Shrnutí měsíce Říjen 2024 - po 12 letech na houbách, samosběr jablek, setkání s Haničkou, Bídníci, spousta vaření...

 Ahoj, vítám vás u dalšího shrnutí měsíce. Tentokrát tu máme říjen, který já začínám jako nezaměstnaná.

Hned prvního jsem vyrazila s babičkou mého milého na houby, na těch já jsem nebyla doslova od dětství. Prostě nebyl čas a nebylo s kým, chápu že pokud je někdo hodně vytížený, tak nechce zbůhdarma chodit po lese. Nám se podařilo najít pět hříbků a dvě bedly víc nic ač na sociálních sítích všichni nosí plné koše. Aby náš košík nebyl smutný vyrazily jsme do Bílého Podolí do sadů na samosběr jablek, vyjdou podstatně lépe než kdekoliv v krámě a navíc si je můžete sami natrhat. Spoustu lidí mělo kufry plné beden, ale my jsme skutečně brali jenom košík. Během našich cest po lese i v po sadu se mi podařilo vyfotit i nějakou tu místní faunu. Večer jsem si pak udělala smaženici. 

V týdnu jsem zase většinu dní vařila, tentokrát nemám vyfocené všechno. Upekla jsem jablečný štrůdl - miluju ho takhle na podzim ohřátý s kopečkem zmrzliny. Chuť přišla i na nějaký míchaný salát, mimo to jsem pak dělala i rajskou podle receptu Kristýnky Zemánkové z Vaříme pro chlapy - vůbec poprvé jsem rajskou dělala na zeleninovém základu a u nás asi vede ošizená verze z protlaku bez kořenové zeleniny. Ke konci týdne jsem zkoušela nový recept opět dle Tik Toku a to tentokrát dle amerického receptu na paprika garlic chicken, na obrázku to vypadalo daleko lépe než to moje a přiznám se, že mě to úplně neoslovilo. Vytáhla jsem jednu láhev z narozeninových dárků a s milým jsme si dali francouzské bublinky s jahodami. Tuším, že ve středu jsem koukala poprvé na Největšího showmana a hrozně jsem si zamilovala ten příběh a samozřejmě i soundtrack. 

V sobotu jsme se Sárou (mojí sestřenicí) vyrazily do Prahy do Goja Music Hall na Bídníky. Cestou jsme poobědvaly Bageterii a ještě že tak - vlak měl kvůli výluce 20 minut zpoždění a jen těžko bysme si stíhaly sednout na jídlo. Volnou chvíli času před představení jsme využily v Bistru Artyčok - jednom z mála podniků přímo na Výstavišti s vnitřním posezením ač poměrně malým. Já si dala mátový čaj na zahřátí a pak jsme vyrazili už do Gojy najít svá místa a v klidu se usadit. Seděly jsme v sektoru H a řekla bych, že byl vyhovující. Goja je oproti Karlínu teda značně zastaralá, sedadla jsou nekomfortní a ani ozvučení není nejlepší, navíc chvílemi rušila nějaká hudební produkce z přilehlých dalších subjektů na Výstavišti. Od představení jsem měla velká očekávání a musím bohužel říct, že ty nesplnilo. Výtečný byl Petr Gazdík jako Jean Valjean, Felicita Prokešová jako Eponine a Natálka Grossová jako Cosette, ty musím za jejich výkon skutečně vypíchnout. Také se mi líbilo provedení kulis a z větší části i kostýmy. Muzikál byl dobrý, ale dost mi ho kazilo to prostředí a bohužel i dámy, které seděly nad námi a neustále potřebovaly vše okamžitě komentovat. Přijde mi, že lidé se víc a víc neumí ve společnosti chovat a zbytečně tím kazí zážitek ostatním. Pokud bych měla příště jít zase na nějaký muzikál rozhodně budu vybírat z repertoáru Hudebního divadla Karlín, ten rozdíl je propastný a cenově je to podobné. Po představení jsme využily volné chvíle při čekání na vlak v nově opravené Fantově kavárně - já si dala sacher, espresso machiatto a neperlivou vodu. Prostředí je krásné a vyladěné do posledního detailu, nabídka je spíše průměrná, ale v rámci hlavního nádraží nejlepší varianta pokud chcete kávu a něco sladkého a úplně vás neláká Costa nebo Paul. Jinak jsem si den i tak moc užila a jsem ráda, že jsem zase zažila a vyzkoušela něco nového. 

