Marissa Meyerová | Scarlet: Měsíční kroniky | knihodojmy

Ahoj všichni, tak se tu opět shledáváme.Jak se Vám daří na počátku nového roku ? Já za sebe musím uznat, že jsem se ještě skoro nezastavila a už mám spoustu plánu, diář se jistojistě plní, takže pokud chcete něco se mnou stihnout, radši piště dříve než později (fesťáky, kafíčka, pařby...). No, kvůli tomu tu dnes nejsme, takže přejdu k věci

Anotace: Když Byla Scarlet Benoitová malá, opustili ji oba rodiče a byla poslána na vychovávání k babičce. Nyní je jí osmnáct a je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jedinou blízkou bytostí na světě.
Až do dne, kdy babička náhle zmizí a Scarletin život se obrátí vzhůru nohama. O dva týdny později se Scarlet snaží vydělat si na živobytí na jejich malé farmě, když vtom se objeví její ztracený otec, zbitý a blouznící. Scarlet se od něj dozví, že ho mučil jakýsi gang samozvaných strážců pořádku... který dosud stále drží v zajetí Scarletinu babičku. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, který navštěvuje místní hospodu. Ačkoli se Scarlet je nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, z něhož čpí potíže na sto honů, ví, že potřebuje Vlkovu pomoc, aby našla únosce své babičky. To ale ještě Scarlet netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly...

„Lidi zkrátka hrozně rychle někoho odsoudí a kritizují, ale přitom nevědí, čím si prošla nebo co ji vedlo k tomu, co udělala. (Scarlet)“

Moje dojmy: Bejt Marissa chlap, tak vám dámy a pánové říkám, že jdu do ní. Musí to být člověk s neuvěřitelnou fantazií. "Remaky" rozhodně čtu ráda, takže tohle byla prostě jasná volba, že jo ? Měla bych se stydět, že to čtu až teď. Panebože, já jsem z toho úplně hotová, jsem na tom totálně závislá a nikdy to nechci dočíst, ale k Vánocům jsem pochopitelně též dostala Cress, což je pokračování této úchvatné série a už se nemůžu dočkáááát. No a víkend na to vypadá celkem slibně, ačkoliv chci ještě stihnout nějaký ty Prokleté básníky přelouskat. Autorka střídá naprosto vyrovnaně všechny postavy, aby se každé dostalo prostoru, zároveň to naprosto skvěle zapadá. Eh, rozbrečelo mě to, rozesmálo, nespala jsem kvůli tomu a přečetla to za dva dny, hned první den jsem přelouskala 250 stránek místo toho, abych se jako většina studentů v pololetí učila, ups. Úžasný vykreslení atmosféry, mám pocit, že mi praskne hlava a špacíruju po pokoji sem a tam, potřebuju víc tohohle proboha ! 600 stránek už leží po mé levici, víkend se blíží...

Čaj, knížku a nohy v teple