čtvrtek 28. května 2026

DKNY Be Delicious | recenze

 Ahoj, vítám vás u dnešního článku. Po spotřebování Chloé Nomade, kterou jsem tu recenzovala asi naposledy jsem si chtěla  koupit nějakou luxusnější přesto cenově dostupnou vůni na svatbu a tedy i na léto víceméně. Volba padla na DKNY Be Delicious, kdysi jsem měla od essens napodobeninu až nyní jsem se rozhodla jít do originálu. Balení 50 ml koupíte okolo 600-700 Kč dle e-shopu a probíhající akce.


Tahle kultovka vznikla už v roce 2004 a měla by reprezentovat New York nebo-li americké velkoměsto přezdívané Big Apple, vůně má autenticky ztvárňovat zelené jablko odrůdy Granny Smith. A aby se to celé učesalo do vodní sofistikované podoby v níž tohle jablíčko dnes známe najdeme tu i okurku, bílé dřevo, ambru, grep, magnólii,tuberózu a konvalinku. To všechno ve flakónu v podobě jablíčka s rozprašovačem, ve své době to byl jeden z prvních flakónů, co neměl klasické víčko. Po éře těžkých orientálních vůní právě tato vůně dokázala otočit směřování parfémového světa na další roky. Kromě originálu bylo spoustu limitovaných edic a variant, některé z nich najdete v nabídce dodnes. 

Poprvé jsem se k této vůni dostala ve své první práci, kde jsme jí měli stálou součástí sortimentu na výdejním místě nejmenovaného e-shopu. Jedná se o opravdu příjemnou nevtíravou vůni, možná vzhledem k její rozšířenosti už málokoho zaujme a zeptá se vás na ní. Já sama jí na sobě po chvíli necítím, ale ostatní ano aniž by kdy komu vadila. V létě mám lehčí vůně ráda zejména na to každodenní nošení to preferuji oproti složitějším těžším vůním, k těm úplně těžkým a moc sladkým já moc netíhnu celkově. Tady se to všechno potkává elegantní vůně vodní přesto se sladkým tónem včetně mistrně rozškálovaných složek a lepší výdrží než by byla toaletka nebo tělový sprej po kterých by člověk jinak v parnu sáhnul. Rozhodně to nebude můj poslední flakón :) 

Měli jste někdy sami doma tuto vůni nebo alespoň znáte z doslechu? Dejte mi vědět do komentářů :) 

Sabča

Žádné komentáře:

Okomentovat

DKNY Be Delicious | recenze