Shrnutí měsíce Říjen 2025 - 25 dooslavena, svatební zařizování, Rebelové, Špindl, setkání s Haničkou

 Ahoj, vítám vás u říjnového shrnutí. S článkem začínám tentokrát pátého v neděli a zatím říjen nastavuje svoji hezčí stranu, ač o počasí to rozhodně říct nelze. 

Měsíc jsem zahájila týdnem odpolední, kdy do toho začínalo několik uzavírek, díky kterým si cestu do práce ještě prodloužím. Upřímně chápu velmi dobře, jak je infrastruktura důležitá, ale když se různě protínají tři a více uzavírek jen na jedné trase, tak už mi z toho jde hlava kolem. Během jednoho z kancelářských dní jsem poprvé vyzkoušela Saláty Chrudim a jejich Cob III (kuřecí maso, mix salátů, niva, vejce, rajče, avokádo, prosciutto, dresink - Citrónový s medem) a panebože to bylo žrádlo. Akorát teda pro mě je salát k obědu hrozně málo a nezasytí mě na dlouho. V pátek ráno mi přišel nákup z Rohlíku, vstávala jsem brzo abych stihla ještě trochu uklidit a po práci jsem naopak chvátala odvolit a pak chystat občerstvení na sobotní rodinnou oslavu a současně poslední oslavu mých 25.narozenin. 

Proč? Protože v sobotu ráno jsme s mamkou, babičkou a tchýní zamířili do Pardubic do salónu Šaty za hubičku pro svatební šaty. Na fotce můžete vidět šaty které pro svou zdobenou vlečku obsadily druhé místo. Jsou nádherné, ale z hlediska praktičnosti jsem nakonec vybrala jiné bez vlečky. Stavili jsme se na oběd v Globusu, kde jsem pak koupila i zákusky a hurá domů. Rychle jsem nasmažila řízky, ještě poklidila, refreshla si make-up a už jsem vítala první hosty. Tentokrát se sešla Kuby rodina a z mé strany teta Monika s rodinou, no opět byla sranda až do nedělních brzkých ranních hodin. Velice děkuji všem zúčastněným, že si udělali čas a samozřejmě i za jejich blahopřání a dárky. 

V neděli jsem dala dohromady houbové rizoto s vepřovou panenkou a uklízela jsem. V týdnu jsem pak nic moc mimo práce nestíhala jako vždycky a ani fotit jídlo, tedy i další fotky jsou až z víkendových dnů. Páteční večer jsme slavili švagrův svátek a já obdržela už skoro poslední gratulace k narozeninám. Tentokrát jsem se moc nezdržela měla jsem totálně vybitou sociální baterku a viděla jsem se v posteli už co mi skončila směna. Další den jsem dělala kuřecí steaky s teplou nivovou omáčkou a hranolky. Dopoledne jsem poklidila koupelny, po obědě kuchyň a využila jsem toho, že na víkend mi plány odpadly protože jedna návštěva se zrušila a druhá událost se nakonec přesunula na poslední chvíli. Vyrazila jsem tak nakoupit vánoční dekorace, drogerii i jídlo a přijela jsem až večer :D kdy jsme začali koukat na Bunkr pro miliardáře od Alexe Piny. Určitě od něj znáte Papírový dům nebo Viz a Viz. Na závěr víkendu jsem udělala lasagne a jablečný záviny, odpoledne pak měl švagr oslavu svátku s další částí rodiny. Nový týden jsem začala půl dnem volna abych mohla vyzvednout snubní prstýnky ve Vysokém Mýtě a odpoledne jsem si pak skočila ještě na pedikúru.

