Zvrácení | Penelope Douglas | Knihodojmy

 Ahoj, jak jsem v dubnových přírůstcích slibovala recenzi, tak už je tady. Moje druhá kniha této v dark romance významné autorky je současně prvním dílem série Ďáblova noc.

Anotace: Bratr Eričina přítele je pohledný, silný a jde z něj strach. Když vejde do místnosti, „Rika“ sklopí oči, když se k ní přiblíží, ztuhne. Rika věří, že je pro něj zajímavá asi jako špína na botě, ale sama ho bedlivě sleduje, poslouchá, co říká, a hlavně – ví o všem, co udělal. Michael Crist si dobře uvědomuje, jakou má nad Rikou moc – jakou z něj má hrůzu. Když jeho bratr odjede studovat námořní akademii a Eriku nechá samotnou a nechráněnou, Michael ví, že se naskytla dokonalá příležitost k pomstě. Před třemi lety poslala Rika do vězení Michaelovy tři nejlepší kamarády. Teď jsou konečně na svobodě a odhodlaní splnit jí každou noční můru.

Dojmy: Já se přiznám, že po Lásce na hraně jsem měla od autorky jistá očekávání. Zejména vezmeme-li v potaz, že se jedná o začátek rozsáhlé série a první díly bývají vždycky nadupané, protože kdo by pak jinak četl ten zbytek? Vztah Eriky a Michaela Crista byl zcela neuvěřitelný a plochý založený na sexu, ale ani chemie mezi nimi nebyla uvěřitelná, natož ten jejich rádoby vztah, kdy on jí naprosto pohrdá. Celé to bylo zase napsané velice čtivě, nechyběla spousta pikantních scén, kdy Eriku vzrušuje strach a maskovaní muži. Kdo jsem abych jí soudila, ale z celého příběhu mi hlavní hrdinové přišli děsně nezajímavý bez jakéhokoliv osobního vývoje. Docela se těším na příběh Kaie, který tu nakonec byl vykreslen jako zajímavější charakter než ostatní.  Možná na chvíli od této série odbočím k Troufalé vášni a v září by měla vyjít Punk 57, ta taky vypadá dosti zajímavě. Jediné co musím opět pochválit je styl psaní autorky, dokáže čtivě napsat úplně cokoliv. Snad příště zase bude více prostoru chválit..

2,5/5

Sabča 

Toulovcovy maštale

 Ahoj, vítám vás u dnešního článku. První květnovou sobotu jsme vyrazili s Klaudi a Honzou do poměrně nedalekých Toulovcových maštalí na rozhraní okresů Chrudim, Svitavy a Ústí nad Orlicí. Vzhledem k tomu, že se mimo pohonné hmoty jedná o výlet zadarmo jsem si řekla proč se o tento tip nepodělit.

Jedná se o pískovcové skalní městečko s různými útvary, konkrétně hlavní útvar Toulovcovy maštale je rozdělený na Předsíň, Kuchyň, Zvon a tak podobně. Maštale pak najdete ještě Městské, ostatně tras kterými se tento mikroregion dá projít a co se v něm dá vidět je hned několik. My jsme zvolili Bor u Skutče - Toulovcovy maštale – Vranice – Dudychova jeskyně - Bor u Skutče - 6, 7 km, obtížnost 3. Auta jsme nechali u místního kravína, kde je dle map větší z parkovišť v této obci, a pak jsme po zelené přes potůček, lesem a čas od času do kopce přes různé kořeny došli k Toulovcovým maštalím z kterých je pak i výhled ne vyloženě do krajiny, ale spíše na okolní les. Tady jsme posvačili a pokračovali zpátky po červené přes Vranice a Dudychovu jeskyni ta je teda v hrozně kopci protkaném právě kořeny stromů. Vy samozřejmě můžete zvolit i snazší trasy čím vyšší číslo tím větší rychta ta trasa je. 

Neplatí se zde žádné vstupné na rozdíl od jiných větších skalních areálů, u parkoviště asi záleží jakou trasu si vyberete ale je spousta vyhrazených parkovišť kde nejde o výdělek, ale čisto o to aby jim v těch malých dědinách lidi nestáli všude možně. 

Přehled tras najdete na stránkách mikroregionu - zde. V Boru u Skutče je pak i u menšího z parkovišť Zmrzlinárna Borůvka kde si kromě zmrzliny můžete dát i kafe nebo domácí limonádu. Já ochutnala malinový sorbet, Kuba měl salko s bílou čokoládou. Obě zmrzliny byly dobré jen za téměř 50 Kč mi přišly porce malinké a obsluha vcelku pomalá ačkoliv tam slečny byly ve dvou. Ledové kafe stylem rozmixované mléko s shotem presa s ledem za 90 Kč je pak teprve úlet. O víkendu pak počítejte obecně s větším množstvím lidí. 

