Anglie - země, která mi otevřela oči

Ahoj všichni, asi už to mnozí z Vás ví, ale kdyby přeci jen ne, tak od 11.6. do 16.6. jsem byla po dlouhé době opět v zahraničí a to sice v Anglii. No a dneska Vám o tom budu vyprávět. Vůbec jsem nevěděla, co mám čekat a našla jsem něco, o čem jsem vůbec neměla tušení.

První den v Anglii 12.6. Dover a Canterbury 

Po nějakých asi 15 hodinách v autobuse, kdy už jsem pořádně nevěděla, která končetina mě vlastně bolí víc a nejvíc, houpání na trajektu, kde jsme všichni chodili, jak přiopilý a modlili se, abychom nevrhli jsme konečně v Anglii. První, co jsme měli možnost obdivovat byly Doverské útesy, na které jsme si udělali asi hodinovou vycházku. Bohužel útesy ještě byly mimo mé vnímání a víc mě okouzlil čerstvý mořský vzduch a to, že se můžu konečně pořádně protáhnout.

Jenže pak přišla i návštěva prvního města na našem programu a to sice Canterbury. Najednou se všude objevily cihlové domečky, výlohy s malovanými vývěskami, zazněla hudba pouličních hudebníků a dýchla na mě atmosféra staré Anglie. Navštívili jsme i známou gotickou katedrálu, která je jednou z nejstarších a nejznámějších křesťanských staveb vůbec a jen pro zajímavost byla založena již roku 602 arcibiskupem Augustinem z Canterbury. Myslím, že v Canterbury se mi líbilo vůbec nejvíc, protože to není tak velké město jako Oxford nebo Londýn (nemám ráda hodně lidí na jednom místě). Zde jsem i poprvé v životě navštívila Primark díky němuž selhal můj plán, že budu šetřit.

Pak nastal moment odjezdu do Londýna do našich hostitelských rodin. Jen tak mimochodem Croydon mohu k tomuto účelu vřele doporučit- do centra je to díky věčným zácpám asi hodinku cesty, ale zase je tu klid a spousta milých lidí, i když ti milí lidé se vyskytují všude nebojte. I rodinou, ve které jsem bydlela jsem byla mile překvapena a tímto Daljit zdravím a ještě jednou děkuji, ačkoliv tohle nejspíš nečte. 

Den druhý Oxford

Trasa Oxford- Londýn je sice nějakých cca 90 kilometrů, ale opět si připočtěte věčný zácpy, takže minimálně dvě hodinky na cestě. Také doporučuji využít toalety ještě na dálnici, protože Oxford vážně není na turisty zrovna vhodně připraven. My jsme ho navštívili kvůli tamní univerzitě, kde zrovna probíhalo zkouškové a tak jsme potkali spoustu studentů v pozoruhodném tuningu v podobě šlehačky, konfet a zápachu jakéhosi alkoholu. Na zkouškové si dejte pozor a radši tam jeďte jindy, aby jste nemuseli zbytečně obcházet určité části, které jsou logicky kvůli zkouškám uzavřené. Nejvíc se mi líbilo v univerzitě jako takové, ty koleje kolem už byly takové meh, bolí mě nožičky a mám hlad, což se stalo vlastně během celého zájezdu takovou každodenní mantrou. 

Přijde mi, že Oxford se strašně přeceňuje a kromě univerzity nemá, co nabídnout, ačkoliv třeba se mýlím a jen jsem ho nepoznala z té správné stránky. Opět došlo k návštěvě Primarku, tentokrát i Lushe a při cestě zpátky jsem se zaposlouchala do hudby jednoho pouličního hudebníka, jemuž jsem i několika pencemi přispěla.

Den třetí, Londýn

Westminster Abbey

Tentokrát jsme vyrazili do víru velkoměsta a to po trase: London eye, Westminster Abbey, parlament, výměna jízdní gardy, Buckinghamský palác, Trafalgarské náměstí, Leicesterské náměstí, Picadilly Circus a muzeum Madame Tussaud´s. Rozchod jsme měli na Leicester square, kde jsem naběhla do nejbližšího fast foodu a odtud Vám něco povím.