V pondělí jsem se vůbec poprvé vydala osobně na pracák dořešit žádost o zařazení do evidence, protože tam vznikly nějaké nejasnosti. V úterý jsem pak vyrazila ke své paní zubařce na kontrolu a naštěstí všechno dopadlo dobře čili z uspořených peněz jsem pořídila první letošní dárky k Vánocům. Ve středu jsem měla pohovor na pozici, která by mě zajímala, ale místo by bylo až od nového roku a výběrové řízení potrvá ještě poměrně dlouho, tak uvidíme zda se do té doby nevystříbří něco jiného. Ve volných chvílích kdy jsem nevařila nebo neobepisovala pracovní nabídky jsem si našla i nějaký ten čas na čtení. Vaření jsem se pak naplno věnovala ve čtvrtek, kdy jsem nikam nemusela jet cokoliv zařizovat a udělala jsem tak zapečené těstoviny, jablečnou bábovku a krémovou zeleninovou polévku - rozmixované to je prosím pěkně kvůli odpůrcům zeleniny, kteří by to jinak nepožili :D 

V pátek jsem měla asi nejdelší pohovor, který jsem kdy absolvovala a to dvě hodiny času, v pondělí bych se měla dozvědět zda jsem postoupila do dalšího kola. Kromě toho jsem zase pokukovala po různých svatebních salónek - já vím ještě je brzy, ale chci pak vědět kam se mohu obrátit, zjistila jsem, že velikost 46 může být mnohdy jako nestandardní v rámci sortimentu. Po pohovoru jsem vyrazila vyzvednout do Alzaboxu dárek pro tchýni ke svátku a rovnou jsem se stavila na nákup a sehnala jsem už letošní balící papíry, abych příchozí dárky měla pak do čeho zabalit. Večer nás čekala oslava svátku sestřenice, teta měla zase výborné občerstvení  od chlebíčků a jednohubek až po nové zajímavé varianty chlebíčků s avokádem, mozzarellou a lněným semínkem a cibuládu. Já jsem to tedy trochu přehnala s proseccem :D a tak mě ráno bolela hlavička. Nicméně k obědu jsem vyšvihla segedín a hned se po něm zaprášilo - ani jsem ho nestihla vyfotit. 

Večer jsem koukala na Star dance neb u největší televize bylo volno, tak jsem to měla jak kdyby tancovali přímo přede mnou :D zatím nejvíc fandím Patrikovi Hartlovi a myslím, že dobře se bude koukat i na Chilli Ta nebo Oskara Hesse. V neděli jsem se věnovala více úklidu doma a na barák jsem skočila umýt okna zevnitř, aby se mohla zakrýt dočasně. Večer jsem přesvědčila Kubu, aby se mnou koukal na 7. řadu Love Is Blind a k tomu jsme povečeřeli od tchýně houbové řízky. 

Houby byly tématem i další týden obalované a smažené byly ještě jednou, taky jsem nějaké nasušila a zkoušela jsem i houbovou omáčku s knedlíkem. V pondělí mě čekala další návštěva pracáku a následující dva dny pak zase nějaké pohovory - zajímalo by mě zda to tak bylo i dřív, že výběrové řízení trvalo klidně měsíc a odněkud se vám i přestože jste tam byli osobně na pohovoru vůbec neozvali. Na zaslání životopisu je žádná odpověď poměrně častá, ale u osobního pohovoru mi to přijde už skutečně neurvalé a neprofesionální. Ve čtvrtek jsem hned po vaření vyrazila na návštěvu k Monty, když jsem slibovala, že se budu stavovat častěji dokud to jde a bylo to fajn. 

Též mi dorazily další dárky pro Ježíška už a teď když už mám doma všechny, co jsem tento měsíc objednala si říkám jen, že jsem dobře udělala protože už mám 3/4 věcí koupeno a nebudu to pak muset řešit. Víkend byl tentokrát poklidnější - v sobotu jsem se věnovala úklidu a večer zase koukala na Star Dance, kdy mi bylo líto Chilli já si roztrhnout šaty v přímém přenosu, tak se tam rozbrečím a také Ondry Rumla, který vypadnul, protože jejich tanec během druhého večera se mi líbil. Dala jsem si i po dlouhé době vanu a v neděli po návratu z oběda u babičky jsem už povlékla do plyšového - zima je oficiálně tady, teda alespoň dle toho jak je zima mně :D