Byli jste někdy v nějakém skalním městečku ať už úplně malinkém nebo třeba v poměrně známých Prachovských skalách či Adršpachu? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

Knižní přírůstky za Duben 2026

 Ahoj, vítám vás u dnešního článku poprvé letos tu máme knižní přírůstky. Ono já letos co se knížek týče vůbec moc neutrácela a doteď byste počet nových knih spočítali na prstech jedné ruky. V dubnu jsem se poněkud rozšloupla na Dobrovském a přibylo mi tak víc knih než za těch několik měsíců předtím.

Víceméně všechny dnešní knížky jsou na doporučení buď z BookToku, nebo z YouTube. V rámci akce na Dobrovském, kde bylo vybraných tuším 50 titulů s 50% slevou, jsem ulovila v papírové podobě Fantasmu a Kavka & Řezník na doporučení Simky. Za 450 Kč 2 knížky – to už je v dnešních cenách super kauf. Jedná o dark romance s hodnocením okolo 80 % na Databázi knih. U jedné je tématem magie a soutěž Fantasma, kterou většina hráčů nepřežije, u druhé jsou pak hlavními hrdiny vrazi. 

Fantasma 

Když Ofélii a Genevieve náhle zemře matka, nemají ani čas truchlit. Ofélie totiž zdědila nejen mocnou nekromantskou magii, ale také obrovský dluh na jejich domě. Situace se však brzy ještě zhorší, protože Genevieve se rozhodne úvěr splatit tím, že vstoupí do Fantasmy – soutěže, kterou většina soutěžících nepřežije, ale vítězi se splní jedno přání. Aby mohla Ofélie sestru zachránit, musí se hry sama zúčastnit. Fantasma je však prokletým sídlem plným klikatých chodeb a honosných pokojů, v nichž číhají svůdní démoni a hříšná pokušení. Ofélie musí překonat celých devět úrovní zkoušek, aby zvítězila…, pokud ji tedy dřív nepřemůže vlastní strach.

Když jí arogantní neznámý muž nabídne, že by ji mohl ochránit a vést, Ofélie ví, že by mu neměla věřit. Blackwell totiž možná nevypadá nebezpečně, ale zdání může klamat. Jenže v sázce je život její sestry, a tak si nemůže dovolit ho odmítnout. Důležité je, aby ignorovala neodolatelnou temnou přitažlivost, která je k sobě neustále táhne.

Ztráta vlastního srdce je totiž ve Fantasmě nebezpečnější než prohra.

Kavka & Řezník

Když náhodné setkání vytvoří nepravděpodobné pouto mezi soupeřícími vrahy Sloane a Rowanem, najdou oba něco zdánlivě nedosažitelného – přátelství stejně smýšlející, černočerné duše. Dva lovci se setkávají při každoročním klání plném krve a utrpení, které se může odehrávat v zapadlém městečku v Západní Virginii nebo v kalifornském luxusu, v centru Bostonu nebo na texaském venkově, zkrátka všude tam, kde se mohou utkat s těmi nejnebezpečnějšími zrůdami. Ale zatímco jejich přátelství přerůstá v něco víc, nepokojní duchové, které za sebou zanechávají, jsou jim v patách a jsou odhodlaní vzít jim víc než jen nově nalezenou lásku.

Dokáží se Rowan a Sloane vymanit z hry na smrt? Nebo konečně narazili na sobě rovného?

Mimo to jsem si při návštěvě Olomouce ukořistila první Penelope Douglasovou; ta už v žánru dark romance patří mezi ikony a jména, s nimiž nelze nepočítat. V rámci své tvorby často pracuje s motivy více mužů a zkrátka s tím, že víc je víc :D Moje prvotina od ní byla tedy Láska na hraně – recenze už je zde.

A protože Láska na hraně mě přes velmi kontroverzní téma vztahu v rámci nevlastní rodiny bavila, tak jsem si pořídila první díl série Ďáblova noc, tedy Zvrácení. O té se nebudu nyní příliš rozkecávat, už ji mám dočtenou a brzy bude recenze. 

Protože víc je víc i v rámci nákupu knížek, pořídila jsem si ještě Wolf.e od autorky Paisley Hope, tentokrát na doporučení Kristýnky Zemánkové z Vaříme pro chlapy. Prostředí motorkářského klubu v žánru dark romance - sounds good. Zrovna ji začínám číst, tak uvidíme, jaká bude.

Gabriel Wolfe se zrodil do chaosu. Od dětství neznal nic než násilí, smrt mu není cizí a láska je neznámý pojem. Ženy pro něj představují bezejmenné hračky a jejich tváře mu splývají. Motorkářský klub Pekelníci, kterému velí, pro Gabriela znamená úplně všechno, dokud jednoho dne nepotká Brinley a nepocítí něco, co ještě nikdy nezažil. Brinley vždycky toužila po lásce. Je nevinná a naivní a vychovávali ji k tomu, aby byla slušná a tichá dívka. Gabriel je naprosto odlišný, a přesto ji k sobě neodolatelně přitahuje a nutí ji přehodnotit všechno, čemu dosud věřila. Jejich setkání u obou odhalí stránky, o nichž ani jeden netušil. Doporučený věk 18+

Tentokrát jsem tedy obohatila čtečku o 2 a knihovničku o 3 tituly čistě v rámci dark-romance, ale chystám se pořídit i novou Caplinovou nebo pokračování NeverAfter od EmilyMcIntire. Čím jste si naposledy udělali v rámci čtiva radost vy? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

Aktuálně používaná dekorativka - Essence, L´Oreál Paris, Bobbi Brown

Ahoj, vítám vás po dlouhé době u recenze na dekorativku. Té mám ze vší kosmetiky logicky nejmenší spotřebu, ovšem zaujaly mě novinky u Essence a sešlo se mi tu zase něco i od Haničky.

Začala bych asi make-upem. Essence Silky Blur teď testuje v kosmetické sféře úplně každý a mě zaujal tuším u Onyho na YouTube. Hodně si ho oblíbila i Sabča z Bláznivé mámy a já se ani nedivím. Stojí jako jeden oběd ze zvýhodněného meníčka – 150 Kč a já jsem s ním též zatím spokojená. Jde o středně krycí make-up s takovou opravdu silky texturou, hezky přilne k pleti i bez nějakého podkladu, ale nemá problém ani s lehkým pleťovým krémem. Dělá velice přirozený efekt a na pleti je lehký, přitom sjednotí a vyzmizíkuje drobné nedokonalosti a nezvýrazňuje sušší místa. Já právě s tím často bojuju, že když chci vyšší krytí, tak to zvýrazní suchá místa, a u nižšího to zase nedávají mastnější zóny pleti. Tenhle make-up si hravě poradí s obojím. Pokud chcete vyloženě matný look, budete ho určitě muset pudrovat častěji než nějaké echt krycí držáky, ale za mě je to na každodenní líčení ideální produkt. 

Dále tu mám řasenku Lash Paradise Forever Noir od L’Oréal Paris. V minulosti jsem od nich opakovaně a s oblibou používala AIR Volume nebo Volumissime řasenky a říkala jsem si, že by mi mohla dle kartáčku sedět i tato. Velikostně je tak akorát, kdyby byl kartáček ještě o něco větší, už by se s ním špatně manipulovalo. Takhle krásně oddělí a obarví všechny řasy a současně jim dodá objem bez nějakých šílených vrstev nebo cucků. Sice nejde o voděodolnou verzi, ale i když jsem brečela, tak se mi ji ještě nepodařilo rozmazat. Mohu doporučit, mnohdy mají třeba v Rossmannu 1+1 na řasenky, kde se tyhle dražší kousky vyplatí pořídit.

A posledním kouskem dnešního článku je korektor Bobbi Brown Skin Full Cover v odstínu Ivory. Řekla bych, že jde o miniaturu – každopádně dostal se ke mně od Haničky, neboť na ni je příliš tmavý. Protože už vykouklo první sluníčko, tak jsem zjistila, že ho pod oči klidně mít můžu a i mi vyhovuje. Ačkoliv nejde o něco mega hydratačního, tak nijak nevysušuje a nepne v očním okolí. Moc hezky se blendí a přitom krásně zakryje i kruhy pod očima. Jsem z něj teď nadšená a používám ho skoro při každém líčení.

