Pohlceni | Emily McIntire | Knihodojmy

 Ahoj, vítám vás u dnešní knižní recenze v sérii NeverAfter letos vyšel již 6. díl pod názvem Pohlceni. Autorka se tentokrát inspirovala Malou mořskou vílou až na to, že to je tady pěkná mrcha. 

Anotace: Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.

Venesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.

Dojmy: Musím říct, že po předchozích dílech mi tenhle přišel z nějakého důvodu poněkud slabší a chemie mezi hlavními hrdiny mi úplně neseděla. Oba mají společné to, že se snaží zavděčit své rodině a pracují v rodinném podnikání, které není tak zcela čistě legální. Vanesa je outsider skrz na skrz – od úmrtí matky až po šikanu a zneužívání během školní docházky. No, je vám jasné, že z ní nevyrostl zcela psychicky zdravý jedinec. Za svého strýce odvádí špinavou práci a řekněme, že v mučení lidí umí být velice kreativní, i když se snaží věcem dávat morální přesah. Na druhou stranu nemá takřka žádný soukromý život, až na pár čistě sexuálních vztahů.

Enzo má oproti tomu k rodině velice blízko a jeho největším problémem se jeví tradičně založený otec, který dbá na dodržování zvyklostí a slibů. Bohužel mezi ně patří i sňatek s Ariou, zhýčkanou dcerou Krále moří, díky čemuž se Enzo setká s poněkud svéráznou Vanesou. Kromě "romantické" linky se Vanesa snaží zjistit, jak to vlastně bylo se smrtí její matky, a Enzo zase to, kdo ho na začátku nechal zabít.

Předcházející Svedeni, Oslněni i Zmámeni byly za mě prostě lepší – víc mi seděla řešená témata i sexuální deviace. Tady mi v podstatě (až na to, že je baví jejich práce řekněme trochu víc než v běžném profesním směru) přišlo, že jsme neustále klouzali jen po povrchu. Ačkoliv se kniha četla rychle, nemám z ní to správné nadšení. Hodně jsem chápala právě tu touhu se zavděčit s absolutně nulovým efektem – to dost rezonovalo s mou osobní zkušeností.

Když to vezmu kolem a kolem, hodnotila bych to na 3/5. Nebylo to vyloženě špatné, četlo se to rychle, ale v porovnání s ostatními díly jde skrze celou sérii spíše o průměr.

Měli jste někdy u nějaké postavy pocit, že jí rozumíte až moc dobře jen kvůli vlastní osobní zkušenosti? U jaké knihy se vám to stalo naposledy?

Sabča