Zezačátku týdne jsem na sobě už docela pociťovala únavu, ani mi nevadilo, že jsme ve středu měla odpolední místo kolegyně. Díky tomu jsem si přispala ten jeden den a pak už to bylo lepší, nejsem ani ranní ptáče ani noční sova jsem spíš taková přejetá vačice 24/7. Největší investicí mimo svatební zařizování byl notebook, který už jsem potřebovala jako sůl. Poslední jsem si kupovala na začátku střední školy za peníze z brigády, kdy jsem na něj vydělávala celé léto. Vzala jsem zase repasované HP a opět od společnosti GigaComputer mám s nimi dobrou zkušenost. Šla jsem už do klasického velkého rozměru s HD obrazovkou, podsvícenou klávesnici, numerickou klávesnicí a Windows 11 neb 10 právě skončila podpora. Původně jsem si myslela, že na něj budu odkládat několik měsíců, ale jeden měsíc se mi docela vydařil, tak jsem si ho dopřála a šetřit budu moct začít na líbánky nebo na robotický vysavač. V pátek večer jsem byla pozvaná na posezení k příležitost mojí sestřenice Sáry svátku do Kozlovny v Čáslavi. K večeři jsem si dala panenku s liškovou omáčkou a hranolky a marakujovou domácí limonádu neb jsem řídila. 

Mamce k narozeninám, babičce k narozeninám, ségře k svátku a sobě jen tak jsem pořídila lístky do Hudebního divadla Karlín konkrétně na muzikál Rebelové. Tedy jsme odpoledne vyrazily směr Praha na dámskou jízdu a já si díky mimořádné situaci, co už mezi Kolínem a Kutnou Horou trvá několik dní poprvé dala naše hlavní město autem. Ovšem žádné drama to nebylo vzhledem k tomu, že jsme auto nechávaly na Černém Mostě v parkovacím domě a odtud jsme pokračovaly metrem. Na večeři jsme měly rezervaci v Masaryčce na opraveném Masarykově nádraží, kde už jsem jednou byla. Tentokrát jsem z menu zvolila kuřecí supreme se sýrovou omáčkou, mrkví a mačkaným bramborem. Došlo i na dezert v podobě dýňové pana coty s karamelizovanými vlašskými ořechy. Pak jsme se už přesunuly do divadla a letos poprvé musím říct, že byla fakt kos a to jsem měla dlouhé kalhoty. Muzikál byl pěkně zpracovaný z trojice, kterou jsem za poslední tři roky zkusila bych ho dala na druhé místo, prvenství stále drží The Bodyguard. Ještě se letos chystám s babičkou na Anděl Páně také do Karlína, ale to až v prosinci.

Následující víkend jsme s Kubou vyrazili k sousedům do Vařince na večeři a já si zase dala kuřecí prsa s liškovou omáčkou a hranolky :D prostě mi z nabídky přišli nejsypatičtější. V sobotu jsem se opět po roce sešla s Haničkou, tentokrát jsme poobědvaly v lázeňské kavárně v Bohdanči, kde nás překvapilo, že v nabídce mají i pizzu a nebyla vůbec špatná. Dezert jsme vybraly malinový ve skleničce a byl výborný takový svěží a lehký díky té malinové kyselosti. Probraly jsme všechno možné a vyměnily si i nějaké ty dárečky. Neděli jsem strávila s Ivetkou a jejím synkem, protože jí Kuba dělal na počkání na autě parkovací senzory. 

Podzimní prázdniny jsem čerpala další týden ze své dovolené, započala jsem týden úklidem a po dlouhé době kosmetickým ošetřením pleti. Zkoušela jsem poprvé nový salón, který bych ráda začala pravidelně navštěvovat a byla jsem moc spokojená. Proběhla i návštěva hřbitovů vzhledem k nadcházejícím dušičkám a v úterý jsem douklidila zbytek kvartýru abych odjížděla z čistého a vracela se taktéž do čistého víceméně. Za benefitní body z práce jsem si bookla pobyt na tři dny/dvě noci s polopenzí a neomezeným wellness v Orea resortu Horal ve Špindlerově mlýně konkrétně v části Svatý Petr. Pokoj jsem nám vybrala comfort s balkonem a výhledem na kopečky, hned první den jsme odvážně vyrazili do wellness. Pokud sem jedete primárně za wellness tak si vyberte nějaký méně vytížený termín. My jsme měli obecně problém se do wellness vmáčknout a tak jsme ho v obou případech navštívili pouze na chvíli. Upravila jsem se na bufetovou večeři po níž jsme chvíli na sklenkou tlachali v baru. Co se pokoje týče musím pochválit pohodlné matrace a důkladný úklid. Co do hodnocení hotelu tak i personál byl na jedničku -profíci každým coulem a pokud máte děti oceníte i bohatý animační program. 