A co teď dělá při zkrášlování společnost vám nejvíce? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

Shrnutí měsíce Duben 2026 - Velikonoce, Olomouc, jaro a kytičky, Praha

 Ahoj, vítám vás u dubnového shrnutí. Duben byl pro mě měsícem plným kontrastů, kdy jsem se od počátečních zdravotních nepříjemností propracovala až k nádherným jarním zážitkům a rodinným oslavám. Vedle tradičních Velikonoc a výletů na zámek Žleby či do Olomouce jsem se naplno ponořila do intenzivních svatebních příprav, které zahrnovaly zkoušku líčení i důležité papírování na matrice. Celý měsíc jsme pak zakončili stylovým gastronomickým zážitkem v srdci Prahy, kde jsme v rámci brazilského rodízia objevovali nové chutě.

Duben jsem zahájila antibiotiky na močák a pak jako všichni ostatní Velikonocemi. Na Velký pátek jsme s mamkou a babičkou vyrazily na zámek do Žlebů, kde probíhaly tematické prohlídky – více v článku zde. Poté jsme zajely k nám do Kavárny Staré časy, kde já nebyla už celou věčnost. Bohužel vzhledem k probíhajícímu odemykání Doubravy a zmíněným prohlídkám bylo narváno a čekání na objednání bylo tak dlouhé, že se mezitím vyprodaly dezerty, které jsme si chtěli dát, tedy tato návštěva měla takovou hořkosladkou pachuť. Od babičky jsme dostali velikonoční perníčky a ubrus, mamka mi pak pro radost nadělila kytičku v takovém roztomilém květináči se zajíčkem, co vypadá jako vajíčko. Večer jsme šli k Honzovi s Klaudií na pokec a deskovky, tentokrát jsme hráli Splendor a také Jedním slovem. V sobotu dopoledne jsem zajela vyzvednout kytičku pro tchyni k 50. narozeninám a rozhodla jsem se odpočívat a po letech jsem si pustila Angeliku a píšu právě tento a další články na blog. 

Večer patřil právě oslavě tchyniných 50. narozenin, ale gratulovalo se i Kubovi mladšímu i staršímu, švagrovi Ríšovi a švagrové Verče, neb každý teď má svátek či narozeniny. Díky antibiotikům jsem byla druhý den ráno fresh a sjela jsem k Adélce – Sladké za plotem pro objednaný mazanec a ještě do večerky pro barvy na vajíčka a nějaké sladkosti pro koledníky, kdyby nějací přišli. K obědu byla kapsa plněná šunkou a sýrem a odpoledne jsem si po umytí oken vychutnala první zahradní káves s mazancem a teda lepší mazanec jsem v životě nejedla. Večer jsme pak koukali na seriál The 100, už se pomalu blížíme do finále a budeme ho mít dokoukaný. Tentokrát jsem slavila Velikonoce a dopoledne dorazilo i pár koledníků, odpoledne jsem si četla a přemýšlela, co by se ještě dalo jak doladit v rámci bydlení, neb máme zatím jen přízemí a tak trochu bojujeme s úložným prostorem. 

Lakovací okénko otevíráme červenou She´s Reddy od Max Factoru, tyhle jejich 60 sekundové laky jsou úplně super. Měla jsem do šesti a dva dny jsem před směnou ještě jela na magnetoterapie tak jsem toho úplně moc mimo práci nestíhala. Jeden den jsem si objednala pizzu, protože jsem nestíhala uvařit a byla moc dobrá. V pátek jsem hned po práci jela popřát ségře k 17. narozeninám a bylo to moc milé - došlo na výborný dort, jednohubky a mamka mi nandala i omáčku na paprice s knedlíkem. Terce jsem přivezla kytičku a jako dárek jsem tentokrát vybrala pár kousků od Beauty of Joseon a od mamky jsem pak když jsem se šla už pakovat domů dostala narcisky. 

Sobota pak patřila výletu do Olomouce, kam mě vyvezla Sára. Vzhledem k tomu, že tu finišuje bakaláře, tak byla i výbornou průvodkyní. O výletu si můžete přečíst samostatný článek zde. V závěru týdne jsem na oběd navštívila babičku, zajela na nákup a do košíku se mi zatoulaly i tři zvonky dalmatské, tuším v nádherné sytě fialové, a jedna světle fialová frézie. Kubova babička mi je zasadila do truhlíku na terase; ona je naše bohyně zahrady a přesně ví, co která kytka potřebuje, pomohla mi i s přesazením máty a toulitky. Kuba z pánské jízdy na Moravě přivezl vína – půlka vstupenky na akci byly vouchery na víno. Protože odpadnul na gauči, tak jsem akorát převlékla povlečení a uklidila koupelnu, abych ho až tak nerušila, naštěstí vyluxovat jsem stihla už předtím. 