Pondělí jsem měla volnější, takže jsem toho využila a vyrazila  na větší nákup do Lidlu, brala jsem hlavně maso v akci, byla velká akce na kuřecí prsa, ale výhodné bylo třeba i mleté. Rovnou jsem hodila kabát do čistírny - neustále jsem to odkládala, ale zima už klepe na dveře, tak jsem zvědavá zda se jim podaří ho úplně vyčistit a taky jsem si umyla vozidlo, abych pro Haničku nejela jako úplný vidlák. V úterý jsem měla svátek, od mého milého už jsem si v září vybrala sako v butiku Bugy, ale potěšil mě ještě krásnou podzimní kytičkou a v pátek jsem to pak dooslavili - zajeli jsme si na Čínu. Tentokrát jsem zaexperimentovala a dala jsem si kuře tajemné chuti s nudlema a nebylo to vůbec špatné. Málokdy zkouším něco nového, mám ráda svoje osvědčené nudle s kuřecím masem nebo kuře na medu s rýží :D 

Doma jsem se pustila do třízení kosmetiky a ve finále i oblečení, protože už jsem kalhoty nemohla do fochu dát a měla jsem tam už různě zničené a prošoupané, co kdyby náhodou. Ty jsem tedy připravila na odnos do sběru a dekorativní kosmetika půjde ségře a mamce. Za odměnu jsem si pak odpoledne četla a podařilo se mi dočíst druhý díl rozečtené trilogie od Avy Reed a vrhám se tak na závěrečný díl Deeply. A až na konci měsíce jediné lakovací okénko Nudetitude od Max Factoru. Úplně bych zapomněla zmínit, že od listopadu nastupuji do nové práce a vyřizovala jsem si tak vstupní prohlídku a další nezbytnosti, budu opět komunikovat se zákazníky, tentokrát ne studené kontakty, nýbrž příchozí linka zákaznického centra. 

V sobotu jsem se opět po roce viděla s Haničkou v rámci jejich pobytu v Lázních Bohdaneč jsem jí vyvezla na oběd do mé oblíbené restaurace Na Staré poště v Přelouči. Sice jsme na sebe měly jen dvě hodinky, ale neuvěřitelně jsem si oběd užila, Hanička je přesně ten člověk, co vás úplně dobije pozitivní energií a také mi přivezla moc hezké dárečky ke svátku, ty si ukážeme v nákupech a novinkách. V neděli jsem hned ráno dohnala Star Dance, které jsem v sobotu nestihla a odpoledne jsme se jeli podívat na naše svatební místo a myslím, že jsme vybrali skvěle. Majitelé sympatičtí, prostory přenádherné, všechno promyšlené do nejmenšího detailu - teď už jenom ten zbytek, ale na to je ještě čas, vzhledem k tomu, že termín svatby máme až 2026. Pak už se díky změně času začalo stmívat, tak jsme se shodli, že nemá cenu už začínat nějakou práci a zajeli jsme si do McDonald´s. 

V úterý jsem zase měla menší zařizování - byla jsem si vyzvednout kabát z čistírny a za 340 Kč si myslím, že úplně super. Příští sezónu už to bude chtít asi nový, protože je už zkrátka poničený, ale na tuhle tenhle refresh dost pomohl. Pak jsem byla na malý nákup v Lidlu a stavila jsem se i v dmku pro nějaké věci na balení dárků a dvě masky, protože už doma žádné nemám. Večer jsme s holkama z Vokurka kompletovala ceny do tomboly na dětský karneval, máme nějakých 300 cen. 

Dnešní shrnutí zakončím další kulturou, vytáhla jsem babičky k jejich narozeninám do divadla na Drazí rodiče. Tentokrát volba padla na naše nejbližší divadlo - Dusíkovo divadlo v Čáslavi. Jednalo se o poměrně divácky stravitelnou konverzační komedii v podání Divadla Verze, já jsem na humor náročnější, ale zbytek osazenstva se smál. Nejvíc mě bavil Matouš Ruml a David Prachař - dějově též nic náročného. Rodiče vyhrají v loterii a samozřejmě to s rodinnými vztahy poněkud zamává... Vytáhla jsem do divadla tentokrát babičku Hanu, ale i babičku mého milého, s níž jsem na začátku měsíce byla na houbách. Poslední den v měsíci jsem se připravovala na nástup do nové práce a zejména jsem tedy odpočívala s knihou v ruce. 

Měsíc volna jsem si náramně užila na jednu stranu - ani si nepamatuju, kdy bych měla víc než týden volna v kuse. Já jsem tedy 3/4 dnů neustále něco dělala, vařila nebo zařizovala, ale i tak to bylo na jednu stranu příjemné a člověk tak nějak dobil baterky. Teď už se ale těším do nové práce ať už z hlediska pravidelného režimu, nových výzev, tak samozřejmě pravidelného příjmu.

A co zpestřilo říjen vám? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča