Shrnutí měsíce Březen 2025 - stěhování, spousta dobrot, Studio Dva, Kuba má narozky, nová práce

 Ahoj, první jarní měsíc - hurá! Zatím tedy začátek je poměrně chladný, ale už slibuje první cvrlikání ptáčků, první jarní kvítka a ne tak vzdálené hřejivé jarní dny. Ráno už mě před prací šimrá sluníčko v oknech a konečně začínám mít o chlup víc energie než během "zimního spánku".

Únor jsme zakončili první večeří v našem ještě nedodělaném doma, ještě tam nebydlíme, ale když tam nesu milému večeři sním si svou s ním. První večeře teda proběhla v kleče neb ještě nemáme židle, švagrovou která přišla omrknout jak pokračujeme to velmi pobavilo. Prvním jídlem byly lasagne, tiramisu a sklenka rulandského - bohužel ne domácí, ale koupené hotové neb vzhledem ke směně až do večera už bych stěží stíhala dělat domácí. Volnou sobotu jsem využila na nastěhování věcí do kuchyně a nakonec se mi podařilo vybalit všechny krabice, které vidíte na fotce a vše ručně umýt a najít tomu své místečko (ještě nemáme zapojenou vodu, a tím pádem ani myčku, tak jsem si do dřezu nanosila vodu v kýblech). Jak spoustu věcí čekala na velkou chvíli několik let, tak jsem už na některé úplně zapomněla. Hrnečků a skleniček na víno máme jak pro fotbalový tým a ne pro dva lidi, takže ty už žádné pořizovat nesmím. Po oběde jsme navštívili Kuby babičku s dědou a babička udělala výborné masopustní koblihy s meruňkovou marmeládou, taky se po nich jenom zaprášilo. Posilněni něčím na zub a kávou jsme pokračovali v práci až do večera kdy jsem udělal tatarák s topinkami. V neděli jsem na sobě v práci teda pěkně cítila únavu, ale zároveň jsem byla ráda, že jsem v sobotu stihla, co jsem chtěla a také poprvé vytřít - ač to budu muset udělat ještě hodněkrát než tam bude čisto. Jediné, co přišlo k újmě je nádobku od kávovaru neb mi upadla a celý bok praskl, naštěstí se dá koupit nová náhradní za pár stovek. 

Jediný celý volný víkend v březnu byl právě ten druhý a to včetně pátku za tu předchozí neděli, kterou jsem šla navíc. Zcela otevřeně už mám podanou výpověď - kromě nějakých důvodů, které si nechám pro sebe mi absolutně nevyhovují právě ty směny. Mě vždycky naplňovalo trávit čas s blízkými a to jsou právě víkendy...a ty mi tu chybí nebo nějaký jejich dlouhodobý výhled, kdy a jak budu mít volno. Takže here we go again s hledáním práce...V pátek jsem poprvé v životě zkusila svíčkovou a na první pokus byla výtečná, ještě se musí naučit ty domácí knedlíky časem. Celé odpoledne jsem pak uklízela na baráku - myla okna a dveře po malování, zametala, luxovala, utírala prach, vytírala a už jsem trochu zabydlela kuchyňskou linku spotřebiči a donesla si reprák a kytku. Večer se stavila na skok mamka tak už jsme do kuchyně provizorně daly zahradní židle než pořídíme normální a pak jsme s milým poté co dal dokupy nový gauč skládali ještě konferenční stolek. Barevně úplně nesedí, ale kupovala jsem ho před vším ostatním na e-shopu, za to velikostně je ke gauči úplně zn. ideál. Jak říká Simča z Simka style, že je jako solární lampička, tak sluníčko mi taky rapidně zvedlo náladu. Za gauč velice děkujeme milého babičce s dědou bez nich by nám asi chvíli trvalo na něj ušetřit. 