Udělala jsem si další prodloužený víkend mimo Velikonoce, neb jsem měla v pondělí klasickou návštěvu kadeřnice spojenou ještě se zkouškou svatebního účesu, odkud jsem následně vyrazila na zkoušku svatebního líčení. Oboje dopadlo skvěle a já už mám konečně alespoň zhruba představu, jak budu v den D vypadat. K jídlu tak byly akorát rychlé gnocchi, co jsem, když jsem odpoledne přijela, vyčarovala. V úterý jsem měla poslední magnetoterapii a ještě před ní jsem vezla kontrolní vzorek po antibiotikách a vyřizovala dárek pro kamarádku. Abych na tom nebyla ze všeho toho zařizování škodná, v Lidlu jsem popadla tři platíčka Million Bells do truhlíků na okna. Uprostřed týdne před prací jsme vyrazili na matriku, neb jsme sice měli rezervovaný termín a čas obřadu, ale bylo třeba zařídit nezbytné papírování a byrokracii. Přiznám se, že mě paní matrikářka trochu rozhodila, a odpoledne tím, že se nám jaksi změnil obřad ze zahrady na louku, tak jsem se jala řešit DJ, který to případně ozvučí i v o tolik větším prostoru. Ve čtvrtek před prací jsem pak stihla pedikúru a ještě lekci angličtiny, v pátek jsem původně měla jet na OPG snímky, ale už jsem padala na hubu, takříkajíc, takže to jsem přesunula a raději jsem si hodinku přispala. Jsem letos v C1 skupince na angličtinu a zrovna bereme distancování - velice zapeklitá věc, zejména pokud já sice rozumíte a speakujete jako o život, ale časy nejsou váš kámoš. 

Abyste neřekli, že jsem si všechno vystřílela na samostatné články, tak nikoliv. Sobotní dopoledne jsem se snažila co nejvíc poklidit, neb krátce po obědě jsme vyráželi směr Praha; dostali jsme poukaz od Ježíška na nějaký gáblík a já ráda takové příležitosti využiju a s něčím to spojím. Tentokrát jsme metrem dojeli na Hradčanskou, odkud jsme přes Královské zahrady prošli až k Pražskému hradu a prošli jsme si zvenčí celý areál. Až zpětně z internetu jsem zjistila, že byl jakýsi Den otevřených dveří. No, říkala jsem si, zda tam není nějak moc lidí, ale pak jsem se v duchu chlácholila, že je to turistická destinace... Z Hradu jsme se vydali okolo Strahovského kláštera směrem na Petřín. Po cestě je nejedno pěkné panorama s výhledem na Prahu, teda – co jsem byla menší, tak si Hrad pamatuju menší a ten kopec na Petřín taky. :D  

Z Petřína přes Malou Stranu jsme sešli směrem k Vltavě, kde já snad nikdy z této strany takhle nebyla. Tentokrát jsem chtěla vidět poměrně slavnou Lennonovu zeď, ač už se za ty roky několikrát změnila k nepoznání. Zaujal mě i vstup do The Wall Pub s motivy známé písničky Yellow Submarine od The Beatles. Přes Karlův most jsme šli pomalu ale jistě směrem na Staroměstské náměstí. Před ním jsme se ještě krátce zastavili v mé oblíbené zmrzlinárně, hned ve vedlejší ulici jsem nějakou dobu byla na praxích. Z fotky můžete identifikovat Crème de la Crème v Husově ulici – já jsem ochutnala borůvku s levandulí a byla famózní, Kuba si dal klasiku, slaný karamel. Přes Staroměstské náměstí jsme došli do Dlouhé ulice, kde sídlí La Casa Latina, což byl náš cíl již od začátku. Právě sem jsme od mamky přítele dostali poukaz na Churrasco Rodizio.

Churrasco Rodízio je tradiční brazilský způsob stolování a grilování, který nabízí neomezenou konzumaci masa (styl all-you-can-eat). Číšníci, často nazývaní passadores, obcházejí stoly s velkými jehlami, na kterých jsou napíchané různé druhy grilovaných mas, a porcují je přímo na talíř zákazníka, dokud nedá najevo, že je sytý. 

