Ta, co nic neumí... | Výkřiky z duše #1

Sabino, už zase sedíš u počítače ? Jdi dělat taky něco jiného. Vedle v pokoji fotbalistka, tanečnice, koňařka a jedničkářka. Na východní straně já.....ta co nic neumí. Pár desítek kilometrů další sportovkyně. Vlastně tak nějak každý něco dělá....

...když jsem chtěla tancovat skončilo to, tak že jsem plakala v šatně, že nemůžu na soutěže, jsem k ničemu. Všeobecně si nerozumím moc s mou věkovou a tak i tady ve skupině jsem se nikdy nedokázala začlenit. Původně jsem to vážně zkusit chtěla, ale pak už to bylo jen: Ať to skončí... Mamka měla takovou radost, že jsem konečně něco dělala, ale mě uvnitř to spíš užíralo. Nebyla jsem ta krásná, sebevědomá holka, možná jsem ani nechtěla být jako ostatní. 

...když jsem chtěla jezdit na koních jako mamka, tak jsem na druhé lekci spadla a pak se bála nasednout. Další věc v které jsem svým způsobem zklamala. Zase jsem to nezvládla a po**ala se z toho.

...na flétnu jsem přestala chodit po tom, co se narodila sestra, možná díkybohu, protože každej rok na akademii ty flétnisti a všelijaký naprosto nenadějný hudebníci jsou strašně nudný, že jo ?

...vyšívání si dřívě přišiju k teplákům než, že bych něco vytvořila. Neumím vlastně ani ten malej uzlík na konci nitě a tak se mi to stále vyvléká.

...namalovat slušně neumím ani sluníčko. Všechno mám vždy hrozně šišatý. Jeden z důvodů proč jsem nešla na grafika, bála jsem se, že bych to neuměla. Možná jsem to přece jen měla risknout....

...když píšu recenze, přijde mi, že mi to zoufale, ale zoufale nejde. Jako když neumíte lhát a tak celý červený koukáte stranou a tvrdíte, že nelžete.

...nenašla jsem sport, co by mě bavil. Nevyhrálo to bruslení, cyklistika, plavání, běh, volejbal, basketbal, korfbal, bojové sporty, jóga ani nic jiného. Nejvíc asi nesnáším ty zimní záležitosti.

...na paličkování, háčkování a pletení nemám vůbec trpělivost. Nikdy jsem jí neměla, jsem spíše impulzivní člověk, co na srdci to na jazyku a občas to hraje do karet spíše ostatním než mně.

...neumím si hledat k věcem motivaci. Přijde mi, že vskutku máloco má pro mě smysl a nějakou tu přidanou hodnotu a o to více se mi pak do ničeho nechce.

...bojím se riskovat, vlastně jsem pos*aná skoro ze všeho. Že nedostuduju. Že zůstanu sama. Že nenajdu dobrou práci. Že se stane něco někomu na kom mi záleží. Že nenajdu v ničem to něco, co mě naplní a dám do toho kus sebe, kus života a bude to nést název moje kariéra. Že celý život zůstanu v oboru, který mě nebaví

...když jsem točila na YouTube přišlo mi to podobně zbytečné, jako že v podstatě nemám, co nového sdělit a ta kvalita mě iritovala. Stříhání mi nešlo, mluvení o věcech, co nemají v podstatě žádný význam, protože je jedno jestli budu mít krém od Nivei nebo krém od Garnier, pokud nedostuduju, pokud nebudu šťastná. Došlo mi, že nic hmotného Vás nedokáže udělat šťastnými i kdyby to byla ta nejdražší cetka na světě.

...a teď ? Teď propadám z matematiky a jediné, co tak občas dělám je čtení. Tluču se do hlavy, proč jsem na obchodce, když mě ten obor nebaví. Možná protože, kdybych náhodou chtěla na vysokou, tak to není nějak moc konkrétně zaměřený a nebude to nějaký extra problém. Come on: Sabino, ty a vysoká ? Budeš ráda, když dáš maturitu, ne-li když tě k ní vůbec pustí a chceš na vysokou ? A na jakou, když tě žádný obor, co český školství nabízí totálně nezajímá ? Meh... Pozdě

...přijde mi, že občas dostávám sama sebe. Opravdu vážně a zcela pravidelně.

No ale tak jsou Vánoce, bude Nový rok, mohla bych se kopnout do prdele a začít se sebou něco dělat, ne ? Nebudu taková jak chcete vy to asi ne, protože já budu prostě já. Možná drzá, paličatá, naivní, ale snad víc já, i když bohužel ne 100% , to přijde až tak v roce 2020....😒 Nebuďme negativní a zkusme to. Zkusíte to se mnou ?

Dneska lehce hysterická, ale stále s láskou,

Sabča

P.S.: Ne nesmažu to jen, protože je to smutný a reálný a je to pravda, fakt ne.