam ve finále byly. 

Čvrtek jsme stávila s kolegy z týmu na Dni pro neziskovku, pro který jsme si letos vybrali Zoo Jihlava. Já konkrétně jsem se přidala ke skupince na plení chodníku a zametání, záhony jsem nechala erudovanějším kolegům já bych kytku od plevele asi ve všech případech neodlišila. Po práci jsme si všichni dali oběd a šli si projít zoologickou zahradu a omrknout zvířátka. Musím říct, že za poslední roky hodně rozšiřovali a vypadá to tam moc hezky. Tak akorát veliká zoo pro malé i velké návštěvníky všech věkových kategorií. Před odjezdem domů proběhla i zmrzlinka. Vrhla jsem se zase do svatebních příprav poslala počty na catering, vyjasnila si detaily s DJem, v pátek jsem na to navázala hovorem s fotografem a objednala jsem stuhy na auta a na "vyvazování" kytice. Taky jsem v pátek i sobotu lepila etikety na svatební vína, využila jsem, že Kuba byl na rozlučce s klukama a zhlédla jsem i  Dokonalou shodu. Přišlo mi, že moc nestíhám protože dost dlouho jsem gruntovala koupelnu, aby zase trochu vypadalo včetně odtokového kanálku od sprcháče a drhnutí spár v podlaze v místech, kde díky zástěně, kterou zatím nemáme je často vlhko i když to stěrkujeme hned pryč. Aby mi šlo vše líp od ruky koupila jsem si pak k večeři Bejkn burger, přes den jsem nějak moc nestíhala jíst... 

Mimochodem slyšely jste už tu novou písničku od Ewy? Za mě hodně výstižné k dnešní době a trochu i pro většinu z nás

Pondělek jsem si vzala volno z práce neb dopoledne jsem potřebovala na fyzio a po poledni jsem byla objednaná předsvatební kosmetiku včetně laminace a barvení obočí. Nedávalo smysl jet domů kvůli půl hodině tak jsem se stavila na oběd v Grandu v Čáslavi a měla jsem Empanadas (doufám, že to píšu dobře). Předsvatební údržbu obličeje a obočí jsem měla po dlouhé době u Markétky v MH cosmetic studio kam jsem chodila před lety a s pokorou se tam zase vracím, protože na Markét nikdo nemá. Středeční večer jsme vyrazili zase na kvíz se švagrovci a s Klaudi a Honzou. Otázky nám vůbec nesedli, naštěstí nejen nám a podařilo se nám poprvé ulovit první místo.  V práci se toho teďka děje hodně, takže jsem v týdnu nic jiného neřešila, v pátek jsem vyjímečně díky změně obsahu práce pro ten den končila dříve. Využila jsem tak času a se sklínkou bílého si sedla na chvíli s knížkou na verandu a bylo to boží vyklidnění po jinak hektickém týdnu. Sobotu jsem pak uklízela a dojela na menší nákup, ještě mě čekají dvě směny pak už budu mít volno až do dne D. Doufám, že všechno vyjde jak má a že si to užijeme. 

Květen bývá často hektickým začátkem přelomu jara a léta a ani letos tomu nebylo jinak. Chvílemi už toho bylo všeho příliš, ale i tak došlo na hromadu momentů za které jsem vděčná a budu na ně ráda vzpomínat. A doufám, že ve chvíli kdy tohle čtete už mám za sebou bez problémů další z klíčových vzpomínek - svou svatbu. 

Sabča