Překvapilo nás, jak je celý podnik prostorný. My jsme seděli v takovém prostředním průchozím salónku. Po usazení jsme si došli pro předkrmy, ty byly tvořeny bohatým salátovým barem, kde si hosté mohli nabrat i polévku, omáčky, různé vzácné koření a taková, dejme tomu, „mezijídla“. Před servírováním masa ještě každý stůl dostal 4 druhy příloh – hranolky, mexickou rýži, smažený banán a bochánky s parmazánem. Poté už začali chodit číšníci s různými druhy masa – vepřové, hovězí, jehněčí, kuřecí křidýlka, srdíčka, krevety, losos, grilovaný ananas. Všechno bylo skvěle namarinované já jsem oželela akorát lososa, neb ryby moc nemusím, a krevetu jsem poprvé v životě ochutnala a jedna mi asi stačila. Zato zbytek masa byl vážně moc dobrý a upřímně za ty 2 hodiny musí být zcela syt úplně každý. My jsme ani nebyli schopni plné 2 hodiny projíst, už jsme to pak neměli kam dávat. Vloni jsme takhle též díky Petrovi od mamky vyzkoušeli korejské grilování a i to bylo super. Je fakt, že nebýt něj, já jsem na jídlo hrozná konzerva a nic nového moc nezkouším. :D 

Než jsem se nadála byl už zase pátek a měli jsme domluvené deskovky s Klaudi a Honzou, tentokrát jsme se předem domluvili na hře Kutná Hora, která mě v jejich sbírce zaujala. Vzhledem k větší časové náročnosti hry jsme akorát jednou odehráli a musím říct, že složitější hru jsem asi v životě nehrála. Chvíli trvalo než jsem se zorientovala, možná příště bych to zahrála líp :D Domluvili jsme se taky, že zkusíme místní Hospodský kvíz a zaregistrovali si tým. V sobotu jsem dělala lasagne pro celý dům a poté jsme s Kubou jeli trasovat spanilou jízdu na svatbu. Ono si člověk řekne hodím to do mapy a je to, no jenže není. Potřebujete vyřadit jednoproudovky kterých je v chatařských oblastech docela dost, taky aby to propojovalo nějaké body a vytvořit tak akorát dlouhý okruh. Zabralo nám to několik hodin upřímně a cestou zpátky jsme se stavili na zmrzku a vyzvednout pozornosti pro naše svatební hosty, které nám zařídila babička u známé. Večer jsem si četla a stejně tak i u nedělní snídaně, poté jsem trochu poklidila a zase se dala do vaření. Odpoledne jsme vozili hlínu ze stodoly, resp. spíše jíl s kameny a cihlami které jsme z toho třídili, bolel mě po víkendu celej člověk, ale odvozila se všechna hlína a odměnou byl každému špekáček na ohni. Protože jsem si po náročné neděli do noci četla tak jsem byla v pondělí úplně přejetá. 

Uprostřed pracovního týdne jsme večer poprvé vyzkoušeli Hospodský kvíz a na to, že jsme zašli poprvé jsme skončili 4. ze 6 -prostor pro zlepšení tam rozhodně je, ale na rozjezd to beru jako dobrý výsledek :D Na Čarodějnice jsme vloni nešli protože jsem měla angínu a letos jsem byla do večera v práci v kanceláři kvůli školení a pak se už ani mně ani Kubovi nikam nechtělo. Pustili jsme si film na Netflixu a okoštovali gin, co ode mě dostal k narozeninám z české Little Urban Destilery. 

Duben byl ve znamení na plnej plyn a se stoupajícím počtem slunečných dnů a tím, že jsem si mnoho víkendových dní vyhradila na opravdový odpočinek šlo zatím za mě o nejlepší měsíc tohoto roku. A jak jste si první doteky jara a Velikonoce užili vy? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

Spotřebováno za Duben 2026

 Ahoj, vítám vás u dubnového spotřebována. Přiznám se, že poslední měsíce se nějak nezaměřuju na plné využití všeho, co mám doma a tak často sklouzávám jen k základní rutině, ale pokud máte dobře poskládanou tu mnohdy to stačí.

Rituals The Ritual of Ayurveda krém na ruce

Musím se přiznat, že mě tahle řada nijak neučarovala vůní a krém mi přišel hydratačně vyloženě slabý. Na druhou stranu se rychle vstřebával a na přemazání během dne nebyl špatný, tedy jsem ho z nočního stolku nastěhovala do pumpičky z které si mažeme ruce oba během dne. 

Tesori d´Oriente Ikigai sprchový krém

Samostatná recenze zde.

Dermacol Aroma Moment Líbezné Liči

Trochu jsem se bála, že vůně bude příliš výrazná. Zde jí ovšem Dermacol zjemnil a zahalil do krémového kabátku, kdy ani trochu nevysušuje a není nikterak přepálená. Ač mám větší oblíbence nebylo to špatné. 

