Marissa Meyerová | Cinder: Měsíční kroniky | knihodojmy

Ahoj všichni, jak už jsem mohla dát znát na předchozím článku, celý můj víkend se konečně nesl ve znamení knih a zaslouženého dohánění spánkového deficitu. Jediné, co mě děsí je tenčící se zásoba knížek, co mám ještě přečíst.

V císařském městě Novém Pekingu v jednom stánku neúnavně pracuje nikým nechtěná Cinder, šestnáctiletý kyborg, vyloučen z normální společnosti. Prostě ty hlavní jsou lidi a kyborgové jsou spíše jakýsi odpad. Její macecha a dvě sestry jí to nijak neusnadňují, s vyjímkou Pivoňky, jež si pro ní občas najde milého slova, avšak ta na začátku knihy umírá. Z jejího onemocnění je obviněna Cinder, odepsána k výzkumu ohledně této nemoci, což zatím nikdo nepřežil. Zde však přichází zásadní zlom celého děje. Naše hlavní hrdinka totiž není jen tak lecjaký kyborg.

Přiznám se, že mi doma ležela něco přes dva měsíce, no a naprosto se třeba nechápu ? Jakože Sabino, dej si facku a dej si druhou za to že sis neobstarala rovnou i další díly, protože teď budeš vážně trpět. Na první pohled to vypadá, že to bude neskutečná slátanina, jenže je to celý neuvěřitelně napsaný, tak propracovaný a zkrátka takový, že jsem se vzbudila vzala to do ruky a až do tří do odpoledne četla s jedinou přestávkou, a to sice na oběd. Občas jsem pochodovala po pokoji, že tohle se přece nemůže stát a nebo, že to či ono je hustý. Jednoduše přečíst 400 stránek jedním dechem není úplně basic věc. Autorka mě bezpochyby dostala na první dobrou a u části, kde Cinder ztratí nohu jsem ačkoliv to není vůbec vtipný vyprskla smíchy.

Skvělá, knížka mohu jen doporučit. Co vy a remaky na pohádky  ?
P.S.: Nějak se mi zbláznilo formátování písma, co to má zas bejt  ?

Čaj, knížku a nohy v teple