Jedla jsem si v klidu své jídlo a najednou přišli holky a tak, že si přesednu k nim, jenže jsem tam nechala na stole mobil. O chvíli později hledám mobil a ten nikde, následně jdu za obsluhou a ačkoliv se snažím, tak moje ubulená angličtina očividně není dostačující a zachraňuje mě až postarší pán, co sedí u stolu, kde jsem mobil nechala, vše ochotně vysvětluje a já opět vidím svůj mobil. Úplně cizí pán, který na úkor svého času byl tak laskav, že mi pomohl a já vůbec neměla slov. U nás by tohle nikdo neudělal.... Po pořízení několika suvenýrů a mikiny London, protože Oxford je moc mainstream se plazíme hromadně na Picadilly k zastávce odkud odjíždíme double deckerem k vůbec nejlepší a poslední zastávce dne. Muzeum voskových figurín Madame Tussaud´s . 

Nevím ani jestli mě to tak dostala, protože jsem na žádném místě tohoto typu nebyla, ale prostě mě to dostalo. Říkala jsem si, co budu přes dvě hodiny dělat v nějakém muzeu, ale nakonec mi ten čas ani nestačil. Všude hudba, lidi a zase taková ta fajn atmosféra. Celé tohle je neuvěřitelně drahé, ale zároveň promyšlené. Osobně se mi nejvíc líbil taxík, který je na konci výstavy a veze Vás britskou historií, přičemž za tímto se ještě nachází nějaká ta 4D projekce, přičemž my jsme měli Superhrdiny od Marvelu a já jako srab si ty brýle občas sundala, protože jsem nechtěla ječet při příchodu Hulka jako malá holka. 

Den čtvrtý Londýn

Poslední den v Anglii a to s trasou: Greenwich, Bank of England, Monument, St. Paul´s cathedral, Millenium Bridge, The Globe, HMS Belfast, Tower Bridge a Tower. Pokud to nevíte, tak v Tower Bridge je také výstava a dá se projít, což jsem třeba já absolutně netušila. Upřímně u té části s prosklenou podlahou jsem si málem ukrupla 😌😌😌, protože mám strach z výšek. Takže když jsem si potom nechala udělat pohled s fotkou, tak jsem vypadala jak největší vykulenina.

Kolem The Globe jsme sice jen prolétli, ale i tak jsem stihla pořídit fotku hned vedle něj, kde mě zaujalo tohle.... Krása, že  ? Před katedrálou sv. Pavla jsme měli rozchod a proboha já prostě nechápu, jak se někdo může dobrovolně stravovat v Marks & Spencer, to jsou takový neuvěřitelný hnusy. Jinak když už jsme u jídla, tak z fast foodů doporučuji Burger King, protože oproti Mc Donald´s není tak přecpaný a je levnější, přičemž máte i jídlo dříve a v klidu si sednete. Naší poslední zastávkou ten den byl Tower s královskou klenotnicí, kde mě to tedy rozhodně tolik nevzalo, jak jsem očekávala, jakože pěkný, ale ??? prostě nevím, co je na tom to extra.

Shrnutí

Anglie na mě zapůsobila a po dlouhé době jsem našla v něčem nějaký ten smysl bytí. Chci cestovat a to tak, jak jen to půjde. Rozhodně se tam chci někdy ještě vrátit a projít některý místa znovu a pojmout to jinak a poznat i to, co jsem neviděla. Nemyslím si, že by mi něco vyloženě vadilo tedy krom toho, že nikde nejsou odpadkové koše, ale to je dobou a hrozbou terorismu. Byl mi i vyvrácen mýtus, že v Anglii přece pořád prší- Ne, není tomu tak, například já měla celou dobu kolem 22°C a slunečno až na poslední den, kdy foukal nepříjemný vítr. Myslím si, že sem by se měl alespoň jednou v životě podívat každý. A už konečně vím co v životě chci a jsem si tím 100% jistá....

Chci cestovat ....

S láskou,

Sabbi