Anotace: Směšné lásky — sedm povídek, jejichž námětem je láska zasazená do komických souvislostí, anebo spíš to, co lidé v komických souvislostech pokládají za pokus o milostný vztah. Svazek obsahuje povídky Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech, Eduard a Bůh. Podle jedné z povídek byl natočen film: Nikdo se nebude smát (režie Hynek Bočan, 1965).
Děj v několika slovech:
Nikdo se nebude smát- Příběh, kde začínající umělecký vědec pan Záturecký žádá o recenzi jeho díla, jež je slíbena, ale nenapsána, jen aby pan Záturecký nebyl potlačen jakožto obdivovatel, což nakonec způsobí spoustu směšných a nemilých potyček.
Zlaté jablko věčné touhy- lehce humorná povídka o tom, jak člověk vždy chce to co nemá, pojednávající především o ženácha možná i tom, jak ve všem je něco víc a zcela určitě o dvou kamarádech.
Falešný autostop- kontroverzní povídka, kde se hlavnímu hrdinovi zhnusí jeho vlastní dívka, poněvadž pod polevou originality se nachází již dávno tak známý stereotyp, před kterým se všichni snažíme tak zoufale prchnout.
Kdybych nevěřila, že žiju pro něco víc než jen pro svůj vlastní život, nemohla bych snad vůbec žít. (str.197)Symposion- vůbec nevím zda zvládám popsat tuto povídku z nemocničního prostředí, kde se sestřička Alžběta snaží přesvědčit všechny o kráse svého těla a možná něčem víc sebevraždou, která pravděpodobně nemá končit smrtí.
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým- povídka o stáří a starých láskách. Mně osobně přijde, že se to stáří mimochodem hrozně přehání a o to víc se snažím žít přítomností.
Doktor Havel po 20 letech- povídka o proslulém sukničkáři , jež nyní tráví se svým špatným žlučníkem čas v lázních a trápí se svým stářím, poukazující na to, že lidé vás soudí i podle vašich protějšků.
Eduard a bůh- mladý učitel Eduard se marně snaží získat svou dívku Alici, mezitímco bojuje o svou pozici v zaměstnání, protože je falešně považován za pánbíčkáře, což je za socialismu naprosto nepřípustné. Možná až příliš smutně poukazujíce, že není všechno zlato, co se třpytí a že se možná ženeme za falešnými nadějemi, které nás nakonec zklamávají.
Cena člověka je v tom, v čem sám sebe přesahuje, v tom, čím je mimo sebe, čím je v jiných a pro jiné. (str.140)
Můj názor: Narozdíl od jiných klasik, například těch z maturitního seznamu, tahle se mi velmi líbila už jen Kunderovou odlehčeností ve stylu psaní, tím jak si s ničím moc neláme hlavu. Bezprostředně vám předkládá povídky, nad kterými se můžete nesčetněkrát zamýšlet a pokaždé přijdete na něco, co vás předtím nenapadlo. Autor vás nenuceně učí všímat si věcí, které normálně nevidíte, až se vám třeba jako mě může stát, že vás vaše okolí upozorní, že třeba příliš dlouho civíte, protože sakra hledáte ty detaily, najednou se stanou nepostradatelnými. Každá strana oplývá tragikomičností a každé slovo je předem promyšlené. Občas mi tam přišel trochu uhozený ten děj, ale to úplně popře styl autorova psaní, pro který ho má mnoho čtenářů rádo. Jsem ráda, že knížku mám a už teď se těším, až jí o pár let později budu zase číst, neboť už teď vím, že jí uvidím úplně jinak. Největší dopad na mě osobně měla asi povídka Symposion ani sama nevím čím, možná tím určitým zoufalstvím ze samoty. Každopádně tohle je knížka, kterou si každý musí přečíst sám, aby si na ní udělal názor, nestačí si přečíst nějaký článek, to prostě musíte číst.
🌟🌟🌟🌟z 5
S láskou,
Sabbi
A jedno velké díky e- shopu megaknihy za poskytnutí této knihy k recenzi....
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat