Temnota ve svitu slunce

Ahoj, no jak to říct.... ? Zase nestíhám číst, protože se utápím v emocích a pocitech ze všeho. Říkala jsem si, že bude jaro a tak bude všechno zase sluníčkový a fajn, ale ono není. Spíš to jarní slunce osvětluje i to, co pod sněhovou pokrývkou skryto zůstati mělo, i to co se nikdy nemělo probudit a zůstat pod vrstvami ledu, ale ještě neroztál, ještě ne. Vím, že když roztaje ublížím si (psychicky)

Poslední dobou mě obklopují stíny tohohle světa i mě samé. Pořád se paličatě snažím najít něco, co by mě bavilo, jenomže jakoby mi něco nehrálo do karet. Chci tančit a nemám tanečního partnera, chci do fitka na stepy a najednou odpadne lekce, natočím nový video, ale uloží se špatně a tak nejde dát do počítače a použít. Prosí mě o pomoc lidé, kterým pomoci v podstatě nemohu a mě to zatraceně deprimuje, protože prostě odjakživa ráda pomáhám lidem, protože chci, aby lidi kolem mě byli šťastný, až z toho zapomínám sama na sebe. A teď si říkám, co sakra bude dál s mým životem, protože mi došlo, že životem jen proplouvám a že chci být někdo, chci něco dokázat, ale nevím co. Chci po sobě něco zanechat, i kdyby to měla být jen stopa v něčím srdci ( už teď vím čí bych chtěla, aby to bylo srdce) . Vzhledem k mému věku se ve mě skoro perou dvě osoby: Sabina, co spí se svým plyšákem a bojí se tmy a ta Sabina se svou drzostí, paličatostí a tím, že si řekla, že něco dokáže, a co řekla taky udělá. 
A tak se ptám sama sebe, co se sebou zas udělám ? A doufám, že neudělám chybu....
S.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dělám si to sám | Martin Váša | knihodojmy

Bez šance | Neal Shusterman | knihodojmy

dm(ko) má e-shop ! | UNBOXING