Dvůr mlhy a hněvu | Sarah J. Maas | knižní recenze

Ahoj všichni, tentokrát zase u knihy. No, vskutku Sarah nám to zase pěkně naservírovala...

Anotace: Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid.
A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?

„,,Možná se budou vracet, dokud nezbude jen jediná hvězda, a možná ta osamělá hvězda bude tu cestu opakovat v naději, že ji jednou - když se bude vracet dost často - najde další hvězda." Rhysand, Dvůr mlhy a hněvu.“

Můj názor: Tohle jako vážně ? Ječela jsem, plakala jsem, nespala jsem a nakonec ještě nemohla dospat a místo v deset vstávala v sedm, jen abych mohla číst, číst a číst. Vývoj Feyre z domácího mazlíčka, city pod hradbou temnoty,vlk v rouše beránčím. Tolik zvratů, úžasný vývoj i charaktery postav, styl psaní alá Maasová, kdy koukáte s vyvalenými bulvami (po třetí ráno i protkanými malými žilkami z onoho spánkového deficitu) a všechno to ve Vás ožije. Normálně si připadám, jak po rozchodu s někým s kým se rozejít nechcete a to jsem sakra jenom četla ! Sáro, co mi to děláš ? Nenávidím autorku za to, že je to jen kniha a ne život. Nenávidím Rhyse za to, že je jen postava a ne živá bytost. Nenávidím knihu za to, že ji moc chci spálit, ale nemůžu, byla by to vražda, z vášně. Tahle knížka je hotové emoční vykořisťování, ale takové které pak chcete opakovaně. Jak mám teď číst něco dalšího ? Vždyť oproti tomuhle je všechno jen plýtvání papírem. Úplně mě to odzbrojilo a pevně věřím, že to odzbrojí i Vás.

💘💘💘💘💘  (100%)
S láskou,
Sabbi