Shrnutí roku 2021 | Dolní Morava, focení, nová práce, Šumava, Morava....

 Ahoj, tenhle článek bude poslední jakkoliv zmiňující loňský rok a ráda bych si v něm shrnula, co vše mi dal a vzal, v čem byl lepší a horší než roky přechozí. Vím, že máte tyto rekapitulační fotočlánky rádi, tak jdeme na to.

Leden jsem započala focením se Štěpánem a mojí teď už bývalou kolegyní Terkou. Byla sakramenstká zima, ale já měla prostě vymyšlený outfit, co jsem nutně chtěla mít vyfocený a zasněžená zimní krajina byla ideální. V průběhu měsíce mi i přišel dárek k Vánocům od Plotpointu pro který píšu v podobě kazety s Mymkech skincare pro můj typ pleti, hrnečku Plotpoint, trička a diáře. Zakončili jsme to výstupem v metru sněhu po té nejdelší trase, protože já mám na prd oriantační smysl. Výstupem konkrétně na Stezku korunami stromů na Dolní Moravě. Byl to jeden z nejnáročnějších, ale nejkrásnějších výletů pro mě. 

Celkově začátek roku byl dost hluchý proto z něj mám málo fotek. V únoru jsem si dopřávala dost často nějaký ten Netflix & Chill s dobrůtkami, ono se nic moc jiného dělat ani nedalo. S přítelem jsme oslavili Valentýna dostala jsem růže i čokoládu a on ode mě kalendář s našimi fotkami. No a společnou véču jsme sfoukli taktéž doma a to burgerama z Bejknu.

Po březnových vratkách na daních jsem si koupila nový kola a gumy na auto a už se nám i konečně začalo oteplovat a mohla jsem je v dubnu nazout. V květnu jsem stihla další a moje první focení s Pavlem Robovským, z kterého nakonec vyšly fotky, na které jsem ze všech pyšná úplně nejvíc. Květen je můj vůbec nejoblíbenější jarní měsíc, kdy už kvetou stromy, zpívají ptáčkové a všechno začíná být zase hezký a prosluněný. S kamarády jsem vyrazila do Lipnice nad Sázavou, kde v přilehlém lesíku najdete uši, oči a ústa a natáčela se tam mimojiné pohádka Princezna zakletá v čase. Díky opatřením jsme i naši oblíbenou kavárnu museli využívat jen s sebou a zbaštit si všechno doma na zahradě, no ani to nás neodradilo. 

A někdy touhle dobou jsem začala psát měsíční shrnutí. V květnu jsem navštívila svůj první burgerfestival v Hradci Králové. Červen už byl plný oslav, grilování a posezení na zahradě u ohně. S přítelem jsme oslavili dvouleté výročí, umyli po dlouhé době Pegyna, který stále nejede a není opravený. Babička opožděně oslavila narozeniny, kde se po dlouhé době sešla celá rodina a byla kýta a točené pívo. S druhou babičkou jsem vyrazil na nákupy do Pardubic. Také nám přišla vířivka, kterou tchýně objednávala už někdy v lednu, ale nedostatek plastového granulátu nakonec zapříčinil to, že jsme museli vybrat jinou.

Červenec pro mě byl posledním měsícem jakožto recepční a obsluhy výdejny balíčků. Půlku měsíce jsem v podstatě měla dovolenou, možná i víc. Loučila jsem se tedy postupně s kolegy a i s našim panem kurýrem Danem, kterého můžete vidět i na fotce. Potom už následovala dovolená na Šumavě s partou. Letos jsem si organizaci vzala na triko já jakože ubytování a trasy nám plánoval Dafka. Ten si to chudák vyslechl u každého kopce a pak už jsme všichni sborově mručeli, že takovou štreku nepůjdeme. Některé dny jsme se proto i rozdělovali na nás amatéry a ty, co to dávaj. Šumava byla nádherná, zase jsem na chvíli byla na naší republiku vážně pyšná a přišla jsem si jako bych byla někde jinde. V mezičase jsem stihla kadeřnici a ještě druhou dávku očkování, po které jsem na druhé dovolené pěkně trpěla. Druhá dovolená už byla jen já a přítel na prodloužený víkend v maringotce v Ivančicích. I tady jsem si s výběrem vyhrála. K maringotce patřila i vířivka a sauna, my si zaplatili pouze vířivku. No vzhledem k tomu, že maringotka je několik kilometrů mezi polemi a nad celým městem, tak je z ní na Ivančice nádherný výhled. Večer sedět na gauči na terase koukat na film a západ Slunce bylo k nezaplacení. Jen příště po jakékomkoliv očkování si radši naplánuju dovolenou doma. Po návratu jsme jeli omrknout Škodovku 120l 1977, kterou si přítel jen o týden později vezl domů. 

V srpnu jsem nastoupila do nové práce na pozici telefonistky obchodního týmu, kde jsem i v současné době. První srpnový víkend jsme sobotní dopoledne strávili na veteran burze, kde jsem si i tentokrát taky něco vybrala. Psací stroj - mám pro ně absolutní starost, kdysi jsem jeden měla a tak jsem prostě zase měla takové to "chci vlastnit psací stroj". Začala jsem chodit pravidelně na nehty, což je už druhá věc, co dělám až doteď. V půlce měsíce u nás byla pouť, u níž nezbývá než se účastnit, protože bydlíme na náměstí. Druhý den jsme místo celodenního kalení vyrazili využít hezkého počasí a vykoupat se do zatopeného lomu, což jsme spojili i s obědem. 

Září bylo převážně měsícem mých 21.narozenin, které jsem oslavila hned několikrát. V kině, s rodinou i s přáteli. Nechyběla spousta dobrého jídla a můj první pokus o skořicové šneky. Dodatečně oslavila svoje červencové dvacetiny moje nejlepší kamarádka Monty <3 

No a v říjnu mám svátek....Říjen pro mě kromě mazlení s kočičkou začal především Oriflame teambuildingem v Hradci Králové. Nabitý den a setkání s novými lidmi, který to taky baví. Svátek jsem oslavila s přítelem a Verčou s Hobitem takovým dá se říct odpočinkovým víkendem. Začali jsme večeří a posezením v kavárně a druhý den pokračovali ve wellness Hotel Jezerka na Seči a další večeří :-D Přes státní svátek jsem si střihla další focení s Pavlem Robovským. No a pak už tu byla zima.

V listopadu jsem úspěšně dokončila zkušební lhůtu a dostala tak novýho pracanta v podobě notebooku. Taky jsem dost chodila na spinning, ale to už od září. Listopadem to bohužel nakonec skončilo, už se mi lekce nehodily do časového rozvrhu. Vytáhla jsem babičku s tetou k nám do kavárny a skvěle jsme si popovídaly. Druhou  babičku s mamkou jsem pak vytáhla do kina na Karla, který  bohužel zklamal. Mezitím se zase slavily babičky narozeniny, po kterých jsem já zamířila ještě na koncert Kaliho. Byl kvůli koroně několikrát přeložen, tak jsem ráda, že to nakonec klaplo. Co ovšem klaplo taky je nejhorší kocovinu jakou jsem dosud měla. No a na konci listopadu se zase slavila sestřenka a to letos netradičně na bowlingu. A právě z toho jsem spěchala na rozsvěcení stromečku, které se díky ovíněné Sabče nestihlo, takže jsme přijeli a už svítil. 

V prosinci pak oslavy byly hlavně u přítele strany rodiny a já propadla kupování květin ženám k jejich narozeninám a svátkům. Taky jsem si po půl roce došla ke kadeřnici a připadala si jako člověk na chvíli. V kavárně jsem byla s vánočním kabátkem dokonce několikrát, ale musíte uznat že kombo praskajícího krbu a té nádherné retro atmosféry je balzám na duši. Vyrazili jsme s partou i do letos dost populárních Kladrub na vánočně nasvícenou vesničku. Pak už jsme s přítelem měli oba volno - oslavili jsme Vánoce, zašli na nového Spidermana a i Silvestr se zapíjel. 

Voilá a jsme v roce 2022. Zpětně hodnotím rok 2021 jako můj nejnáročnější, ale zároveň nejvíc obohacující rok, který jsem kdy mohla prožít. 

A co váš 2021? Dejte mi vědět do komentářů :-)

Sabča