V neděli jsme vyrazili na oběd k babičce Haně - bylo třeba využít toho, že mám volný víkend a mohu zase vidět své blízké. Pustili jsme se do skládání šatní skříně - celou ložnicovou sestavu až na komodu jsme koupili z druhé ruky za zlomek ceny. Jak už to tak bývá když člověk dělá něco poprvé občas něco pokazí a u nás to bylo skladování skříně čili se nám zkřížila a musely jsme pořídit nová podstatně pevnější záda, aby se skříň nerozjížděla a zpevnila se. Nakonec to sice Kubu stálo spoustu nervů, ale skříň stojí. Ve středu jsem zamířila na preventivku k doktorovi a předtím hodila na vyčištění zásnubní prstýnek. Bílé zlato zkrátka trpí na povrchovou úpravu, a tak mu budu muset už po tři čtvrtě roce dopřát novou. Zamířila jsem na pohovor a před ním vyzkoušela nejpopulárnější chleba v celé Chrudimi z nově otevřeného Bochánku, kde mají výbornou kávu, chleba a další druhy sladkého i slaného pečiva. Pohovor vyšel více než skvěle a tak z nákupu z drogerie už jsem chvátala domů vyplnit papíry, abych od dubna mohla na nové místečko nastoupit. Hlavní výhodou jsou volné víkendy - chápu, že někdo je dělá a i si na to zvykl, ale pro mě to vůbec není a dost mi to znepříjemňuje život. Večer jsem pak začala stěhovat oblečení do naší už složené skříně a ve čtvrtek jsem pokračovala. Odpoledne jsme vyrazily pořídit další nezbytnosti - lustry, poličky do skříně, lepidla, tmely, podložku pod kancl.židli, něco na bundy a kabáty a v neposlední řadě nám do košíku přibyly i schůdky. Úložný prostor ženeme na některých místech hodně do výšky, tak proto. Za odměnu a taky protože milý měl 14.3. narozky jsme se stavili na večeři v Potrefené Huse na hovězí clay pot po uruguaysku a došlo i na dezert výborné cremé brulé. 

Víkend mě čekal pracovní a každý den jsme do noci pracovali na baráku. V pátek už jsme poprvé přespali na gauči, protože jak jsme oba hodně vytížení jaksi jsme ještě nestihli složit postel nebo nějaký další nábytek. No naštěstí i na gauči se dobře spí, protože je dostatečně tvrdý. Tchán nám o víkendu nové lustry pověsil a tchýně vymalovala chodbu a vytřela mi celý barák, já už ho vytírala předtím 4x,  ale stavební prach je potvora a neustále tu chce "bydlet s námi". V tom i spočívá výhoda, že nás bydlí více generací na jednom místě - vždy se najde pomocná ruka. Velkou šatní skříň už mám plně obsazenou a vždy když přibude nějaký úložný prostor tak stěhuju další věci, teď už jen aby dorazil vodák a mohla se zprovoznit koupelnu, dřez, lednice, pračka a sušička a další výdobytky moderní doby. Bohužel se mě chytlo nějaké nepěkné nachlazení a stejně tak i Kuby, ale i tak děláme, co zmůžeme každý den.  Ložnici jsme pak už konečně zkompletovali, obývací pokoj už je taky víceméně komplet, kuchyň taky a teď ještě doladit předsíň a koupelnu. Vodák nás už taky navštívil takže už jen osadit záchod, umyvadlo, zbytek sprchové hlavice a skříňku. No a abych neladila jen bydlení, tak jsem si obarvila vlasy. 

Po sobotní šichtě jsem se přidala na Kuby a tchýně oslavu narozenin, ale v podstatě jsem si jen dopila rozpité víno a šla jsem spinkat. Mezitím se ladila koupelna a už zbývá jen přivrtat doplňky a máme hotovo, proměna neskutečná a koupelna je zcela otevřeně místnost, která nás z celého baráku stála nejvíc korunek. Já už se pomalu zajíždím v tom mít vlastní domácnost a naštěstí mi s nedělí začala dovolená než nastoupím do nové práce, takže si mohu uklidit stavební bordel a doladit bydlení než zas budu muset jet v režimu "co stihnu po práci". Zvykám si na indukci, na vlastní domácnost, pravidelné nákupy jídla, no zkrátka mamahotel u tchýně nám skončil :D a po celém měsíci práce jsem si díky dovolené našla i čas na recenzní výtisk od Megaknihy.cz a nakladatelství Ocelot.

V pondělí jsem tedy dělala fazole a ještě karbanátky s bramborem, abych v úterý nemusela vařit. V úterý jsem si vyzvedla ve zlatnictví vyčištěný a přerhodiovaný prstýnek, bílé zlato je na tu povrchovku fakt docela náchylné a já ho nosím 24/7. Rovnou jsem se stavila v oblíbeném pekařství a pro nějakou čerstvou zeleninu. Zkrátka jsem hodně četla, vařila a uklízela a vzhledem k tomu kolik věcí mě čeká další dva měsíce jsem za vítaný odpočinek ráda. Čtvrtek pak patřil vybavení mé nové knihovny z Ikey, což rozhodně nebyl problém. Dokonce jsem ještě dvě krabice knížek poslala přes Knihovrátek do výkupu, poněvadž by se mi tam nevešly a také to byly tituly, které zkrátka nepotřebuji mít dlouhodobě doma. 