Na jediný celý den nám počasí zrovna nepřálo a probudili jsme se do deště a  úplně mléčné mlhy. Během snídaně tedy proběhla domluva, že to vezmeme až do Polska do Kamienne Gory na návštěvu projektu Arado. Oficiální popis zní: Podzemní turistická trasa vznikla v bývalém protileteckém krytu, který přímo navazoval na konstrukční kancelář německé firmy Arado Fluegzeukwerek GmbH. Společnosti, která se zabývala konstrukcí a výrobou letadel s proudovým pohonem. Právě tato společnost byla zodpovědná za inovativní konstrukce, jako je Arado Ar 234 nebo legendární Arado E555! Proč si němečtí plánovači vybrali právě Stone Mountain? Jaké tajemství před námi podzemní město skrývá? Byly v Kamenné hoře vyvíjeny zbraně, které mohly změnit průběh druhé světové války? Přijďte odhalit Hitlerovo poslední tajemství! (Zdroj: https://szlakpodziemi.pl/cz/project/12-podzemni-turisticka-trasa-projekt-arado/) Zaparkovali jsme na parkovišti vedle infocentra tedy prakticky dvě minuty chůze od pokladny, která tedy vypadala dosti zavřeně. Vydali jsme se tak do města, že najdeme nějakou hospůdku na oběd. Ovšem to se nám nepodařilo a navíc začalo šíleně pršet a foukat, zmoklí jsme si koupili v Biedronce alespoň housky a něco k nim a pak dali ještě jednu šanci podzemní trase, kam se nám podařilo zakoupit lístky. Na prohlídce jsme byli sami a trvala zhruba 40 minut výklad je v polštině ovšem mají české podklady v deskách a vstupné vychází na dospělého 40 zlotých. V podzemních chodbách se dozvíte místní historické zajímavosti, ale můžete vidět i šifrovací stroj Enigma nebo návrhy letadla, které mělo být schopné včetně náloží doletět až do Ameriky. 

Nad podzemní trasou pak najdete Goru Parkowu park s vystavenými vojenskými zbraněmi a památníkem v rámci naučné stezky. Po cestě zpátky jsme stavěli ještě u dělostřelecké tvrze Stachelberg, ze silnice je totiž vidět pěchotní srub a rozhledna Eliška, které nás zaujali už po cestě do Polska. Nakonec jsme byli překvapeni, že jde o celý komplex propojený naučnou stezkou. Projekt Stachelbergu nebyl nikdy dokončen, ale i tak je k vidění spousta zajímavých exponátů a v samotné tvrzi je pak muzeum, bohužel takhle mimo sezonu jsme měli ve všední den smůlu. Ovšem parkoviště bylo opět zdarma a výhledy a procházka za to stáli. Stezka je navíc protkaná informačními tabulemi s různými historickými fakty a zajímavostmi. Zvládnou jí i méně zdatní turisté a v sezónně tu najdete i občerstvení a toalety mimo muzea, kam je tedy do podzemí přístup jak avizují po asi 186 schodech. 

Večer jsme už po večeři do wellness nešli, nějak nás to vzhledem k obsazenosti netáhlo a raději jsme si nad gin tonicem zahráli lodě a jméno, město....V pátek jsme se stavili po cestě zpátky v Hořicích v trubičkárně jinak jsem po zbytek dne akorát vybalila a jala se dopsat tenhle článek. 

Čeká mě maximálně náročný zbytek roku, na který jsem se snažila v říjnu pozvolna připravit a upřímně i sama sobě si držím pěsti, abych vše zvládla. V listopadu se sice prospím, ale čeká mě spousta směn do večera, tak snad mi to uteče ostatně listopad stejně patří mezi měsíce, které já tuze nerada pro sychravé počasí a tmavé dlouhé večery. A co jste podnikali v říjnu vy? Dejte mi vědět do komentářů :) 

Sabča