Ahoj, vítám vás u dalšího cestovního článku. Letos jsem poprvé v životě nebyla ve všední narozeninový den v práci nebo škole a vyrazila na dovolenou. Volba padla na Beskydy a dneska se podíváme, co vše jsme do těch tří dnů nacpali.
Ubytování jsem vybírala přes Slevomat, původně jsem ho posílala mamce jako tip na dárek pro jejího přítele, ale nakonec jsem ho koupila pro nás. Hotel a Restaurace Na Rozcestí v Čeladné mě zaujal jak zvenčí tak zevnitř na fotkách. Dostali jsme Letní pokoj - já teda za sebe ubytování doporučit nemůžu - nebyla jsem spokojená od úklidu přes matrace až k rozvržení pokoje. Snídaně byly v pořádku, v rámci večeří to bylo 50:50 jednou dobré, jednou vůbec a pivo by si určitě zasloužilo větší péči. První den jsme vyrazili do rehabilitačního centra v Čeladné konkrétně do Lara spa na masáž zad, šíje a chodidel. Mezitím co jsem čekala než skončí Kubovi masáž jsem si prošla i část udržovaného areálu. K večeři jsem si vybrala na hotelu panenku s pepřovkou a hranolky, to byla ta lepší volba.
V Lara spa najdete mimo masérských služeb i bazén s parní saunou, finskou saunu, služby kosmetiky, kadeřnictví nebo mani a pedi. Parkování je za 100 Kč nebo při využití služeb nad danou částku zdarma přímo v areálu.
Po snídani jsme vyrazili do Frýdlantu nad Ostravicí odkud jsme vycházeli na Ondřejník, trasa 3,5-4 km jeden směr mi přišla poměrně přijatelná se stoupáním 347 metrů. Ovšem mi nedošlo, že to technicky vzato půjdeme furt do kopce...Nakonec jsme to zvládli a v roubence Ondřejníček jsme se posilnili hranolky a pivkem. Jelikož nám výstup nezabral až takovou dobu vyrazili jsme na Hukvaldy na hrad, to nám ještě nedošlo že jest pondělí, to nám došlo až když jsme vjeli na předražený parkování. Využili jsme tedy situace, že tak či tak budeme muset zaplatit parkovné a zavítali jsme do přilehlé kavárny Ráj na zemi, která jakoby vypadla z Caplinové knihy. Já okusila punčový dort a flat white a nad sladkou tečkou jsme sondovali co dál. Volba nakonec padla na Oldtimer muzeum v nedaleké Kopřivnici neb v Tatrovce jsme byli už před lety a musím říct, že se jedná o moc milé menší muzeum s velmi zajímavou sbírkou, parkováním zdarma a v přízemí se taky nachází kavárnička. Kuba mi ukázal kde v Bílé startovali na Gumbalkan a cestou na hotel jsme se stavili ještě pro suvenýry v podobě Borůvkového ležáku od Beskydského pivovárku. Při větším počtu osob se zde dá zařídit i prohlídka, ale toho jsme nevyužili. K večeři jsme tentokrát zvolili vyhlášený řízek se salátem a místní obdoba salátu nám ani jednomu nesedla, Kubovi chudákovi víc a tak skončil po zbytek večera v posteli s colou na nočním stolku.
Poslední den jsme po snídali využívali maximum času do check-outu, dále jsme pak čekali v Nošovicích v Radegastově šenku. A na co jsme čekali? Na prohlídku našeho oblíbeného pivovaru Radegast jejich Ryze hořká 12° u nás v rodině i mezi přáteli doprovází každou událost. Spojili nás s školní exkurzí vzhledem k tomu, že běžná prohlídka se neobsadila, ale vůbec nám to nevadilo. Díky návštěvě ve všední den jsme viděli v provozu plnící linku na lahve i plechovky a dozvěděli se spoustu zajímavostí o pivovaru i samotném pivu. Ochutnávku jsem už měla pouze já neb Kuba musel řídit a čekala nás téměř čtyřhodinová cesta domů.
I přes některé chybky a komplikace jsem si naši zářijovou dovolenou velice užila. Nejvíc bych doporučila oba pivovary, výšlap na Ondřejník a Odltimer v Kopřivnici. Beskydy ač naše podruhé, rozhodně ne naposledy dle mého skromného názoru.
Sabča
Sabi, hlavně že jste si to užili i přes nějaké mouchy. Pivovary by určitě zajímaly mého manžela, taky je to milovník tohoto moku.
OdpovědětVymazat