Pondělí bývají takový ty na PIkaČU dny, jakože chápeme se....většinou takovej ten šok, že si nepřispíte, že si vlastně nic.....Prostě pondělí, už jenom to slovo zní hrozně, ale pro tentokrát moje pondělí bylo úplně, ale úplně jiné. Nastoupila jsem totiž do autobusu směr Chrudim a jako tady chytit "přímák" je takřka nadlidský výkon 👌. Tašek až nad hlavu, ale vystoupila jsem v pořádku, stejně jako nastoupila. Takovej ten hezkej pocit, když na Vás na nádraží někdo čeká a konečně někdo čeká i na mě, pochopitelně....
Vyložila jsem si svá zavazadla, která se spíše než bágl na jednu noc podobala výbavě horské expedice... Náš první cíl byly Rekreační lesy Podhůra a tamní lanový park. Jenom tak mimochodem já se bojím výšek. Sluníčko svítilo, konverzace v plném proudu, všude maminky s dětmi a i my jsme s sebou měly jednoho caparta. No, u lanového parku přiznám se, že se mi klepaly kolena, už když jsem se jen zespoda dívala nahoru.
No, tak jsem se odvážila a s podporou zespodu, proč by taky ne ? Však za celý prázdniny jen práce, práce, zánět močáku a hlídání ? To zní sakra nudně, tak proč nezkusit jestli se jako výšek fakt bojím nebo to mám jenom vsugerované. No, abych zase nemachrovala, zvolila jsem raději jednodušší okruh, protože se svými svaly alá profesionální gaučerka je to dost špatný, i když se snažím chodit denně bruslit a dost jezdím na kole. Prostě dost keců, řeknu Vám jaký, co bylo 👀😀
První překážka je na fotce, teda jako úplně první byla lanovka a ta byla úplně nejvýš, takže mě musela přijít podpora zespodu a pár rad a pak už to šlo. Následovala další lanovka na druhou stranu, přechod po kládě, po ocelovém lanu, mezi takovými kůly, další lanovka. Potom najeďte zpět na předchozí fotku, to bylo peklo.....Myslím ty tři zavěšené klády, naprosto nestabilní a nakonec jsem to na konci první hodila na kladku a posunovala se po lanu , přece se nebudu stresovat kvůli nějakým prkotinám, že ? Pak jen lanovka k žebříku, zase žebřík nahoru a lanovka na skálu, na takovou malou plošinku. No, ty lanovky jsem brala stylem obejmi strom, takže monokl na břiše a odřené ruce, ale co už. Samotnou mě překvapilo, jak mě to bavilo.
Pak jsme se lesem vydali k restauraci na něco, jakože za odvahu.... Za mě je tato Lesní restaurace Na Hájence, asi nejhezčí restaurace, kde jsem kdy byla. Všude kolem příroda, hrozně hezké prostředí, atmosféra i příjemná obsluha. Rozhodně tady není meníčko, jak v dělnický restauraci a za jídlo tady dáte kolem 200 a výš, ale co jsem koukala na menu, vypadá to vážně propracovaně. Dá se tu ubytovat, hodně se tu pořádají svatby (pokud si budu mít koho vzít, tak už mám místo 😂😂😂) . Já si dala pohár a teda, mňam..... Tedy dle menu Pohár s dvěma kopečky zmrzliny,lesním ovoce, šlehačkou, přelitý čokoládou. Jinak btw. jídelák také najdete na jejich webovkách, na jež se lze prokliknout přes název restaurace v tomto článku.
Pak jsme jeli domů na kaiserky se šunkou, jakožto večeři a po chvíli oddechu hurá na brusle.Myslím, že obě jsme na tom byly zhruba stejně, takže volným tempem do Slatiňan a zpátky bylo naprosto ideální, jen by jste tu stezku měli rozšířit, protože jinak se tam nedá moc vejít a pořád někomu uhýbáte. Projížďka za západu Slunce byla však pěkný, tak jako tak. Potom už jen sprcha, epizoda Hry o trůny a hurá na kutě.
Ráno kaiserky a čajíček a než se dovařil oběd, tak jsem si trochu googlila a hádejte, kdo chce žít alespoň o trochu zdravěji. Jo, já. Takže jsem vyrazila přes všechny ty rozkopané úseky a všechno do Billy s nákupním seznamem v ruce.
Konečný nákup složený z kokosového mléko, 1,5 l aloe vera pití, Geishy, kokosu, jablek, hrušek, lesní směsi a banánů. Mimochodem kombinace ananas, lesní směs a jablko není vůbec špatná. Zítra k snídani plánuju zase jinou kombinaci, ale to Vám úplně neprozradím.
Pak už jen jedna návštěva a uhánění na autobus, který jsem díkybohu stihla, protože jinak vážně nevím v kolik a jak bych se dostala dom. Takže teď už ne s jednou výbavou horské expedice, ale zhruba s dvojnásobkem hurá domů (nebo spíš "hurá" ???)
Děkuju za to, že jsem tyhle dva dny mohla prožít.
S láskou,💖
Sabbi
vždy, keď som navštívila rodinu v Ostrave, vždy nás vzali do Tarzánie a vždy som nadávala, že nemám kondičku na takéto lezenie pomedzi stromy :D.
OdpovědětVymazatinak fotky sú krásne, je vidieť, že ste si to poriadne užili! :).
KEJMY ♥.
Upřímně, já se bála taky a docela dost, jenže jsem z těch všech nahoře byla největší a nejstarší, takže nešlo vycouvat :-D . Já nemám třeba vůbec sílu v rukou a taky jsem to zvládla, zkus to taky, věřím, že to zvládneš. Děkuju, rozhodně jsme si to užili... :-D
VymazatHezký zbytek léta
S.