Ahoj, vítám vás u dnešního článku - včera jsem se vrátila z našeho city breaku v Budapešti. A jasně, že vám o tom nezapomenu poreferovat. Jak víte pro mě zahraničí není žádná samozřejmost, proto si o to víc vážím příležitosti letos vycestovat nejspíš hned dvakrát. V obou příležitostech se na tom dost podílí benefity, které mám díky své práci.
Vyrazili jsme přímým spojem z Pardubic až do Budapešti, ubytovaní jsme byli v Hotelu T62 hned oproti vlakovému nádraží Nyugati přes Slevomat. Cesta trvala nějakých 6 hodin a mile mě překvapilo, že jsme ani nenabrali žádné velké zpoždění, jen jsem trochu nešťastně vybrala místa u stolečku, kde je málo místa na nohy. Protože jsme dorazili brzy uložili jsme si akorát tašky do příslušné místnosti a šli jsme na něco k snědku. Předem jsem vybrala Langos & Beer vedle baziliky svatého Štěpána, mají slušné hodnocení a vycházejí o něco levněji než Retro Langos. V Maďarsku oproti našemu kečupu a česneku dávají na langoše tradičně zakysanou smetanu já si vybrala kombinaci se sýrem, slaninou a červenou cibulí a Kuba měl totéž akorát místo slaniny měl klobásky. Z piva jsme si vybrali Borsodi s tím že to zkoušení místních záležitostí vezmeme zhurta. Langoše tedy stále preferujeme v tom českém provedení a pivo taky :D Pak jsme se odebrali provést check-in a převzít naší komůrku na 2 noci, narovinu měli jsme rezervovaný ten nejmenší pokojíček pro dva s 1,5 lůžkem a koupelničkou. Hotel byl každopádně čistý, personál milý, matrace dostatečně tvrdé a lokalita výborná takže na to přespání a snídani mohu doporučit. Pak už jsme se vydali do víru velkoměsta.
Přes nejstarší tzv. řetězový most přes Dunaj spojující Budín a Pešť jsme se vydali směrem k lanovce, kterou jsme si usnadnili cestu na Budínský hrad, obousměrná jízdenka vás vyjde na 5500 HUF za osobu, jednosměrná 4500 HUF. Hrad býval sídlem uherských králů a první křídla tohoto monumentálního komplexu 400 metrů dlouhý a až 200 metrů široký) byla zbudována už mezi lety 1714-1715. Během let prošel několika rozšířeními a přestavbami, historie se s ním celkově nemazlila a byl několikrát zničen, vždy však znovu povstal z popela ač pokaždé v poněkud upravené podobě. V areálu se dosud nachází Budapešťské historické muzeum, Maďarská národní galerie, Széchényiho národní knihovna a jiné kulturní instituce. Na jedné z fotek najdete i Matyášovu fontánu z roku 1899 vyprávějící jeden z lidových příběhů o lásce Ilony a Matyáše Korvína. Na hradním vrchu pak nedaleko leží i Matyášův chrám, kde byl korunován František Josef I. a Karel IV. poslední uherští panovníci a hned vedle něj najdete Rybářskou baštu.
Rybářská bašta i přes svůj název k obraně města nikdy nesloužila a její název tak zůstává neobjasněný. Jde nicméně o zajímavou neogotickou místy novorománskou stavbu s impozanntím výhledem na město. Dojem poněkud kazí sousedící hotel Hilton to vám hlava nebere kdo mohl něco takového v sousedství takových památek schválit. Posilnili jsme se ve Starbucksu a vydali jsme se zpátky k lanovce a na druhý břeh.
Cestou podél náplavky jsme narazili na památník Boty na břehu Dunaje - Krajně pravicové maďarské ultranacionalistické uskupení Šípových křížů vedená Ferencem Szálasim byla u moci sotva půl roku - od 15. října 1944 do 28. března 1945. Přesto svým konáním stihla připravit o život desítky tisíc civilistů, zejména pak Židů a Romů. K masakrům docházelo i právě na břehu Dunaje. Boty tehdá byly hodnotným zbožím proto to vyzouvání obětí. Už jen z té představy člověka zamrazí. Podél řeky jsme došli až k největší dominantě města k parlamentní budově Országház. Jedná se o třetí největší svého druhu na světě a vznikla z návrhu Imreho Steindla vítězstvím ve veřejné soutěži není divu, že je to jeho nejvýznamnější dílo. Bohužel finální podobu svého návrhu nikdy nespatřil neb oslepl a následně zemřel. Odmítnuté návrhy nicméně neskončily v koši; byly realizovány ale na jiných místech a s jiným využitím. Tak vznikly např. budovy justičního paláce a Ministerstvo zemědělství. Realizace stavby stála 38 miliónů zlatých a trvala celých 17 let. Bylo použito 40 milionů cihel, půl milionu ozdobných kamenů a 40 kg zlata. Den jsme plni dojmů zakončili v Trattoria Pomo D'Oro rodinné italské tratorii s dlouholetou tradicí a několika dalšími podniky v lokalitě. Drží spoustu ocenění a své jídlo si zde vychutnalo hned několik známých herců nebo fotbalistů. My jsme zvolily pizzu a byla absolutně fenomenální, jak bývá v Itálii zvykem dostali jsme i chléb, olivový olej a léhev vody a nemohli jsme odolat točené Plzni po zklamání z maďarského piva. Zpětně mě trochu mrzí, že jsem nevyužila služeb someliéra ale po celodenním ťapání a únavě mě trochu bolela hlava, tak jsem si nechtěla bolehlav ještě zhoršit. Musím říct, že jsem se tam cítila příjemně a večeře byla opravdu zážitkem od prostředí, obsluhy až po samotné jídlo či hudbu v pozadí. Pokud jste milovníky italské a ocitnete se poblíž tak doporučuju všema deseti.
Pak už jsme se vydali na hotel dát odpočinout unaveným nohám a prospat se před dalším rozmanitým dnem. Tak dobrou noc a uvidíme se u druhého dne :)
Sabča
Žádné komentáře:
Okomentovat