Prasklina je ve všem, tak se dostane dovnitř světlo...| Betonová zahrada | Ian McEwan | knihodojmy

Ahoj všichni, přijde mi naivní slibovat, že začnu psát pravidelně, hrozně moc naivní, vzhledem k tomu, že permanentně nic nestíhám, ale udělala jsem si pohodovější neděli a dočetla tuhle knížku, takže jdeme na to, ne ?

Anotace: Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se „nemorální“ naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup — to vše autorovi vyneslo přídomek „básník perverze“. Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout — třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá — některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit? A jakou roli sehraje v jejich mrazivém dobrodružství incest? 

....svět kolem je ohmatávatelný, dekonstruovatelný a osouložitelný, zatímco poslušnost a zdrženlivost jsou jen koncepty, které mu rodiče lijí do hlavy z domíchávačů morálky na korbách náklaďáků svého dospěláctví.

 Moje dojmy: Mě prostě uniká, jak mohli dva tak zdánlivě odlišní lidé přijít ke společnému incestu, když prostě... Přijde mi jako by mi v té knize něco unikalo a zároveň to všechno naprosto geniálně zapadalo. Ta atmosféra je naprosto skvěle vykreslená, prázdné teplé letní dny, plné dětských her, které už vůbec nejsou nevinné a takový až lehce děsivý způsob něhy mezi všemi členy rodiny. Trochu mi to přípomíná Kinga, a toho já nečtu, přijde mi, že mě mate, že do něj musím ještě nějak "dospět". Bylo to svým způsobem dobrý to nepopírám. Pořád je tam lehce depresivno a za tím nitka napětí, jež se prolíná celou knihou. Jsem docela zvědavá na filmové zpracování, jestli dokáže také udržet tuhle náladu celou dobu. Nějakým svým způsobem se mi tahle kniha vrývá do paměti a myslím, že na ni jen tak nezapomenu, ačkoliv nevím proč. Je to tak jiný než všechno ostatní, co běžně čtu. Úplně mi dochází slova. Mimochodem tuhle knížku můžete najít v divadelním podání ve Švandově divadle, zrovna 28. listopadu bude představení, už dlouho nebyla v repertoáru, takže pokud Vás kniha zaujala určitě jděte. (Škoda, že já se tam nedostanu 😔)

Hodnocení: 82% na databázi knih

                     3,57 hvězdiček na goodreads

                     a za mě 4 hvězdičky z 5

S láskou,

Sabbi