Douglas Home Spa The Palace of Orient tělové mléko

Bohužel hydratačně opět slabota, takže taky skončilo v pumpičce na mazání rukou během dne. Ani tady mě též nezaujala ani vůně. 

Dove antiperspirant Sensitive bez parfemace

Výborný antiperspirant ale na léto by na mě byl příliš slabý. Takhle na jaře ještě v pohodě, navíc opravdu nevoní a netluče se tak s vaším parfémem. Mám tu dva Dove v zásobě ovšem s vůní, ale i na ty se těším. 

Rituals hydratační šampon a kondicionér

Předposlední produkty z adventního kalendáře pokud jsem se správně dívala. Oba nádherně luxusně voněly a opravdu vlasy zanechávaly krásně hydratované bez zbytečného zatížení. Musím se někdy podívat po jejich vlasovce jako takové, třeba by stálo za zvážení plné balení. 

Isana maska na vlasy Molecular Repair

Obecně mi Isana vlasovka příliš nesedí ale zde se konečně dostáváme k pravému opaku. Tuhle masku na vlasy jsem vzala úplně na blind, že chci něco levného a pokud možno hydratačního tak uvidíme. Obsahuje 11 aminokyselin a je určená pro regeneraci silně poškozených vlasů, má středně hutnou konzistenci a opět jí na použití není třeba tolik. Rozhodně mi 200 ml této masky vydrží déle než kondicionér ačkoliv jí teď defakto používám jako kondicionér neb mi tu zůstaly dva načnuté šampony a k nim žádný kondicionér. Pokud na ní narazíte fakt za pár kaček dost muziky. 

Chloe Nomade EDP

Vůně která mě provázela od podzim až doteď, vybrala jsem si jí od Kuby k 25.narozeninám. Určitě si někdy koupím další balení, protože to bude jedna z mých signature vůní. Ženská, trochu zemitá s takovým šmrncovním podtónem nevím čeho, protože suroviny vůní až tak dobře nerozeznám. Balení 50ml vydrželo i relativně dlouho. Byla jsem z ní nadšená celou dobu, je mi skoro až líto, že už mi došla. 

Maybelline Liftergloss lesk na rty odstín Moon

Moje léta letoucí oblíbené lesky, ovšem tenhle mám ještě z velmi ranných dob mého vztahu s Kubou...A to je velice dávno, proto už jsem se rozhodla ho vyřadit a věnovat se spíše Fenty leskům, co tu mám případně o něco menší Avon sbírce. Jinak byl skvělý - krásně hydratoval, vytrácel se rovnoměrně a fakt dělal opticky hezky šťavnaté rty, předtím jsem měla ještě jeden odstína ten jsem celý dodělala. 

Nivea pleťová voda s lotusovým květem 

Moc příjemná pleťová voda/toner z drogerie za asi 130 Kč mi vydržela několik měsíců. Ráda jsem jí používala v rámci ranní rutiny na lehké vyčištění a poté jsem si dávala pleťový krém od Ziajy s céčkem. Klidně bych si jí koupila někdy znovu.

Isana odličovač na oči a rty bez olejové složky

Další balení mojí stálice za pár peněz hodně muziky. Jako obvykle už mám další v koupelně a hned několik dalších balení v zásobách, skvěle se hodí i na cesty. 

Avon micelární voda Soothe

Tady taky nemusím sáhodlouze představovat. Moje oblíbená varianta micelárek, ale žádná od Avonu zatím nebyla špatná ani mi pleť nijak nevysušovala nebo nedráždila. Já tedy micelárku vždycky pak smývám protože si poté myju pleť nějakým gelem/krémem na vyčištění.  

Lactovit Oleo tělové mléko

Velké balení hydratačního tělového mléka s pumpičkou do stovky a s univerzální krémovou vůní. Tady mi trochu něco vadilo oproti základní variantě, možná právě ty oleje a občas mě po něm svědily lýtka. Příště bych tak šla do klasiky červené ale bez dalších přídavků a ještě bych určitě chtěla ozkusit i tu modrou variantu.

Avon rozčesávač na vlasy s vůní manga

Další nekonečný dokud nás smrt nerozdělí příběh. Příjemný rozčesávač ve spreji se sladkou vůní a dobrým rozprašovačem, kupuju roky pořád dokola. 

Dermacol Hair Boost Shampoo

Recenze na tuto řadu zde.

Nivea Sensitive 3v1 

Kuby sprcháč/šampon. Beru mu většinou buď tento a nebo ještě tmavě modrý Protect & Care a s oběma je spokojený. 

Vivian Gray Jasmine Patchouli sprchový gel

Velmi výrazná vůně na mě možná až moc, proto nakonec dopadl jako mýdlo na ruce. Přišlo mi, že trochu vysušoval, balení je však pěkné ozdobné. 

Balea Oriental Plum gel na holení 

Poslední balení zimní limitky Balea. Fajn produkt za pár peněz a plní svojí funkci, švestka se jim v parfemaci mohla povést víc, ale nevadila mi. 

Odličovací tamponky tu mám jednou Isanu a jednou Ebelin, oboje jsou fajn a neoddělují se a krásně drží tekutinu. 

Dostáváme se pomlau k domácímu okénku. Nikoho už nepřekvapí Sanytoly na koupelnu a kuchyň - nedám na ně zkrátka dopustit a už mám doma další balení. Na druhou stranu na varnou desku mi mamka doporučila Clin a na doleštění je to fakt lepší než nějaká pouze dezinfekce. Hajzlík tabletky z DMka jsem měla léta letoucí - mě to nějak neoslovilo raději hajzl gel toto nic moc nedělalo navíc. Čistič pračky a myčky - snažím se oba spotřebiče čistit alespoň jednou za měsíc, vzhledem k tomu kolik hodin tu naběhají si to i zaslouží. 

Na samostatné výpáleno to zatím není tedy svíčky přidávám k ostatní spotřebě. Po několika měsících jsem dopálila velkou vázu WoodWick Cashmere, kterou jsem dostala od mé macechy Týny. Voněla příjemně a vyhořela hezky rovnoměrně akorát na ten poslední kousek vosku už jaksi nezbyl knot.

Druhý adept je tu vanilková svíčka z Lidlu asi za 50 Kč tedy úplná klasika. Krásně sladce voněla a přestože to byl takovej prcek za pár šušňů voněla i za tepla při pálení a krásně vyhořela takřka do dna. 

Za mě bych tedy duben uzavřela jako spotřebně poměrně průměrný měsíc co do spotřeby. Jak to šlo vám? Dejte mi vědět do komentářů :)

Sabča

Láska na hraně | Penelope Douglas | Knihodojmy

 Ahoj, vítám vás u dnešního článku. Úplně spontánně jsem si v Olomouci pořídila svojí první Penelope Douglasovou a jakože já si myslela, že vím co čekat, ale let me just say i was not prepared for this.

Anotace: Tiernan de Haasové je všechno jedno. Jako jediné dítě slavných rodičů vyrůstá sice v bohatství, ale zato bez lásky. Když rodiče náhle zemřou, ví, že by měla být zdrcená. Ale změnilo se vlastně vůbec něco? Vždycky přece byla osamělá. Protože Tiernan bude plnoletá až za dva měsíce, stává se jejím poručníkem otcův nevlastní bratr Jake Van der Berg. Tiernan se za ním a jeho syny Noahem a Kalebem musí odstěhovat do odlehlých coloradských hor. Všichni tři ji nakonec vezmou pod svá křídla a ona mezi nimi pomalu najde své místo. Také si však uvědomí, že hranice se stírají a pravidla se snadno porušují, když se nikdo nedívá. Jeden z nich ji má. Druhý ji chce. Ale on… On si ji nechá.

Dojmy: Tahle knížka opravdu nebude pro každého, hlavní hrdinka má po dobu děje poměr se třemi muži a jde o její nevlastní příbuzné. Mimo notné množství peprných scén obsahujících nejrůznější úchylky, praktiky a různý počet účastníků autorka pracuje i s barvitými popisy Colorada během všech ročních období. Popisuje bydlení na samotě od vlastního chovu zvířat, pěstování surovin až třeba po lov opět dle toho, jak se mění podmínky v roce. V létě koupání v řece, na podzim přípravy na zimu a v zimě zasněžené vrcholky hor a jistou osamělost. Vývojem prochází i Tiernan v rámci vztahu sama k sobě, ale i navenek poté, co jí tragicky zahynuli rodiče, kteří ji vlastně nikdy neměli upřímně rádi. V rámci jednotlivých vztahů se posunuje i její milostný život, na ten pak nahlížíme i z psychologického pohledu jednotlivých postav. Trochu mě mrzelo, že vztah s jejím vyvoleným se v knížce zas až tak moc neobjevuje a pak mi to přišlo takové trochu hup na krávu a je tele. Obecně ale první setkání s autorkou hodnotím jako velmi silné a ráda si přečtu nějaký další její počin.

4,5/5 

Sabča