Poslední březnová sobota patřila výletování, za poukazy od Ježíška jsme s milým vyrazili do Prahy. Nejprve jsme vyrazili na pozdní oběd do Kachi Korean BBQ na Anglické ulici kam jsme od mamky přítele dostali celé degustační menu pro 2 osoby. Zezačátku jsme se trochu ostýchali, co nás čeká - jak se jako najíme hůlkami, jak se to dělá, jak se to sakra jí. Nakonec to bylo úplně v pohodě a pro nás rozhodně nevšední zážitek. Rozdílem oproti běžné návštěvě restaurace je zejména to, že vás způsob zčásti vlastní přípravy donutí zpomalit a jídlo si tak skutečně vychutnat. Menu jsme zahájili dýňovou polévkou a pokračovali jsme různými druhy vybraného hovězího, kachního masa, vepřového bůčku a krevety jsme nechali neb je ani jeden nejíme. Nejvíce nám chutnalo oběma hovězí a lepší jsme asi ani neměli. Z příloh jsme na stole měli třeba kimchi, nakládanou ředkev, bramborovou kaši, salát s dresinkem, bibimbap a 3 dipy. Poté jsme se zastavili v Primarku a já si ho úplně poprvé prošla odspoda až nahoru. Volnou hodinku jsme už sečkali v divadelní kavárně Studia Dva nad oroseným půllitrem Plzně. Mířili jsme za poukaz od Haničky na Lovce Bobrů, dílo Patrika Hartla. 

Oficiální popis: Prosluněná prázdninová komedie o návštěvnících malého bufetu na břehu Berounky. Vilda touží po výjimečnosti, Bohuna po miminu, Béďa nezbytně potřebuje klid, Kraken chce mít vlastní fitko a Alda sní o tom, že umlátí lopatou všechny bobry, kteří mu u řeky ožírají stromy. Přijďte se zasmát životu, který je tak obyčejný, že se nedá žít!

Za mě velmi dobře zahraná komedie s pěknými kulisami, humor pro mě je až příliš jednoduchý - já mám ráda černý, ten typicky český mi úplně nic neříká. Taktéž mě poměrně irituje nevěra téměř v každém českém filmu, samozřejmě chápu, že je to součástí lidské společnosti a vztahů no musí to být všude??? Já jsem do divadla a na výlet jako takový vytáhla saténové ptáčkové Dolly&Dotty šaty, které mi po hodně dlouhé době zase jsou - hip hip hurá.

Pracovní neděle byla o všem snad na dlouho posledním víkendovým pracovním dnem neb v nové práci budu zase dělat od pondělí do pátku. Dojela jsem večer nakoupit, abych měla z čeho vařit a kromě oběda na následující dva dny jsem roztopila čokoládu a pokrájela jahody. Harley si udělala nový pelíšek z Primark tašky :D V pondělí mě čekal poslední den dovolené a jela jsem vrátit počítač a vybavení k němu  do své teď už bývalé práce. Ještě odpoledne zajedu na veterinu Harley pro nové léky, poklidím a připravím se na první pracovní den. Tak mi držte palce :)

Březen byl rozhodně náročný měsíc, stěhovali jsme takřka za běžného provozu neb jsme oba chodili do práce a po večerech přenášeli věci. Vůbec nevím, jak bysme to dělali kdybychom měli všechno odstěhovat do určitého deadlinu a najednou. Každopádně jsem vděčná, že už máme svoje doma a věřím, že tu budeme šťastní. Zezačátku nás samozřejmě čeká odvyknout mama hotelu a přivyknout pravidelnému úklidu, vaření i nákupům jídla. Na to, že jsme se přestěhovali v podstatě v půlce měsíce, tak se nám to podařilo už pěkně zútulnit a vyladit, jsem pyšná a vděčná zároveň za tu cestu, kterou jsme ušli od původního vzhledu baráčku k tomu současnému a určitě by to nešlo bez Kuby a bez naší podporující, milující rodiny. Všem děkujeme za pomoc, ať už psychickou, fyzickou nebo tu finanční. 

A já se budu těšit zase za měsíc u dalšího shrnutí...

Sabča